Modrý Pavouček

Dopolední projížďka s bandou od Kámy po Moravském krase za Hostěnicemi. Hlavním cílem byl Lesní bar v údolí Malé Říčky, u kterého jsme už jednou byli. Ale kdo by si znovu nedal nějakou dobrůtku přímo pod stromy, že? Ze začátku byla pěkná zima, jeli jsme v zimních bundách. Cestou se oteplovalo a ke konci už bylo krásných patnáct stupňů. Lesní bar jsme navštívili a cestou zpátky jsme projeli pár nových cest. Sem se ještě vrátíme.

Den po výpravě k Ruskému kříži jsme se vydali v plné sestavě na vedlejší kopec. Cílem bylo další místo, ke kterému nevedou žádné značky a ke kterému si člověk musí cestu vymyslet jen podle mapy. Vydali jsme se na Purkyňovu vyhlídku. Šli jsme z Adamova po žluté, po které často jezdím na kole nahoru z údolí. Chvíli poprchávalo, chvíli svítilo sluníčko, vzorně aprílové počasí. Vyhlídku jsme našli. Je z ní krásný výhled do údolí nad Adamovem. V dálce byl vidět i Nový hrad. Výpravu jsme zakončili porcí hranolek od místního kebapáře. Jen co jsme sedli do auta, začalo poprchávat a za chvíli se přihnala dešťovo-sněhová bouře. Vyšlo nám to pěkně.

Na nedávné sněhové výpravě jsme se k Ruskému kříži pořádně nedostali a pořád jsem to měl v hlavě jako místo, na které se potřebuji podívat. Vyrazil jsem na kole. Byla to jedna velká objevná výprava. Nevím jak to, že mi tak dlouho unikal krásný sjezd po žluté z Útěchova do Adamova. Vždy jsem to jezdil po modré. Poprvé jsem taky projel cestu zvanou “Pod Jelencem”, která stoupá ze dna údolí pod Adamovem do Babic. No a pak samotný Ruský kříž, ke kterému jsem šel shora přes Jelenec. Ano, vím, že se tam nesmí. Vícekrát tam chodit nebudu, jednou jsem ale musel. Moc krásné místo - jak Ruská stráň tak hřeben nahoru na Jelenec. Domů jsem dorazil hodně unavený, na takové vyjížďky teď asi ještě nemám. Díky Covidu jsem zimu hodně prolenošil.

K Blansku legálně můžeme a tak jsme se prošli po kopcích nad krásně zastrčenou vesničkou Hořice. Stojí na hřebeni nad Blanskem, končí tam cesta, a člověk si připadá aspoň trošku jako na horách. Původně jsme si chtěli dělat oheň u turistického přístřešku Nepustilka, ale byla zima, sníh a ohniště stejně zabral někdo jiný.

Od začátku roku jsme zavřeni v Brně, nikam se díky Covidu pořádně nemůže. Dost nám to vadí. Zvláště teď na jaře, když se dělá teplo a slunečné počasí nás táhne někam dál do kopců a na chalupy. A tak místo toho chodíme na večerní čelovkové procházky na Ruský vrch, sem tam něco delšího za Brnem, ale je to bída. Děti tento rok nelyžovaly. Snad bude brzy líp. Aspoň na hory a chalupy by lidem dovolit mohli.

S Kámou, Vagošem, Prokopem a Grétkou jsme se vydali do Rakoveckého údolí. Je to taková zastrčenější a opuštěnější část Moravského krasu. Dříve jsem tam hodně jezdil na kole a užíval si krásnou samotu. Teď tam vede několik single trailů, takže je všude hodně cyklistů, ale pořád je tam krásně. U Junácké studánky (někde také studánka sv. Václava) jsme si udělali oheň a děcka běhaly po lese. Po tom nekonečném vysedávání doma to bylo úžasné. Cítit kouř, jít po louce, překračovat potok.

Název tohoto příspěvku je Kresby, ale tentokrát je to výhradně malování. Vodovky se mi zalíbily a začal jsem se jim trošku věnovat. První dílo, ze kterého jsem měl radost jsem maloval podle fotky ze Znojma. Zalíbilo se mi opřené kolo a barva vinárny: Tento obrázek jsem měl k malování nachystaný hodně dlouho. Zkoušel jsem si na něm techniku, kterou jsem obkoukal od mého oblíbeného Alexe Hilkurtze. Jde o Unionku v České Lípě, která stojí do dnes. Takhle vypadala někdy kolem roku 1950.

Po návratu z tradiční horské akce, kterou pořádáme každý rok na vybrané lovecké chatě v Jeseníkách, jsem potřeboval dohnat těch pár dnů, kdy jsem nic nekreslil. Šáhl jsem po tabletu a stvořil aspoň jeden tmavý pohled přes okno chaty Wilibadky. Temný nejspíš proto, že mi bylo na chatě chvíli hrozně zle. Vodovkami jsem zkusil celkem povedený obrázek malého nádraží, které stojí na trati z Opavy do Nových Heřmanic: Pak přišlo téma Potštát. Městečko, které leží na hranici vojenského prostoru Livavá. Kdysi jsem tudy často projížděl na služebních cestách mezi Brnem a Ostravou. Stvořil jsem čtyři obrázky. První je perokresba rozmazávaná vodou:

Jarní prázdniny našich dětí jsme původně plánovali celé ve Svratce, ale počasí nám moc nepřálo. Tož alespoň na pár dní. Jeli s námi Hudečkovi a pobyli jsme na chalupě necelé čtyři dny. Zažili jsme sluníčko a teplo, zimu a hustou chumelenici, sníh, bahno, led i suchou louku. Snažili jsme si to užít, protože po návratu do Brna budeme na tři týdny zavřeni doma. Tak si to přeje naše vláda.

Obrázky z Opavských Sudet teď rychle přibývají. Každý den aspoň jeden. Pro začátek další, ne moc povedený, pokus o akvarel. Poprvé jsem zkoušel použít místo štětce houbičku na nádobí: Kaplička, která stojí někde hodně blízko Opavy: Kostelík - Opava Jaktař, rychlovka tužkou: Tenhle obrázek je údajně z nádraží v Polských Glubczycích. Fotka, podle které jsem to kreslil byla krásně barevná, ale šedobílé podání má taky něco do sebe: