Modrý Pavouček

Maky potřebovala pracovat a tak jsem vzal děti, vyřídil si narychlo týdenní dovolenou a tradááá do Beskyd. Původně jsme chtěl vytáhnout děti a věci na chalupu na Ostrém, ale předpověď počasí (vítr, děšť) a sněhové podmínky (hodně mokrého sněhu nebo bahno) nás odradily. Zůstali jsme dole u našich, ale snažil jsem se uspořádat každý den výpravu někam ven. První výlet byl do Ostravské Zoo, ve které si děti nejvíce užily atrakce, zvířata je moc nezajímaly. Nejlepší byla vysoká prolézačka kousek za vstupní bránou - v horních patrech se báli i dospělí (pokud se tam doplazili). Ze zvířat Matýska nejvíce zaujali pávi, kteří se pohybovali volně po chodnících a mohl je nahánět sem a tam.

Vzal jsem děti na týden do Třince. Vzal jsem kola a využil pár volných chvilek pro první jarní projížďky po Beskydech. Sněhu je zatím hodně a po hřebenech se ještě prohánějí běžkaři, ale hodně toho už odtálo a tak jsem různě kombinoval. První den jsem zkusil vyjet na Javorový. Čekal jsem protaženou cestu a dole v Tyře tomu vše nasvědčovalo. V noci napadlo pár cenťáků sněhu, ale cestu projelo několik aut a v kolejích se dalo jet pěkně. Potkával jsem lidi, kteří mi fandili a povzbuzovali mě, měl jsem super náladu. V polovině se ale objevily harvestory a několik aut a stopy skončily. Dál už to bylo neporušeným sněhem s obrovským výdejem energie. Klouzalo to na ledu pod sněhem, který už byl navíc mokrý a těžký. No, měl jsem chuť to otočit, ale nechtěl jsem potkat všechny ty lidi, tak jsem to nějak vybojoval. Koláč, kofola, prázdná chata, sluníčko, stálo to za to. Budu si muset zvykat na pohyb mimo komfortní zónu. Zajel jsem si pak do Nýdku, až na konec údolí Hluchové, kam jsme kdysi jezdili tábořit. Bohužel, z krásného tábornického plácku u potoka je dnes hřiště a všechny stromy zmizely.

První jarní výpravu do Lednice jsme museli ze zdravotních důvodů na poslední chvíli zrušit. Druhá už vyšla. Byla to první výprava ven po nekonečném marodění - skoro dva měsíce jsme byli zavření doma a bojovali s bacily. Jako cíl výpravy jsme si dali dojít na Minaret, sehnat turistické známky a dát si něco dobrého ve Včelařově dvoře. Vyšlo nám všechno, hurá. S dětma už se dá chodit a remcají čím dál méně.

Jsem rád, že se ve Staré pekárně opět hraje bluegrass. Kdysi jsem tam pravidelně chodil na Drive a jejich hosty. Tentokrát dorazili mí oblíbení The Jumper Cables a jako hosta přivezli kapelu Sunny Side. Část vystoupení rušil hlučný a nerytmicky reagující opilec, ale vše se pak vyřešilo a muzika zněla krásně. Na konci se kapely spojily a pár skladeb zaznělo v plném složení obou kapel. A třešnička na dortu pak byl jam session plný nádherných vokálů a akustických nástrojů. Mám ten sound prostě rád.

Když jsem zjistil, že zrovna ve dnech, které musím strávit v Praze na služební cestě, bude úplněk, neváhal jsem ani chvíli a do auta k počítači a slušenému oblečení přihodil ještě kolo. Přes den jsem seděl v práci, ale odpoledne, hned jak to šlo, jsem sedl na kolo a zmizel na pár hodin ve městě a okolí. První den jsem začal Prokopským údolím, nikdy jsem tam nebyl a po jménu to místo znám z vyprávění mého dědy. Poprvé jsem se zamotal přímo v ruinách bývalé vápenky a skoro jsem se tam potmě i bál. Podobný pocit jsem pak zažil ještě vícekrát - různých opuštěných ruin, často obydlených bezdomovci, bylo na mých trasách celkem dost a projíždět to pozdě večer potmě není nic příjemného. V pondělí jsem projel hodně míst, která mám rád - Vyšehrad, potok Botič, uličky Starého města, hrad, Nový Svět, Malou Stranu, Petřín. V noci začalo mrznout a když se mi vybil mobil, byl návrat na hotel do Stodůlek celkem dobrodružný.

Rok se s rokem sešel a vyrazili jsme tradičně na Tomovy narozky na loveckou chatu do Jeseníků. Tentokrát opět Furmanka , lepší chata v Jeseníkách snad není. Sněhu napadlo tentokrát nečekaně hodně. Bečky s pivem jsme podle plánu měli tahat na bobech, ale vytáhla nám je horská služba čtyřkolkou (s pásama), za což jim budem děkovat ještě měcíc, protože jinak bychom všichni umřeli, já určitě. Z Koutů je to na chatu 700m převýšení na devíti kilometrech. Na zádech jídlo, pití, věci na skialpy a dobro, strašná tíha. Víkend byl parádní, hodně se hrálo, trošku lyžovalo, vypilo se 150 piv. Za pozornost stála noční výprava na Vozku, kdy jsem se s Miloušem kolem půlnoci vydal nahoru. Měli jsme něco vypito a motali jsme se tam po lese jak kačeny. Díky GPSce jsme pak nakonec přece jen Vozku našli, ještě že tak, protože bez GPSky jsme se motali v nějakých divných kruzích na úplně opačné straně hřebene než byl Vozka.

Vánoce byly bez sněhu, alespoň dole ve městech. Do toho nám onemocněla Adélka a na program bylo zaděláno. V Brně jsme seděli doma, jedli cukroví, hráli hry a občas jsme vyjeli s Matýskem na kolo. V Třinci už to bylo lepší, šli jsme se projít z Visalají na Bílý kříž a pak ještě na Hrčavu a trojmezí, dokonce jsme kousek prošlapávali cestu.

S kolegou Tomem jsme se vypravili na předvánoční pracovní konferenci do Finských Helsinek. Bydleli jsme ve středu města, kousek od moře, ale na poznávání moc času nebylo. Za prvé jsme neměli moc volného času a za druhé, byla mi hrozná zima. Vzal jsem si jen pár věcí, abych měl jen malý baťůžek, ale pár hadrů navíc by se mi rozhodně hodilo. Ale i tak, sever je parádní, mám to tam hodně rád.

Zrodila se nová mánie - začali jsme sbírat dřevěné turistické známky. Minulý víkend jsme koupili první dvě na Ostrém a Kamenitém v Beskydech. Tento víkend jsme objížděli Brno a okolí. Nejdál jsme zkusili indiánskou hospodu ve Vojtěchově na Konicku, ale známku neměli, musíme tam znova.

Dva dny v Beskydech. I přes velmi studené počasi jsme se vydali na dvě horské výpravy. V sobotu jsme vylezli na Kamenitý, bylo to poprvé co to obě děti vyšlapaly bez jakékoliv pomoci. Teď už opravdu nepotřebujeme žádné kočáry a nosičky. Na Kamenitém je to pořád stejné - krásné výhledy, dobré jídlo, chata vytopená ohněm z krbu. V neděli jsme se rozdělili a já s Matýskem jsme se vydali na obhlídku Čerňaviny. Větru, ledu a zimy jsme si užili více než bychom si přáli, ale byl jsem moc rád, že jsme došli až na vrchol Ostrého. Prošli jsme se mezi starými stromy a byl jsem spokojený, mám to tam rád.