Modrý Pavouček

Nemohl jsem si nechat ujít akci, která se koná na Ostrém a hraje se bluegrass. Minulý rok jsme tam hráli s SKBandem. Tento rok jsem byl jen jako divák a noční jamovač. Spát se šlo až kolem čtvrté ráno a tentokrát jsem vydržel hrát až do konce (s Tomem). Parádní akce, doufám, že se příští rok zase potkáme …

Předpověď na tento den byla z pohledu kola velice nepříznivá. Hlásili déšť a stav na radaru se měnil každých pár minut - neočekávaně se objevovaly deštíky a bouřky. Potřeboval jsem se ale pohnout a vyčistit trošku hlavu, tak jsem vyrazil. Původní plán byly nějaké hory, ale v takovém počasí se mi nechtělo jet daleko. Nakonec jsem skončil na Třebíčsku. Předpověď počasí se celkem plnila, zmokl jsem asi pětkrát a všude bylo bahno a mokro. Jako trénink na bikepacking to ale bylo fajn, je dobré vědět, že troška vody člověka nemusí moc rozhodit a že šlapat se dá pořád dál. A ty pěkné pocity, které přícházejí ve chvíli, kdy se počasí lepší a třeba i vyjde slunko. Projel jsem většinu míst, která mám rád a bylo to celé takové temné, opuštěné, tak jak to mám rád.

Tento víkend se ve Svratce sešla celá Brněnská rodina. Slavilo se několik narozenin a svátků. Předpověď počasí nebyla nejlepší, ale vše vyšlo lépe než jsme čekali. Dokonce i houby začaly, k Matýskově velké radosti, konečně růst. Sobota patřila hlavně houbám. Matýsek se účastnil všech výprav, budu mu muset pořídit nožík, asi rybičku, už by si ho zasloužil. Veselou kapitolou byl také prodej lusků, kdy si Mates vyškemral malý stoleček a židličku, aby mohl prodávat hrášky, které jsme na jaře zasadili. Vysedával kolem chalupy a volal na lidi: “Dobrý den, nechcete si koupit hrášek?”. Nějaké drobné penízky utržil. Nedělní výlet naplánovala Maky. Zajeli jsme do Litomyšle a strávili skoro celý den ve městě a na zámku. Je to fajn místo pro děti, jsou tam pěkná hřiště a stihli jsme i několik akcí přímo na zámku - výstava kostiček, bludiště, akční expozice k pohádkám o Krtečkovi. I město samotné bylo moc pěkné - spousty obchůdků v podloubí na náměstí, to už se jen tak nevidí.

Celá rodinka se po dlouhé době sešla na chalupě na Ostrém. Slavily se narozeniny Mamky a Taťky. Počasí nám krásně vyšlo, vedra polevila a celý víkend bylo příjemně. Na loučce jsme postavili dva stany a první noc spali skoro všichni venku. To už na Ostrém dlouho nebylo. A úplně nejlepší bylo, že si spolu děcka hrály a dopřály nám trošku odpočinku. Je to fajn dát je takhle dohromady. V pátek večer jsem si zajel na otočku na Lysou, po dlouhé době jsem se podíval na hřeben mezi Malým Polomem a Bílým křížem. V sobotu jsme se vydali na Slavíč. Hurá, všechny děcka to zvládly, pro Adélku i Matýska to byla zatím nejdelší pěší výprava.

Další kolo celoročního školení v centrále SAPu v Německém Walldorfu. Když jsem v neděli odpoledne vyjížděl z Brna, bylo 37 stupňů, v Praze na benzínce 40. Domeček ve Walldorfu nemám v těchto vedrech moc rád, je tam celou noc pekelné vedro. Opět jsem si vzal kolo, tentokrát ale horáka, protože silnička se ještě nevzpamatovala z potyčky s dodávkou. Po práci jsem místo vysedávání u piva s kolegy koukal zmizet někam do lesů. V pondělí jsem jel variantu klasické trasy po hřebeni na Konigstuhl a před starou část Heidelbergu zpátky. Původní plán byl velkorysejší, ale ty vedra mě úplně omámily. V úterý jsem popojel autem na jih, do Černého lesa (Schwarzwald), který začíná hned pod Karlsruhe a táhne se až ke Švýcarským hranicím. A bylo to nádherné - krásné lesy, potoky, plesa, hvězdičkové cyklostezky, zima nahoře na hřebeni. I časově mi to krásně vyšlo, k autu jsem dojel před setměním. Oblast můžu cyklistům jen doporučit.

Když jsem viděl kolečko, které na Tišnovsku proběhl Ladin se Zitou, tak mi to nedalo a musel jsem si jet prozkoumat několik úseků, které jsem neznal. Vyrazil jsem na kole rovnou z práce v hrozném vedru. Ale výprava to byla krásná. Krajina kolem vesniček Lesní Hluboké, Přibyslavice a Braníškov je krásně opuštěná, i nějaký ten křížek v krajině se najde. K potoku Podhorka jsem doletěl kosmickou rychlostí, protože na pláních kolem Svatoslavi začalo kapat a hřmít. Až do Bitýšky jsem jel v lijáku a bouřce. Místy jsem se docela bál, pohyboval jsem se v samém středu bouřky kdy mezi bleskem a hromem často neuplynula ani sekunda. Místy jsem jel sice v hustém lijáku, ale po úplně suché cestě, to jsem se asi dostal na čelo té bouřkové fronty. Trasa je to dobrodružná, našly se i nejetelné úseky, kdy bylo třeba kolo tlačit.

Do krajiny křížků a opuštěných cest ideálních pro nenáročné popojíždění na kole jsme vyrazili v plném složení a každý na svém kole. Výchozím bodem se již tradičně stalo nádraží Studenec se skvělou hospůdkou a tentokrát i živou muzikou. Sluníčko svítilo, děcka pěkně šlapaly, pohoda. Zastávka u zatopeného lomu nedaleko zastávky Kojatín se v tom vedru protáhla skoro na dvě hodiny - já jsem plaval, děcka se čabraly. Cestou zpátky to bylo trošku trávou a chudáček Matýsek musel bojovat s alergií a ostružinami, všem nám ho bylo líto. Ale zvládli jsme to a za odměnu jsme si na nádraží dali brambůrky a křupky.

Před smrtelným vedrem jsme prchli na víkend do Svratky. Tam je vždy zázračně o deset stupňů méně než v Brně. V sobotu odpoledne, snad minutu po té co jsme na ohni opekli špekáčky, přišel déšť a bouřky. Hřmělo a pršelo celou noc. V neděli ráno jsme zkusili vyrazit na houby směrem ke Krejcaru, ale jediné co se urodilo, byly stovky komárů. Z lesa jsme doslova utekli. Já jsem vyrazil před obědem na okružní jízdu po okolních kopcích, v té rychlosti komáři neútočili.

Víkend a dva dětské dny. Ten první se konal ve střední škole naproti Komínské vozovně. Adélka tam vystupovala se svým tanečním kroužkem a s Matýskem jsem tam během vystoupení obešel všechny atrakce. Byla docela zima, těšili jsme se domů. V neděli jsme se vydali na dětský den to Telče. Akci pořádalo rádio Vysočina. Bylo krásně teplo a hlavním cílem se pro děti stal nákup suvenýrů. Ale myslím, že se jim líbili i hadi na nádvoří, skákací hrad, úkoly, které musely plnit v parku i zmrzka, kterou lízali na kašně na nádvoří.

Den po té, co jsem se vrátil ze Splitu, jsem musel znovu sednou do auta a vydat se na cesty. Tentokrát opět do Walldorfu na další část testerského školení. Jeden den jsem popojel k západním hranicím a vyrazil na kolo do Francouzských kopečků. Odšlapal jsem si více než sto kiláků po vesničkách, lesních stezkách a silničkách, zastavil jsem se na jednom malém hradě a vypil jsem snad pět litrů vody. V pátek jsem se šel podívat na SAP Quality Day, na který byli pozvání různí lidé z celého světa, líbilo se mi to.