Modrý Pavouček

Další kolo celoročního školení v centrále SAPu v Německém Walldorfu. Když jsem v neděli odpoledne vyjížděl z Brna, bylo 37 stupňů, v Praze na benzínce 40. Domeček ve Walldorfu nemám v těchto vedrech moc rád, je tam celou noc pekelné vedro. Opět jsem si vzal kolo, tentokrát ale horáka, protože silnička se ještě nevzpamatovala z potyčky s dodávkou. Po práci jsem místo vysedávání u piva s kolegy koukal zmizet někam do lesů. V pondělí jsem jel variantu klasické trasy po hřebeni na Konigstuhl a před starou část Heidelbergu zpátky. Původní plán byl velkorysejší, ale ty vedra mě úplně omámily. V úterý jsem popojel autem na jih, do Černého lesa (Schwarzwald), který začíná hned pod Karlsruhe a táhne se až ke Švýcarským hranicím. A bylo to nádherné - krásné lesy, potoky, plesa, hvězdičkové cyklostezky, zima nahoře na hřebeni. I časově mi to krásně vyšlo, k autu jsem dojel před setměním. Oblast můžu cyklistům jen doporučit.

Když jsem viděl kolečko, které na Tišnovsku proběhl Ladin se Zitou, tak mi to nedalo a musel jsem si jet prozkoumat několik úseků, které jsem neznal. Vyrazil jsem na kole rovnou z práce v hrozném vedru. Ale výprava to byla krásná. Krajina kolem vesniček Lesní Hluboké, Přibyslavice a Braníškov je krásně opuštěná, i nějaký ten křížek v krajině se najde. K potoku Podhorka jsem doletěl kosmickou rychlostí, protože na pláních kolem Svatoslavi začalo kapat a hřmít. Až do Bitýšky jsem jel v lijáku a bouřce. Místy jsem se docela bál, pohyboval jsem se v samém středu bouřky kdy mezi bleskem a hromem často neuplynula ani sekunda. Místy jsem jel sice v hustém lijáku, ale po úplně suché cestě, to jsem se asi dostal na čelo té bouřkové fronty. Trasa je to dobrodružná, našly se i nejetelné úseky, kdy bylo třeba kolo tlačit.

Do krajiny křížků a opuštěných cest ideálních pro nenáročné popojíždění na kole jsme vyrazili v plném složení a každý na svém kole. Výchozím bodem se již tradičně stalo nádraží Studenec se skvělou hospůdkou a tentokrát i živou muzikou. Sluníčko svítilo, děcka pěkně šlapaly, pohoda. Zastávka u zatopeného lomu nedaleko zastávky Kojatín se v tom vedru protáhla skoro na dvě hodiny - já jsem plaval, děcka se čabraly. Cestou zpátky to bylo trošku trávou a chudáček Matýsek musel bojovat s alergií a ostružinami, všem nám ho bylo líto. Ale zvládli jsme to a za odměnu jsme si na nádraží dali brambůrky a křupky.

Před smrtelným vedrem jsme prchli na víkend do Svratky. Tam je vždy zázračně o deset stupňů méně než v Brně. V sobotu odpoledne, snad minutu po té co jsme na ohni opekli špekáčky, přišel déšť a bouřky. Hřmělo a pršelo celou noc. V neděli ráno jsme zkusili vyrazit na houby směrem ke Krejcaru, ale jediné co se urodilo, byly stovky komárů. Z lesa jsme doslova utekli. Já jsem vyrazil před obědem na okružní jízdu po okolních kopcích, v té rychlosti komáři neútočili.

Víkend a dva dětské dny. Ten první se konal ve střední škole naproti Komínské vozovně. Adélka tam vystupovala se svým tanečním kroužkem a s Matýskem jsem tam během vystoupení obešel všechny atrakce. Byla docela zima, těšili jsme se domů. V neděli jsme se vydali na dětský den to Telče. Akci pořádalo rádio Vysočina. Bylo krásně teplo a hlavním cílem se pro děti stal nákup suvenýrů. Ale myslím, že se jim líbili i hadi na nádvoří, skákací hrad, úkoly, které musely plnit v parku i zmrzka, kterou lízali na kašně na nádvoří.

Den po té, co jsem se vrátil ze Splitu, jsem musel znovu sednou do auta a vydat se na cesty. Tentokrát opět do Walldorfu na další část testerského školení. Jeden den jsem popojel k západním hranicím a vyrazil na kolo do Francouzských kopečků. Odšlapal jsem si více než sto kiláků po vesničkách, lesních stezkách a silničkách, zastavil jsem se na jednom malém hradě a vypil jsem snad pět litrů vody. V pátek jsem se šel podívat na SAP Quality Day, na který byli pozvání různí lidé z celého světa, líbilo se mi to.

Další zajímavá služebka s kolegou Tomem. Po zkušenostech s vymrzlého podzimního Švédska jsme hledali něco v teple. Našli jsme konferenci ShiftDev 2019, která se konala ve slunečném Chorvatsku, v městečku Split, v hotelu nad mořem. Až na to dlouhé vysedávání v autě (920km) to bylo super. Vzali jsme si kola a jezdili jsme si po krásných cestičkách přímo ve městě. A když už jsem tam tu silničku měl, tak jsem nelenil a vydal se jeden den brzy ráno na jih. Dojel jsem téměř na Makarskou. Od posledních pár kilometrů mě odradil velký provoz na úzké asfaltce. Cestou zpět do Čech jsme se stavili v soutěsce Kasselfallklamm. Je to nedaleko Gratzu a podobá se to Jánošíkovým dierám na Slovensku.

Po týdnu jsme opět vyrazili s Kámou. Tentokrát na chalupu do Svratky. To nejdůležitější je, že si spolu děcka hrají. Nemusíme vymýšlet motivační příběhy, nemusíme je přemlouvat, nedejbože nutit. Vše jde pěkně samo a máme čas si sednout v klidu u kafe a kromě občasného breku nic neřešit. Nádhera. V sobotu jsme jeli na kolech okruh kolem Velkého Dářka. V polovině jsme se zastavili na oběd v náhodně objeveném hostinci (ano, jako plánovač trasy přiznávám, že jsem o něm nevěděl), který dostal pět hvězdiček - vynikající jídlo, málo lidí, spousta místa pro děti, všude kolem jen les a louky. V neděli jsme šli na Devět skal, myslím, že Matýsek i Adélka byli na vrcholové vyhlídce poprvé. Kámo, Vagoši, Grétko, Prokope, díky za účast, bylo to super.

Víkend strávený ve vzácné společnosti. Po dlouhé době jsme vyrazili ven s Kámou a jejími caparty (i Vagoš se v neděli přidal). V sobotu jsme jeli na kolech z Předklášteří do Dolních Louček. Každý na svém kole, žádné sedačky a vozíky. V Loučkách krásně opravili venkovní posezení, ideální místo pro zastávku s dětmi. Na neděli naplánovala Káma výlet kolem Mokré. Jeskyni Pekárna viděla naše část rodiny poprvé, vzali jsme čelovky a děcka lítaly ve tmě jak čertíci v pekle. Cestou zpátky oběd u Jelena s jednou trapnou vložkou - byl jsem přistižen číšnicí jak ujídám z talíře zbytky po předchozích strávnících - komentář “No tohle” si budu chvilku pamatovat. Dobré to bylo (jídlo i akce).

Aspoň na jednu noc jsme stihli vyjet nahoru na chalupu v Beskydech. Stihli jsme vše - sekat dřevo, stavět domeček, udělat oheň v krbu, opéct párky a samozřejmě, přespat v tichu a klidu na Beskydském hřebeni. Já jsem jel nahoru na chatu o dolu na kole a projezdil jsem okolní hřebeny. Byl jsem na Kamenitém, na Javorovém i v Nýdku a na Filipce. Na chalupu (23km, 750m) Z chalupy domů (30km, 350m) Z Třince na Filipku (35km, 700m)