Modrý Pavouček

Rychlá výprava do Moravského krasu. Hlásili bouřky a tak jsme nešli moc daleko. Nakoukli jsme do Macochy, kde se mi na dolním můstku připomněla akce stará 14 let. Prošli jsme se kousek po hřebeni a Pustým žlebem jsme se vrátili zpátky. Bavilo mě jít pomalu a pořádně si prohlížet všechny skály, jeskyně a staré stromy. Pustým žlebem jezdím často na kole a to vidím kolem cesty jen čmouhy. Dole ve žlebu jsme potkali Pípaky a dohodli jsme společný oběd na Holštejně. Vše nám krásně vyšlo.

Když jsem před čtyřmi lety začínal hrát se Svaťovou kapelou, měli jsme první vystoupení právě na tomto malém festiválku. Bylo to tehdy mé první veřejné vystoupení vůbec a dost jsem to prožíval. Hraje se v přírodním areálu za stylovou indiánskou hospodou U posledního mohykána a všude kolem jsou louky a lesy. Tentokrát hodně pršelo a tak, stejně jako na všech festivalech, bylo všude plno bahna a vody. Hraní bylo fajn, lidem se to líbilo, dvakrát jsme přidávali. Do galerie jsem tentokrát přidal pár fotek Zdeňka Koutného, který nám udělal pár krásných fotek.

Byli jsme pozváni, abychom zahráli v Blansku na zámku jeden z koncertů Muziky pro Karolínku. Logistika kolem hraní byla veselá. Loes jela zpožděným vlakem z Prahy, s kontrabasem a kytarou. Já jsem ji převezl autem z Brna do Bílovic, kde jsme měli zkoušku v plné sestavě, ale nebylo moc času. Tak jsme se rychle přesunuli do Blanska a mezi lebkami místního muzea dokončili zkoušku. Kolem se pořád proháněly Vojtkovic děti. Roztomilé bylo, že za námi Tomášek chodil i během hraní. Ale dopadlo to dobře, lidé byli spokojení, jako přídavek jsme hráli Kondora a druhý přídavek jsme nakonec odehráli bez Janči, která šla kojit. Ještě, že máme dvě zpěvačky.

Na jeden den jsme se přidali k ségře a její rodině na návštěvu Zlínské zoologické zahrady. Lidí tam bylo strašně moc, ale i tak to bylo fajn. Dětem ty davy vůbec nevadily, na místa s výhledem se vždy nějak procpaly.

Na začátku byl smělý plán vydat se na kole do rodného města Třince, odpočinout si u rodičů a vrátit se jinou cestou zpátky do Brna. Všechny trasy jsem pečlivě naplánoval, vytiskl mapy a od rodiny dostal termín. Nakonec došlo jen na první část plánu, protože na cestu zpátky nebylo počasí a dost času. Ve čtvrtek ráno jsem vyjel z Komína. Hned na kraji Brna mě čekal první problém. Na jediný den zavřeli lávku na cyklostezce u Tesca. Vracet se daleko zpátky se mi nechtělo a tak jsem to zkusil přes dálniční přivaděč a volným terénem. Na cyklostezku jsem se nakonec probojoval, ale byl jsem mokrý, poškrábaný, zablácený. Pěkný začátek. U Olympie jsem se na chvilku zastavil a už u mě stál cyklista, že mi poradí. Říkal jsem mu, že nepotřebuji, ale stejně si nedal říct. Když mi ukázal směr, tak jsem se zasmál, protože ukázal přesně na opačnou stranu než jsem měl jet. Orientace v papírové mapě těm mladým moc neříká. Přes mohylu míru jsem dojel k prvním kopcům - Ždánický les. Nemám to tam moc rád. Po hřebeni vede asfaltka, u které jsou těžní věže na plyn a cesta je to dost nudná. První větší zastávku jsem udělal v Koryčanech na náměstí, kde jsem si dal nealko pivo a v místní Hrušce nakoupil pár dobrot. Začalo jemně pršet. O pár kilometrů dál, pod sjezdovkou ve Stupavě, jsem si dal česnečku, můj dnešní oběd. Déšť vystřídalo tropické parno a tak jsem byl rád, že jsem začal stoupat na hřeben Chřibů. Moc pěkný úsek byl mezi Brdem, na kterém stojí rozhledna a velký přístřešek s krbem, a místem zvaným Bunč. Ideální trasa pro výlet s dětmi. V Kudlovické dolině na mě čekal první první nepříjemný úsek. Tlačil jsem kolo prudce do kopce na Budačinu, brodil jsem se v bahně, potil jsem se a žrali mě komáři. Naštěstí to byl jen kousek. Ve Sptihněvu jsem křížil Baťův kanál. Chvíli jsem pozoroval lodě projíždějící malým zdymadlem a záviděl jim tu pohodičku na palubách hausbótů. Nad Březolupy jsem píchl a s hrůzou zjistil, že náhradní duše je píchlá taky. Nezbylo než vytáhnout lepení a modlit se. Nepříjemné bylo, že duše byla píchlá zevnitř a proužek na ráfku byl protržený. Bál jsem se, že to bude něco vážnějšího, ale lepení se povedlo, vzduch neutíkal, a tak jsem pokračoval. Na hřebenech Vizovické vrchoviny jsem musel poprvé změnit plány. V lesích bylo tolik bahna, že jsem více tlačil než jel. Celé úseky byly rozježděné od lesáků a místy bylo i to tlačení problém. Na první asfaltce jsem hřeben opustil a sjel do vesničky Doubrava. Do Provodova jsem jel po asfaltkách. Mělo to své výhody. Viděl jsem jak vypadá krajina a kiláky naskakovaly mnohem rychleji. Nad Provodovem jsem musel kousek lesem přes hřeben a zase tam bylo strašně bahna. Potkal jsem pár kluků na kolech a dostal jsem od nich rady jak se z bahnitých pastí vymotat. Podle mapy jsem ale zjistil, že mi poradili špatně. To bylo ten den podruhé co mě někdo poslal špatným směrem. Kolem osmé jsem unavený dorazil do vesničky Loučky. U jedné zahrady stáli hasiči, policie a koroner, asi někdo umřel. V místní hospůdce jsem těsně před zavřením dostal pivo a rozhodl se přespat někde poblíž. Myslel jsem si, že první den dojedu až na hřeben Javorníků, ale nevadí. Začalo hustě pršet. Se setměním jsem vyšlapal nahoru nad vesničku a v lese jsem rychle postavil tarp. Ještě že jsem ho měl. Pršelo asi dvě hodiny. Po dešti bylo vedro. Potil jsem se, hlavou se mi pořád honily plány na další den a nemohl jsem usnout.

Na chalupě ve Svratce právě proběhla pečlivě naplánovaná akce. Ve čtvrtek tam kromě nás dorazila kompletní Třinecká část rodiny. Spolu jsme strávili čtyři krásné dny a myslím, že všichni si to pěkně užili. V pátek to vypadalo na déšť a tak jsme toho využili a vydali se do legendární Čertoviny. Tentokrát tam kromě dobrého jídla a pekelně krásného interiéru postavili i skákací hrady a děti nevěděly co dříve. Během dne se počasí spravilo a vydrželo do druhého dne. Vypravili jsme se na kolo, celá banda osmi cyklistů. Původně jsme chtěli do hospůdky za mostem v Křižánkách, ale zastavila jakási slavnost u kostelíka. Byla tam spousta stánků, jídla, živá muzika a dětské hřiště. Do hospůdky jsme pak sjeli, ale jen co jsme vešli, už jsme zase odcházeli. Zdražili tam nad rozumnou míru - komu by chutnal smažený sýr za 219 korun?. Naštěstí víme o Berušce na horním Svrateckém náměstí. Přejeli jsme tam a dobře jsme udělali. V neděli jsme šli z Karlštejna na Zkamenělý zámek. Zámeček je krásně opravený, může se do dvora a je tam dokonce restaurace, která má otevřeno každý den. Grygovi museli odjet už v neděli, ale my jsme společně s mamkou, taťkou a Sofi zůstali až do pondělka. Vyšlo to krásně, děti si spolu hrály, co víc si může unavený rodič přát. Dokonce jsme si s Maky vyjeli sami na kolech, neuvěřitelné, po tolika letech.

Legendární bluegrassový festival se nakonec konal a my jsme hráli v sobotu dopoledne. Hlásili déšť a taky že pršelo. A ne málo. Všude spousty bahna, nebylo si ani kde sednout. Do toho lidé ve stanech, v gumácích, v botech a kalhotech od bahna až pod kolena. Těsně před hraním jsme měli zkoušku a ze zkoušky doslova poklusem rovnou na pódium. Kromě veřejné zkoušky ve Vojtěchově to bylo první velké koncertování s Loes. Kapela hraje krásně. Musím začít aspoň trošku cvičit. Jako přídavek jsme dávali mého oblíbeného Kondora v …, ty unisono části všech nástrojů včetně basy jsou super. Nikdy dříve by mě nenapadlo, že někdy budu hrát na Banjo Jamboree se Svaťou a navíc tuhle skladbu.

V poslední době pročítám hodně článků a reportů od lidí, kteří jsou schopni urazit vlastními silami, tedy pěšky nebo na kole, obrovské vzdálenosti. Láká mě to hodně a tiše jim závidím. Něco malého taky chystám, ale ještě to musí chvilku počkat. Ale napadlo mě, že bych mohl zkusit, kolik toho za jeden den ujedu na kole za předpokladu, že nebudu spěchat, pojedu pomalu, s nikým nebudu závodit a místo SPDček si vezmu obyčejné tenisky.

Mamka s taťkou nás všechny pozvali na Ostrý, abychom společně oslavili jejich narozeniny. Mamka navařila spoustu dobrot a s taťkou vše vyvezli nahoru. My jsme přijeli do hotového. Dorazili jsme v pátek večer a jeli jsme přímo z Brna. Je to fajn pocit vysednout po dvou hodinách z auta a být na Beskydských hřebenech. V sobotu dorazila Jana s rodinkou a byli jsme komplet. Děti lumpačily, my jsme se poflakovali, Pavel nás pustil do bazénu, do toho ty dobroty, pohoda. V neděli bylo zvláštní počasí. Přes Ostrý se od rána převalovaly chomáče mlhy a odpoledne už bylo bílo úplně všude. S Markét jsme si před obědem zaběhli na Kamenitý, kde krásně hřálo sluníčko a nebe bylo hezky modré. Cestou zpátky jsme se na Kalužném zase zanořili do mlhy a sluníčko už jsme ten den nezahlédli. Tak ještě jednou na zdraví a za rok zase na stejném místě.

Deštivá předpověď na víkend nás do poslední chvíle odrazovala, ale nakonec jsme přece jen vyrazili. Hurá. Stihli jsme toho za víkend docela dost. V sobotu v poledne jsme se ve Žďáru nad Sázavou vykoupali v místním bazéně a dali si vynikající oběd v restauraci, ze které jsme zpočátku chtěli utéct kvůli pomalé obsluze (opak byl pravdou). Večer jsme ještě stihli procházku po okolí Svratky, tentokrát na opačnou stranu než obvykle - šli jsme na golfové hřiště a v plném provozu jsme ho dokonce přecházeli. Sotva jsme došli na chalupu, začaly venku běsnit živly. Pršelo, bouřilo a foukalo celou noc. V neděli jsme konečně vyrazili do Toulovcových Maštalí. Pozdravili jsme Joey a Tima, co šéfovali v hospůdce U Toulovce a vyrazili na klasické kolečko. Všechny potoky byly rozvodněné a některé brody jsme zvládli jen tak tak. Ještě, že děti měly gumáky, voda byla všude. Když jsme dorazili zpátky na chalupu, začalo zase pršet. Co pršet, průtrž mračen to byla. Najednou se objevil Laďa se Zitou. Šli si v tom nečase zaběhat. Dostali dobroty, pár rad jak se vyhnout kopcům a zmizeli směrem k černým mračnům nad Křižánkami. My jsme si liják užili z auta, lilo jak z konve celou cestu až do Brna. Skončilo to v Bystrci a v Komíně bylo úplně sucho.