Modrý Pavouček

Velikonoce jsme strávili v Brně. Zamčení před celým světem, na mrskání si nehrajeme. Vajíčka jsme si udělali (a snědli) pro radost. A pak jsme šli s Kámou, Vagošem, Grétkou a Prokopem na dlouho plánovanou průzkumnou výpravu na stezku “Bosou nohou”, která se motá kolem Valtické kolonády. Ušli jsme asi pět kiláků s velkým kopcem a opět pěšky, tradááá.

Konečně začínáme žít. Máme za sebou letosšní první víkend ve Svratce. Přidala se Káma, Prokop a Grétka. Sobota patřila dobývání Rybenských perničků. Děti si pěkně hrály pod skálou a dospěláci se snažili natáhnout alespoň jednu cestu. Kombinace mokrých mechů a strachu ale udělala své. Nic jsme nevylezli. V neděli jsme si ale na Drátníku náladu spravili. Cesta Rorejs stála za to. Teď už s dětma zvládáme nejen chodit, ale i lézt. Nádhera.

Skoro celou zimu marodíme a každého dne stráveného venku si vážíme jako zlata. Nebylo jich moc. Na příchod jara tento rok čekáme jako na smilování.

Těsně po sobě jsme zajeli do Olomoucké zoo a Vyškovského dinoparku. Sen se stává skutečností - obě děti zvládají menší akce pěšky. Nemusíme tahat kočár, nosičku, odrážedla, vše si pěkně odťapkají.

Na štědrý den jsme byli doma v Komíně. Hned druhý den jsme přejeli do Třince. Sněhu moc nebylo, ale stejně jsme byli pořád trošku nemocní. Z Třince jsme se přesunuli do Svratky, dojela i Káma s dětma a silvestrovský večer u ohně v krbu byl krásnou tečkou za uplynulým rokem. [gallery columns=“4” ids=“7693,7694,7695,7696,7697,7698,7699,7700,7701,7702,7703,7704,7705,7706,7707,7709,7708,7710,7711,7712,7713,7714,7715,7716”]

Další rok s SK Bandem je za mnou. První hraní bylo ve Stodole u Hranic na Moravě, největší bylo Banjo Jamboree a poslední byl Jam v Boskovicích.

Opět rychlá akce, v jedenáct večer sedáme do auta a valíme směr Tatry. V půl třetí odbočujeme na Popradské a kuk, před autem sedí méďa. Chvilku kličkuje jak králík a mizí v lese. Pěkné přivítání. Spát jdeme v půl čtvrté. Středa Vstali jsme brzo, v chatě byl hluk jak ve fabrice. První den jsme se motali po Zlomiskách. Nebyl jsem tam pět nebo šest let. Pěkně jsme polezli, ale byla zima. A škoda, že byl sníh v chodníku na Kohútik, chtěli jsme večer k Viktorovi na polívku.

Rychlá akce odpoledne po práci. V jednu s Ladinem sedáme v Brně do auta, ve tři vybíháme z Dolní Moravy. Pomalu, ale jde to. Na hřebeni na nás čekala spousta pěkných věcí - bahno, kaluže, šutráky, mlha, zima, vítr a trošku bloudění. Na rozhledně na Klepáči jsem byl poprvé v životě. Dole v Krčmě už bylo zavřeno, ale nakonec jsme pana hostinského udolali. Já hraním na banjo, které tam měl, Laďa povídáním o letadlech. Dostali jsme pivo, česnečku i kafe a nakonec nechtěli ani zaplatit. Každopádně - zvládli jsme to. Horských běhů mám za sebou málo, vůbec jsem netušil jak to půjde. V jedenáct hodin večer usínám ve své posteli doma v Brně, abych brzo ráno sedl na kolo a jel na brigádu do Krasu. Člověk zvládne více než si myslí. Trasa na Stravě (32km, 4h 49min, 1479m)

Vedra jsou pryč, dříve se stmívá, přichází mé nejoblíbenější období.

Další noc s dětma na Ostrém. Hurá, už to zvládáme. První den jsem před setměním běžel na Slavíč a zpátky. V chatě byl oheň v krbu, no nádhera.