Modrý Pavouček

Adélku bolelo břicho a Maky s ní trpělivě trávila víkend doma. My s Matýskem jsme neodolali a byli jsme venku. V sobotu jsme dojeli za Odvárkama do Sloupu, ale pršelo a lilo, všude bylo mokro a bahno. Tak jsem vzal Matýska s Čendou a podívali jsme se do Sloupsko-Šošůvských jeskyní. Kdyby se Čendovi nechtělo od půlky prohlídky čůrat a nebyli oba zmrzlí jak osiky, bylo by vše super :-). Noc ze soboty na neděli jsme strávili napůl v nemocnici, ale vše dopadlo dobře, žádné slepé střevo se nekonalo. Neděle patřila průzkumné výpravě do okolí Lomnice. Projeli jsme s Matýskem dlouho plánovaný okruh přes Borač a soutěsku do Prudké. Škoda toho nekonečného kopce Ochozu, byl by to ideální rodinný celodenní výlet.

Den po Pálavské výpravě přejíždíme do Svratky. Pod Drátníkem jsme objevili super hospůdku, jmenuje se U Kolouška a vaří tam samé dobroty. Po tom co jsme zavrhli Bukáčka, je fajn mít náhradníka. V neděli jsem klukům dělal kyvadlovou dopravu na signgle trailech - vysadil jsem kluky u lesa nad Vlachovicemi, sjel autem dolů, nabral je i s kolama a zase nahoru. Takhle několikrát dokola. Všem se to líbílo, akorát Mára trošku prskal, protože se do auta nevlezl a šlapal to vždy i nahoru.

Zatím nejdelší trek, který děti ušly. Z Mikulova jsme přejeli autobusem do Klentnice. Pak po červené pěšky nahoru na Sirotčí hrádek, na Stolovou horu a kolem Kočičí skály a Turoldu dolů do Mikulova. Něco přes šest kilometrů to bylo. V Mikulově jsme dali oběd v místním Irish Pubu, ale nic moc, drahé, malé a neměli nic s hranolkama.

Letošní oslava narozenin našich mazlíčků. Dostali dárky, dorty a pak hurá do velké herny BRuNO. Ráj pro děti, je tam snad vše kromě pískoviště, zábavu si tam najdou i dospělí - třeba ta visutá dráha nebo vnitřní tobogán.

Tři dny na Ostrém. Počasí nám krásně vyšlo, díky za to. Zvládli jsme vše - běhání, pokladovku, výlet na Slavíč, oheň v krbu. Jedniná věc zbývá - chtit ještěrku (Matýsek).

Nová Seninka ožila na víkend zvuky bluegrassových nástrojů. Blanka a Boris Preisslerovi pořádali další ročník hudebního setkání Na konci světa. Osm kapel, penziónek plný muzikantů, večerní koncerty a jamování ve dne v noci. V sobotu se konal společný koncert v místním kostelíku - to byl zážitek, krásná akustika, vitráže, má slabost pro temná místa, no líbilo se mi to. A k tomu super počasí a běhání s Ladinem. Náročný víkend to byl.

Jel jsem vlakem do Prahy, šel pěšky přes Staré Město, sáhl jsem si na domy, které jsem kreslil, přešel jsem vodu a došel až nahoru nad Smíchov, kde jsem sedl do Kodiaqa a krásnou cestou přes Svratku dojel domů do Brna.

Rychlá odpolední akce v sluncem zalitém údolí Bílého potoka. Napůl jsme šli a napůl jeli ze Šmelcovny do Hálova mlýna a zpátky. Pěkná místa.

Velikonoce jsme strávili v Brně. Zamčení před celým světem, na mrskání si nehrajeme. Vajíčka jsme si udělali (a snědli) pro radost. A pak jsme šli s Kámou, Vagošem, Grétkou a Prokopem na dlouho plánovanou průzkumnou výpravu na stezku “Bosou nohou”, která se motá kolem Valtické kolonády. Ušli jsme asi pět kiláků s velkým kopcem a opět pěšky, tradááá.

Konečně začínáme žít. Máme za sebou letosšní první víkend ve Svratce. Přidala se Káma, Prokop a Grétka. Sobota patřila dobývání Rybenských perničků. Děti si pěkně hrály pod skálou a dospěláci se snažili natáhnout alespoň jednu cestu. Kombinace mokrých mechů a strachu ale udělala své. Nic jsme nevylezli. V neděli jsme si ale na Drátníku náladu spravili. Cesta Rorejs stála za to. Teď už s dětma zvládáme nejen chodit, ale i lézt. Nádhera.