Modrý Pavouček

Cestou zpátky jsme se rozhodli vylézt na některou ze sopek, kolem kterých se projíždí těsně před příjezdem do Mostu. Volba padla na Ranou (přemýšleli jsme ještě o Oblíku). Byla to rychlá akce. Za půl hodinky jsme byli na hřebeni a po něm jsme došli na nejvyšší místo. Z vrcholu byl krásný rozhled na všechny strany. Vítr sílil a sílil, až jsme se nakonec báli, že to Adélku odnese. Tuhle krátkou procházku rozhodně doporučujeme všem, kdo budete projíždět kolem.

Tento víkend proběhl druhý ročník víkendové akce, na kterou nás pozval Peťa Frenc do Orliček. Na jeho novou chalupu se opět sjela banda super lidí, pričemž větší polovinu tvořily děti. Opět se hrálo, popíjelo, posedávalo, koupalo a výletovalo. Děti utvořily malý gang a dělaly si vlastní program. Ke sledování vetřelce pozdě v noci by člověk sice mohl mít výhrady, ale aspoň byl klid a žádné zlé sny z toho nakonec nebyly. Za zmínku stojí prudký slejvák, který přišel v sobotu odpoledne. Voda v potůčcích okamžitě stoupla a že se něco děje jsme zjistili až když ze zahrady začala odjíždět bečka s pivem. Tu jsme chytili, ale na dně potůčku se chladilo několik láhví drahého pití. Vše zmizelo s kalnou vodou. Po dešti jsme poslali děti na lov a všechny láhve se nakonec našly. Dobrá akce. Těšíme se na další rok.

Adélka chodí poslední týden do školky. Aby se Matýsek doma nenudil, tak jsme vyrazili na pánskou jízdu do Třince. Matýsek se spiklenecky spolčil se Sofi od ségry, mamka pomáhala s hlídáním a já měl konečně trošku volna na kolo. Hned po příjezdu jsem vyrazil na Javorový, vedro příšerné, ale nohy pěkně šlapaly. Je vidět, že kiláky naježděné na silničce se projevují i na horách. Druhý den jsem si dal silničkový výjezd na Visalaje. Dlouho jsem se na to těšil. Sice bylo taky vedro a dusno, ale povedlo se, paráda. A zvládli jsme i výlet s mamkou na kolech k Olze, kde jsme se pěkně počvachtali v tůňkách “Pod Skalkou”.

Dnešní výlet jsem nosil v hlavě těměř rok. Právě před rokem jsem projížděl Chřiby na kole cestou z Brna do Třince a tato část hřebene se mi tehdy hodně líbila. Říkal jsem si, že sem musím vzít i Maky s dětmi. Vyrazili jsme s Kámovcema, ale bohužel bez Markét, kterou skolilo Covidové očkování a ležela doma v posteli. Cesta autem z Brna na Bunč byla šílená. Projeli jsme tisíce zatáček po uzoučkých silničkách, navigace se tentokrát opravdu vyřádila. Na rozdíl od Kámy jsme ale nemuseli zastavovat pro nevolnost členů posádky. Šli jsme po červené z Bunče na Brdo, kde jsme vylezli na krásnou kamennou rozhlednu - asi jednu z nejhezčích co jsem kdy viděl. Cestou zpátky jsme trošku polezli na bezejmenných kamenech v lese a po návratu na Bunč jsme si dali pozdní oběd. Děti řádily, pohoda, vydařený výlet.

Poprvé na Božence s celou rodinou. Přijeli jsme jen na jednu noc, ale i tak jsme toho stihli docela dost. Do Nové Seninky jsme se zajeli podívat na pozemek, na Paprsku jsme byli několikrát (hlavně kvůli trampolín), došli jsme po hřebeni až na Smrk a taky jsme stihli prohledat okolí chaty s detektorem kovů (našli jsme spousty drátů a starý rezavý nůž).

Do Svratky jsme přejeli přímo z Jeseníků, kde jsme tábořili na chatce Božence. Zůstali jsme tři dny a většinou času jsme proflákali. Maty s Adélkou byli přímo posedlí trampolínou a v kombinaci s malým bazénkem si naprosto vystačili. Já jsem si každý den dal padesát kiláků na silničce a zjistil jsem, že je to snad i hezčí než jezdit po lesích na horském kole. Provoz mimo hlavní tahy je minimální a díky loukám a dalekým výhledům má člověk pořád na co koukat. Nádherný kraj a spousta nových míst, které jsem za ty tři dny projel. Musím teda uznat, že je to tady trošku kopcovatější a kilometry nenaskakují tak rychle jako jinde.

Jednodenní rodinná akce v Lukách nad Jihlavou, kde se konal malý festiválek Whiste Stork pořádaný Kamarády Balkánského ranče. Bylo vedro, děti se trošku nudily, ale hrálo se krásně. A navíc, chvíli po nás nastupoval Roman Horký s Kamelotem, škoda, že jsme museli jet domů. Ale prý jsme se líbili více než Kamelot.

Teploty nad třicet stupňů a přeplněná koupaliště. Tak jsme konečně vyrazili na brody v údolí Bílého potoka. Děti zpočátku na ježdění přes vodu koukaly nedůvěřivě, ale pak se jim to zalíbilo a vrhaly se do vody bez sebemenšího zaváhání. Celá trasa vedla mírně z kopce (až na jeden kopeček), takže žádná velká dřina. Celé údolí je navíc plné skal a divoké přírody, hodně se nám to líbilo. Na konci trasy nás čekal bazén na Hálově/Veverkově mlýně a domů jsme přijeli až kolem osmé večer.

Akce, která by se dala nazvat “Co se dá stihnout za jeden víkend”. V pátek jsme se s dětmi přesunuli k našim do Třince. V sobotu dopoledne jsme se s Markét vydali na Slovensko. Přes Žilinu a Bánskou Bystricu jsme, naštěstí bez kontrol na hranicích, dorazili do Španie doliny - místa konání festiválku Špangrass Fest. Já jsem rovnou naběhl na zkoušku s kapelou, ale v podvečer bylo dost času na procházku. Kdysi se všude kolem těžil cín a okolní kopce jsou prošpikovány štolami. Jedna z nich dokonce vede skrz kopce do sousední doliny - kdysi se to prý dalo projít za 45 minut (po modré značce horem to je přes dvě hodiny). Večer jsme s SK Bandem odehráli vystoupení jako hlavní kapela večera. Vtipný byl pán, který se během vystoupení dostal na pódium a museli ho polonásilím odvést, chystal se skočit do publika. Zázemí pro muzikanty bylo super, dostali jsme guláš, špízy, pivo, samé dobroty. Druhý den jsme s Loes vyrazili na výlet. Popojeli jsme autem do Starých hor a šli nekonečným stoupáním na Majerovu skálu. Úžasné místo. Nakonec jsme stihli konec narozeninové oslavy u našich i vlak na Třineckém nádraží, kterým Loes pokračovala do Prahy. V neděli večer jsme byli zpátky v Brně. Uff. Prostě akční víkend.

Myslím, že dnešní výlet byl pro všechny jako za odměnu. Těch 26 kilometrů jsme jeli celý den. Bylo krásně teplo, nikam jsme nespěchali a dělali jsme dlouhé zastávky. Kopec z Prudké do Ochozu nás tentokrát vůbec netrápil, všichni ho vyšlapali bez jediné zastávky. Tady je vidět jak děti rostou. Mám v živé paměti jak jsem do tohoto kopce tlačil Matýska a nahoře jsem mlel z posledních sil. Lomnice je naprosto úžasné místo. Je to malé městečko zasazené mezi kopce, s židovskou čtvrtí a starým hřbitovem. Na náměstí jsme si dali zmrzku a vůbec se nám nechtělo dál, byť to bylo až k autu z kopce. Tohle je ideální trasa pro děti, to si dáme za čas znovu.