Modrý Pavouček

Přišlo babí léto. My jsme neodolali a vyrazili na chalupu do Svratky, byť s nemocnou Adélkou. Prosedět takový víkend v Brně by byl hřích. Navíc se potvrdilo, že houby ještě pořád rostou a když se to dozvěděl Matýsek, byl víkendový plán zpečetěn. [caption id=“attachment_8648” align=“aligncenter” width=“750”] Ani pád z okna ho nepoučil[/caption] Hned v sobotu se vydal děda s Matýsekm a Maky na velkou houbařskou výpravu, už mě ni nepřekvapuje, že přinesou plný košík a že se vždy objeví nějaký pěkný pravák (který vždy najde Mates).

Zapomenuté hory se schovávají daleko na severu, v bývalých Sudetech. Moc lidí tam nepotkáte, chaty tam taky nejsou, před turismem je pěkně stíní Jeseníky, jen tak náhodou se tyhle hory člověku do cesty nepřipletou. V kopcích je spousta zaniklých obcí a Genius loci je cítit na každém kroku. Krajina přesně pro lidi jako jsem já. Řeč je o Rychlebských horách. Po Sudetech se toulám už dlouho, vždy mě lákaly, nikdy jsem ale nezjistil proč. Musí to být něco z minulého života. Nedávno jsem doma z knihovny vytáhl knihu Petra Mikšíčka Sudetská pouť aneb Waldgang a říkal jsem si, že musím taky vyrazit, aspoň na den. A když teď kvůli kotníkům nemůžu běhat, bylo jasné, že pojedu na kole, tak jako za starých časů.

Tři dny v Beskydech. Krásné počasí nás provázelo na Ostrém, na Ropici, na Filipce i Loučce. Po dlouhé době jsem se projel na kole po horských hřebenech kolem Třince - tak jako kdysi, když jsem tady pracoval v nemocnici a na horách jsem byl skoro každý den. Vzpomněl jsem si na vyjížďky až k lysé, na horách přes týden v podvečer nebývali žádní lidé, domů jsem se vracel potmě. Na Chatu a zpět do Třince.

V pátek po práci jsem dojel do Ospělova za Tomem, pomoct s bouráním domečku. Večer byla super atmosféra - ponuro, kolem lesy, v boudě voněl guláš a dobré pití (pivo a slivka), hrál se bluegrass, sešli se fajn lidi. Spal jsem ve stanu. V sobotu, po velkém bourání, jsem přejel do Svratky, kde konečně začaly růst houby - Matýsek byl v sedmém nebi.

Prosatín je místo, kde se zastavil čas. Objevil jsem to tam kdysi na kole a vůbec nic se za těch deset let nezměnilo. Dnes jsme se tam šli projít a kouknout po houbách. Líbilo se nám to.

Pár dní v SAPu ve Walldorfu. Tentokrát jsem po práci běžel na nejvyšší kopec nad Heidelbergem. Převýšení jak na nějaký kopec v Beskydech. Zmohlo mě to pěkně. Pivo a řízek ve staré hospůdce přímo v centru města byl fajn. Výběh na Konigstuhl, 12km, 530m

Je tady konec léta a konečně přichází podzim. Je to mé nejoblíbenější období. Už aby se zatáhlo, přišel děšť, mlha a všechny ty ponuré věci, které k podzimu patří. Pak budu spokojený.

Maky se dočkala - vyrazili jsme k moři. Bydleli jsme ve vesničce Stará Novalja, k moři jsme to měli pár metrů a za ten týden jsme objezdili skoro všechny pláže v okolí. Super bylo potápění na plážích, které měly po bocích útesy, to nás s Matesem hodně bavilo. Moře bylo možná trošku studenější než jsme čekali, asi se to nějak promíchalo.

Ve Svratce se letošní tropická vedra přežívají mnohem lépe. Tentorkát jsme vyrazili na průzkum Velkého Dářka a lesů v okolí. Objevili jsme parádní cyklostezky a rozhodně se vrátíme. A písečná pláž je taky velké lákadlo, nemohli jsme děcka donutit k odjezdu.

Víkendové ochlazení nás nalákalo na odvážnou akci - dostat se s dětma na Praděd. A aby to bylo opravdové dobrodružství, rozhodli jsme se spát ve stanu. Zvládli jsme všechno. Náš hrad jsme postavili v kemu ve Vrbně pod Pradědem a nahoru, na nejvyšší horu jsme se vypravili v neděli brzy ráno. Ovčárnu jsme tak stihli krásně bez lidí, jen pár turistů se tam motalo. Až na pár metrů to Adélka i Matýsek zvládli nahoru a dolů - sedm a půl kilometru s dvouset metrovým převýšením. Parádní výlet.