Modrý Pavouček

Nová Seninka ožila na víkend zvuky bluegrassových nástrojů. Blanka a Boris Preisslerovi pořádali další ročník hudebního setkání Na konci světa. Osm kapel, penziónek plný muzikantů, večerní koncerty a jamování ve dne v noci. V sobotu se konal společný koncert v místním kostelíku - to byl zážitek, krásná akustika, vitráže, má slabost pro temná místa, no líbilo se mi to. A k tomu super počasí a běhání s Ladinem. Náročný víkend to byl.

Jel jsem vlakem do Prahy, šel pěšky přes Staré Město, sáhl jsem si na domy, které jsem kreslil, přešel jsem vodu a došel až nahoru nad Smíchov, kde jsem sedl do Kodiaqa a krásnou cestou přes Svratku dojel domů do Brna.

Rychlá odpolední akce v sluncem zalitém údolí Bílého potoka. Napůl jsme šli a napůl jeli ze Šmelcovny do Hálova mlýna a zpátky. Pěkná místa.

Velikonoce jsme strávili v Brně. Zamčení před celým světem, na mrskání si nehrajeme. Vajíčka jsme si udělali (a snědli) pro radost. A pak jsme šli s Kámou, Vagošem, Grétkou a Prokopem na dlouho plánovanou průzkumnou výpravu na stezku “Bosou nohou”, která se motá kolem Valtické kolonády. Ušli jsme asi pět kiláků s velkým kopcem a opět pěšky, tradááá.

Konečně začínáme žít. Máme za sebou letosšní první víkend ve Svratce. Přidala se Káma, Prokop a Grétka. Sobota patřila dobývání Rybenských perničků. Děti si pěkně hrály pod skálou a dospěláci se snažili natáhnout alespoň jednu cestu. Kombinace mokrých mechů a strachu ale udělala své. Nic jsme nevylezli. V neděli jsme si ale na Drátníku náladu spravili. Cesta Rorejs stála za to. Teď už s dětma zvládáme nejen chodit, ale i lézt. Nádhera.

Skoro celou zimu marodíme a každého dne stráveného venku si vážíme jako zlata. Nebylo jich moc. Na příchod jara tento rok čekáme jako na smilování.

Těsně po sobě jsme zajeli do Olomoucké zoo a Vyškovského dinoparku. Sen se stává skutečností - obě děti zvládají menší akce pěšky. Nemusíme tahat kočár, nosičku, odrážedla, vše si pěkně odťapkají.

Na štědrý den jsme byli doma v Komíně. Hned druhý den jsme přejeli do Třince. Sněhu moc nebylo, ale stejně jsme byli pořád trošku nemocní. Z Třince jsme se přesunuli do Svratky, dojela i Káma s dětma a silvestrovský večer u ohně v krbu byl krásnou tečkou za uplynulým rokem. [gallery columns=“4” ids=“7693,7694,7695,7696,7697,7698,7699,7700,7701,7702,7703,7704,7705,7706,7707,7709,7708,7710,7711,7712,7713,7714,7715,7716”]

Další rok s SK Bandem je za mnou. První hraní bylo ve Stodole u Hranic na Moravě, největší bylo Banjo Jamboree a poslední byl Jam v Boskovicích.

Opět rychlá akce, v jedenáct večer sedáme do auta a valíme směr Tatry. V půl třetí odbočujeme na Popradské a kuk, před autem sedí méďa. Chvilku kličkuje jak králík a mizí v lese. Pěkné přivítání. Spát jdeme v půl čtvrté. Středa Vstali jsme brzo, v chatě byl hluk jak ve fabrice. První den jsme se motali po Zlomiskách. Nebyl jsem tam pět nebo šest let. Pěkně jsme polezli, ale byla zima. A škoda, že byl sníh v chodníku na Kohútik, chtěli jsme večer k Viktorovi na polívku.