Modrý Pavouček

Další zajímavá služebka s kolegou Tomem. Po zkušenostech s vymrzlého podzimního Švédska jsme hledali něco v teple. Našli jsme konferenci ShiftDev 2019, která se konala ve slunečném Chorvatsku, v městečku Split, v hotelu nad mořem. Až na to dlouhé vysedávání v autě (920km) to bylo super. Vzali jsme si kola a jezdili jsme si po krásných cestičkách přímo ve městě. A když už jsem tam tu silničku měl, tak jsem nelenil a vydal se jeden den brzy ráno na jih. Dojel jsem téměř na Makarskou. Od posledních pár kilometrů mě odradil velký provoz na úzké asfaltce. Cestou zpět do Čech jsme se stavili v soutěsce Kasselfallklamm. Je to nedaleko Gratzu a podobá se to Jánošíkovým dierám na Slovensku.

Po týdnu jsme opět vyrazili s Kámou. Tentokrát na chalupu do Svratky. To nejdůležitější je, že si spolu děcka hrají. Nemusíme vymýšlet motivační příběhy, nemusíme je přemlouvat, nedejbože nutit. Vše jde pěkně samo a máme čas si sednout v klidu u kafe a kromě občasného breku nic neřešit. Nádhera. V sobotu jsme jeli na kolech okruh kolem Velkého Dářka. V polovině jsme se zastavili na oběd v náhodně objeveném hostinci (ano, jako plánovač trasy přiznávám, že jsem o něm nevěděl), který dostal pět hvězdiček - vynikající jídlo, málo lidí, spousta místa pro děti, všude kolem jen les a louky. V neděli jsme šli na Devět skal, myslím, že Matýsek i Adélka byli na vrcholové vyhlídce poprvé. Kámo, Vagoši, Grétko, Prokope, díky za účast, bylo to super.

Víkend strávený ve vzácné společnosti. Po dlouhé době jsme vyrazili ven s Kámou a jejími caparty (i Vagoš se v neděli přidal). V sobotu jsme jeli na kolech z Předklášteří do Dolních Louček. Každý na svém kole, žádné sedačky a vozíky. V Loučkách krásně opravili venkovní posezení, ideální místo pro zastávku s dětmi. Na neděli naplánovala Káma výlet kolem Mokré. Jeskyni Pekárna viděla naše část rodiny poprvé, vzali jsme čelovky a děcka lítaly ve tmě jak čertíci v pekle. Cestou zpátky oběd u Jelena s jednou trapnou vložkou - byl jsem přistižen číšnicí jak ujídám z talíře zbytky po předchozích strávnících - komentář “No tohle” si budu chvilku pamatovat. Dobré to bylo (jídlo i akce).

Aspoň na jednu noc jsme stihli vyjet nahoru na chalupu v Beskydech. Stihli jsme vše - sekat dřevo, stavět domeček, udělat oheň v krbu, opéct párky a samozřejmě, přespat v tichu a klidu na Beskydském hřebeni. Já jsem jel nahoru na chatu o dolu na kole a projezdil jsem okolní hřebeny. Byl jsem na Kamenitém, na Javorovém i v Nýdku a na Filipce. Na chalupu (23km, 750m) Z chalupy domů (30km, 350m) Z Třince na Filipku (35km, 700m)

Tentokrát jsem si na služebku přibalil silničku. Jezdí se tady krásně. Cesty jsou tady mnohem kvalitnější než u nás a o ohleduplnosti německých řidičů bych mohl psát slohové práce. Příště rozhodně zase silničku. Tentokrát byl odjezd z Walldorfu velice akční, protože nám kuna u dvou aut způsobila závadu. Na mém byl rozpojený kabel, na autě kolegy děravá hadička. Ještě, že se o nás firma tak pěkně stará a rychle se to vyřešilo.

Konečně jsem se dostal na Zlatohorskou hudební horečku - bluegrassovou dílnu, kterou pořádá kapela Aliquot. Minulý rok jsme ve stejnou dobu hráli s SK Bandem v Senince, tento rok jsem měl volno. Akce super. Spousta známých tváří, hodně jamování, trošinku koncertování, ale hlavně - možnost učit se. Bylo fajn probrat věci ohledně dobra přímo s Karlem, velkým guru v tomoto oboru. Vzal jsem si kolo a jedno odpoledne patřilo okružní jízdě (místy chůzi) po okolních kopcích. Krajina je tady krásně opuštěná a nejvyšší kopce mají kolem 1200 metrů. Místy jsem se brodil sněhem, taky kořeny a šutráky jsem musel přelézat, divočina jak má být.

Začíná krásný sluneční den a já vyrážím brzy ráno na kole ze Svratky do hlubokých lesů. Je zima, teplota těsně nad nulou, necítím prsty na rukou a snažím se neminout ani jedno místečko kam svítí slunce. Hladina Svratouchu je jako zrcadlo a připadám si v tu chvíli jako někde ve Skandinávii. Projel jsem červené značky v Toulovcových maštalích. Byl jsem tam tak brzy, že jsem nikde nikoho nepotkal. Čekal jsem davy lidí. Vyšlo mi to krásně. Projížďka po cestičkách mezi pískovcovými skalami, to je neuvěřitelná nádhera, hodně jsem se tam těšil. Cestou zpět jsem objevil Damašek - zapadlou část obce Pustá Rybná. Na oběd jsem byl zpátky.

Letí to letí. Matýsek půjde po prázdninách do školy a z Adélky je velká holka. Oba najednou už je skoro neunesu. Narozeniny jsme opět slavili dohromady, aby nikomu nebylo líto. Vynikající dortíky jsou z cukrárny Větrník v Řečkovicích.

Do Svratky jsme se v plné sestavě dostali tento rok poprvé až na velikonoce. Čekaly nás tam čtyři dny sluníčka, ježdění na kole, lumpačení na zahradě, dobrého jídla od babičky Hanky a stavebních prací v okolních lesích. Na kolech jsme si zajeli do Samotína ke Kolouškovi, je to osvědčená štace. Vypravili jsme se také ke Žďáru na krásnou 10 km dlouhou cyklostezku po náspu bývalého Posázavského Pacifiku. Velkou pochvalu zaslouží Adélka, která vše zvládla na svém kolečku. Blíží se doba, kdy zvládneme celá rodina delší výpravy na kole - bez vozíku, bez sedačky, každý pěkně na svém kole. Já jsem si jeden zajel do Toulovcových Maštalí. Tyhle dlouhé vyjížďky na kole už mi chyběly, snad se blýská na lepší časy. Bylo nám fajn.

Se silničkou (kolem s berany a úzkými plášti pro jízdu na cestách) jsem měl vždy spojený výlet na hranice s Rakouskem. Jednou jsem to jel na horákovi a nebylo to ono. Nekonečné úseky po betonu v placaté krajině, na to je silnička jako dělaná. A tak jsem vyrazil. Cesta tam byla pohodička, vítr mě jemně poháněl. Do Lednice jsem dorazil mírně unavený a v našem oblíbeném Včelařově dvoře jsem si dal smažák. Na hranice do nedalekých Valtic už to pak bylo nic moc a cesta zpátky byla hrozná. Vítr foukal proti směru jízdy, únava se začala hlásit a musel jsem nakonec změnit trasu. Místo plánovaných Kounic, Ivančic a Rosic jsem to zbaběle zatočil zpátky na rovnou cyklostezku kolem Olympie. Do kopců kolem Omic, Kývalky a Ríšovky se mi pranic nechtělo. Ale i tak, výlet to byl krásný. Je fajn ujet na kole takovou dálku.