Víkend ve Svratce. Adélka nastupuje v pondělí do nemocnice, tak jsme chtěli nenáročný víkend. A protože Áďa dostala nové kolo, rozhodli jsme se pokřtít ho ve Žďárských vrších. Jeli jsme zajímavou trasu, sice kolem chalupy, ale z poloviny po neznámých cestách. Objevili jsme pěkné cesty kolem pramene Chrudimky. Zvládli jsme i koupání v rybníku Chochol cestou zpátky do Brna druhou návštěvu strašidelné sýpky Draxmoor. I tentokrát nás strašidla vylekala, ale Adélka už z toho neměla takový strach jako minule.
Číst dál ...
Letos jsme do Orliček přijeli v novější sestavě. Přibyl David na kytaru a Vítek na mandolínu. A protože se tentokrát nechtělo Markét a dětem, vzal jsem si kolo a přes den jsem jezdil. Obě vyjížďky po okolí byly super. Kolem obce Cotkytle se dají najít hodně zapomenutá údolí a staré domy. Takové klasické Sudety. Celá akce byla opět fajn. Počasí vyšlo na jedničku, hrálo se dobře, přišla spousta lidí z okolních chalup. Mám radost, že to Peťa pořád dělá. Díky.
Číst dál ...
Z městečka Bad Gastein jedeme přes vysokohorské sedlo do dalšího kempu, který jsme si vyhlídli v Nízkých Taurách. Kemp má bazén a tím je zaručený klid od dětí. Jsou to asi spíš vodníci než horalové. Ráno vyrážíme rychle, protože chceme vyjet vysoko na sedlo a jít na trek na dvoutisícové vrcholy. Bohužel máme píchlé kolo. Po rychle výměně vyrážíme, ale pod sedlem je cesta zavřená a musíme zpátky. Smůla se nám lepí na paty. Máme namířeno zpět k Erlaufsee, tak hledáme alespoň nějakou soutěsku. Vybíráme medvědí soutěsku (Bärenschützklamm). Až na místě ale zjišťujeme, že nejzajímavější část je taky zavřená, údajně tam kamení zabilo minulý rok dva lidi. No toto. Spodní část jsme si ale prošli. Cestou k Erlaufsee se mění počasí. Ochlazuje se, poprchává a je mlha. Docela příjemné.
Číst dál ...
Po koupání v jezerech byl čas na změnu. Přesunuli jsme se hlouběji do hor. Cestou hodně pršelo, všude se valily potoky vody. V kempu Wieshof u městečka Sankt Johann byla večer i v noci krásná zima. A navíc tam byla ohrada s králíčky, která přitahovala Adélku i Matýska jako drahokam. Čištění zubů v umývárně, která byla hned vedle ohrádky, se tak protahovalo i na hodinu. Hned první den byl hodně akční. Ráno jsme si prošli divokou Lichtenštejnskou soutěsku. Stojí za návštěvu. Měli jsme štěstí, že jsme tam byli hned po otevření. Od soutěsky jsme jeli lanovkou rovnou na Geisterberg - horu, jejíž vrchol udělali jako park pro děti na motivy místních duchů. Prochází se stanoviště, plní úkoly a lepí se známky. Dole na stanici lanovky pak za to děti dostaly malou odměnu.
Číst dál ...
Z Gesäuse jsme přejeli k Attersee. Podle referencí to mělo být fajn, ale množství lidí v kempech, vedro a spousty čechů nás jemně znepokojily. Místo ke spaní jsme našli až v druhém kempu. Zvláštností kempu byl zákaz odjíždění autem během pobytu a přísná pravidla. Usoudili jsme, že je to asi kvůli množství našich nevychovaných krajanů. Nakonec to ale bylo fajn. Krásné koupání, teplá a čistá voda, na paddleboardu se dalo jezdit po přítoku, který tekl středem kempu. Abychom trošku utekli vedru, popojeli jsme k jezeru Grundlsee. Jen tak tak jsme dostali místo. Kemp byl úplně plný. Ale u vody to opět bylo super. Navíc tady krásně foukal vítr. Vedro a dusno bylo opravdu velké i tady v horách. Vzpomínat budeme na studenou vodu v přítoku, na skákání z mola, na užovku a na druhý kruh, který jsme tady koupili.
Číst dál ...
Naší Alpskou cestu začínáme u dobře známého Erlaufsee. Líbí se nám kemp i krásné koupání kousek od auta. Navíc je vše 900 metrů vysoko a je tady, na rozdíl od Brna, příjemně. Po dvou dnech přejíždíme západnějí - do Gesäuse. Cestou zastavujeme na prohlídku soutěsky Wasserlochklamm. S fyzičkou dětí je to bída, Matýskovi je špatně (dobral zrovna antibiotika) a Adélka je unavená. Doufáme, že bude další dny lépe. Spíme v krásné horském kempu přímo uprostřed Gesäuse. Kemp je poloprázdný, házíme si s létajícím talířem přes půl kempu. Druhý den zoušíme přvní tůru. Jdeme na chatu Haindlkarhütte. Je to hodně do kopce, ale děti to zvládly. Blýská se na lepší časy.
Číst dál ...
Cesta z Krušných hor do Brna je dlouhá a tak jsem koumal jak ji rozdělit. Když už jsem se rozhodl navštěvovat různé tábory, napadlo mě podívat se konečně do Vojny u Příbrami, kde stojí asi nejlépe zrekonstruovaný a udržovaný pracovní tábor v Čechách. Přespal jsem u hradu Křivoklát a v táboře jsem byl brzy ráno. Přivítal mě štěkot rozzuřeného vlčáka u brány. Možná pro navození dobové atmosféry, každopádně jsem jeho klec obešel obloukem, vypadal krvelačně.
Číst dál ...
Z Terezína (viz předešlý článek) jsem popojel do kopců, které jsou vidět přes zdi pevnosti. Je to České středohoří a protože do setmění zbývalo pár hodin času, vyběhl jsem (doslova) na nejvyšší horu Milešovku. V chatě na vrcholu jsem byl sám, dal jsem si párek a zase jsem seběhl dolů. Jen jsem sedl do auta, začalo pršet. A pršelo a pršelo. Na noc jsem vyjstoupal nahoru k Božímu daru. Spal jsem kousek od bývalého dolu Eduard. Pršelo celou noc.
Číst dál ...
Holocaust je nelehké téma, které mě z nějakého (zatím) neznámého důvodu provází celý život. Úplnou náhodou jsem se ocitl u kamaráda muzikanta v Lovosicích a měl jsem volné odpoledne. Do severních Čech jsem dojel pozdě v noci, přespal jsem u jezera Milada a odpoledne jsem koukal do mapy kam vyrazit. Když jsem zjistil, že Terezín je jen pár kilometrů od Lovosic, byl plán jasný. Četl jsem o tomto místě tolikrát, že bylo na čase se do Terezína konečně podívat.
Číst dál ...
Květnový víkend, během kterého jsem zvládl dvě akce. Na chalupě ve Svratce se slavily narozeniny Hudečků a v Úsově u Mohlelnice jsem odhrál své první vystoupení s Horizontem. Festiválek v Úsově je nový, ale vybrali si krásné místo - kopec nad městem zvaný Křížová hora. Pořadatelé byli úžasní, kéž by se jim festival dařilo pořádat i v příštích letech. Židovské památky a staré domky dole ve městě mi udělaly velkou radost. Hřbitov mě překvapil, je hodně rozlehlý a stojí tam spoustou krásně zachovalých náhrobních kamenů.
Číst dál ...