Modrý Pavouček

Před smrtelným vedrem jsme prchli na víkend do Svratky. Tam je vždy zázračně o deset stupňů méně než v Brně. V sobotu odpoledne, snad minutu po té co jsme na ohni opekli špekáčky, přišel déšť a bouřky. Hřmělo a pršelo celou noc. V neděli ráno jsme zkusili vyrazit na houby směrem ke Krejcaru, ale jediné co se urodilo, byly stovky komárů. Z lesa jsme doslova utekli. Já jsem vyrazil před obědem na okružní jízdu po okolních kopcích, v té rychlosti komáři neútočili.

Víkend a dva dětské dny. Ten první se konal ve střední škole naproti Komínské vozovně. Adélka tam vystupovala se svým tanečním kroužkem a s Matýskem jsem tam během vystoupení obešel všechny atrakce. Byla docela zima, těšili jsme se domů. V neděli jsme se vydali na dětský den to Telče. Akci pořádalo rádio Vysočina. Bylo krásně teplo a hlavním cílem se pro děti stal nákup suvenýrů. Ale myslím, že se jim líbili i hadi na nádvoří, skákací hrad, úkoly, které musely plnit v parku i zmrzka, kterou lízali na kašně na nádvoří.

Den po té, co jsem se vrátil ze Splitu, jsem musel znovu sednou do auta a vydat se na cesty. Tentokrát opět do Walldorfu na další část testerského školení. Jeden den jsem popojel k západním hranicím a vyrazil na kolo do Francouzských kopečků. Odšlapal jsem si více než sto kiláků po vesničkách, lesních stezkách a silničkách, zastavil jsem se na jednom malém hradě a vypil jsem snad pět litrů vody. V pátek jsem se šel podívat na SAP Quality Day, na který byli pozvání různí lidé z celého světa, líbilo se mi to.

Další zajímavá služebka s kolegou Tomem. Po zkušenostech s vymrzlého podzimního Švédska jsme hledali něco v teple. Našli jsme konferenci ShiftDev 2019, která se konala ve slunečném Chorvatsku, v městečku Split, v hotelu nad mořem. Až na to dlouhé vysedávání v autě (920km) to bylo super. Vzali jsme si kola a jezdili jsme si po krásných cestičkách přímo ve městě. A když už jsem tam tu silničku měl, tak jsem nelenil a vydal se jeden den brzy ráno na jih. Dojel jsem téměř na Makarskou. Od posledních pár kilometrů mě odradil velký provoz na úzké asfaltce. Cestou zpět do Čech jsme se stavili v soutěsce Kasselfallklamm. Je to nedaleko Gratzu a podobá se to Jánošíkovým dierám na Slovensku.

Po týdnu jsme opět vyrazili s Kámou. Tentokrát na chalupu do Svratky. To nejdůležitější je, že si spolu děcka hrají. Nemusíme vymýšlet motivační příběhy, nemusíme je přemlouvat, nedejbože nutit. Vše jde pěkně samo a máme čas si sednout v klidu u kafe a kromě občasného breku nic neřešit. Nádhera. V sobotu jsme jeli na kolech okruh kolem Velkého Dářka. V polovině jsme se zastavili na oběd v náhodně objeveném hostinci (ano, jako plánovač trasy přiznávám, že jsem o něm nevěděl), který dostal pět hvězdiček - vynikající jídlo, málo lidí, spousta místa pro děti, všude kolem jen les a louky. V neděli jsme šli na Devět skal, myslím, že Matýsek i Adélka byli na vrcholové vyhlídce poprvé. Kámo, Vagoši, Grétko, Prokope, díky za účast, bylo to super.

Víkend strávený ve vzácné společnosti. Po dlouhé době jsme vyrazili ven s Kámou a jejími caparty (i Vagoš se v neděli přidal). V sobotu jsme jeli na kolech z Předklášteří do Dolních Louček. Každý na svém kole, žádné sedačky a vozíky. V Loučkách krásně opravili venkovní posezení, ideální místo pro zastávku s dětmi. Na neděli naplánovala Káma výlet kolem Mokré. Jeskyni Pekárna viděla naše část rodiny poprvé, vzali jsme čelovky a děcka lítaly ve tmě jak čertíci v pekle. Cestou zpátky oběd u Jelena s jednou trapnou vložkou - byl jsem přistižen číšnicí jak ujídám z talíře zbytky po předchozích strávnících - komentář “No tohle” si budu chvilku pamatovat. Dobré to bylo (jídlo i akce).

Aspoň na jednu noc jsme stihli vyjet nahoru na chalupu v Beskydech. Stihli jsme vše - sekat dřevo, stavět domeček, udělat oheň v krbu, opéct párky a samozřejmě, přespat v tichu a klidu na Beskydském hřebeni. Já jsem jel nahoru na chatu o dolu na kole a projezdil jsem okolní hřebeny. Byl jsem na Kamenitém, na Javorovém i v Nýdku a na Filipce. Na chalupu (23km, 750m) Z chalupy domů (30km, 350m) Z Třince na Filipku (35km, 700m)

Tentokrát jsem si na služebku přibalil silničku. Jezdí se tady krásně. Cesty jsou tady mnohem kvalitnější než u nás a o ohleduplnosti německých řidičů bych mohl psát slohové práce. Příště rozhodně zase silničku. Tentokrát byl odjezd z Walldorfu velice akční, protože nám kuna u dvou aut způsobila závadu. Na mém byl rozpojený kabel, na autě kolegy děravá hadička. Ještě, že se o nás firma tak pěkně stará a rychle se to vyřešilo.

Konečně jsem se dostal na Zlatohorskou hudební horečku - bluegrassovou dílnu, kterou pořádá kapela Aliquot. Minulý rok jsme ve stejnou dobu hráli s SK Bandem v Senince, tento rok jsem měl volno. Akce super. Spousta známých tváří, hodně jamování, trošinku koncertování, ale hlavně - možnost učit se. Bylo fajn probrat věci ohledně dobra přímo s Karlem, velkým guru v tomoto oboru. Vzal jsem si kolo a jedno odpoledne patřilo okružní jízdě (místy chůzi) po okolních kopcích. Krajina je tady krásně opuštěná a nejvyšší kopce mají kolem 1200 metrů. Místy jsem se brodil sněhem, taky kořeny a šutráky jsem musel přelézat, divočina jak má být.

Začíná krásný sluneční den a já vyrážím brzy ráno na kole ze Svratky do hlubokých lesů. Je zima, teplota těsně nad nulou, necítím prsty na rukou a snažím se neminout ani jedno místečko kam svítí slunce. Hladina Svratouchu je jako zrcadlo a připadám si v tu chvíli jako někde ve Skandinávii. Projel jsem červené značky v Toulovcových maštalích. Byl jsem tam tak brzy, že jsem nikde nikoho nepotkal. Čekal jsem davy lidí. Vyšlo mi to krásně. Projížďka po cestičkách mezi pískovcovými skalami, to je neuvěřitelná nádhera, hodně jsem se tam těšil. Cestou zpět jsem objevil Damašek - zapadlou část obce Pustá Rybná. Na oběd jsem byl zpátky.