Modrý Pavouček

První část naší prázdninové cesty. Nabalili jsme vše možné i nemožné a vyrazili jsme na jih. První zastávka byla v Maďarsku u jezera Balaton. Chystali jsme se tam už dlouho a teď nastala ideální příležitost udělat zastávku na dlouhé cestě k moři. Popravdě musíme přiznat, že se nám tam moc nelíbilo. Voda nebyla čistá a to, že sto metrů od břehu bylo pořád po kolena vody nás mírně otravovalo. Jít si zaplavat totiž znamenalo ujít pěkný kus vodou. Ale pro malé děti asi super. U Balatonu jsme zůstali jen jednu noc, druhý den jsme pokračovali směr Chorvatsko. Cílem byl kemp na úplném jihu Istrie, kde jsme se měli sejít s kolegou z mé práce, který se tam vydal s dětmi. Cesta byla nekonečná, ale vše jsme zvládli. Překvapilo nás obrovské vlhko a teplý vzduch i moře. Fajn byly ostrůvky, na které se dalo jezdit na paddleboardu. Prozkoumali jsme všechny tři, které byly v dohledu, včetně jedné malé jeskyně, do které se dalo zajet po vodě. A přežili jsme i jednu divokou noční bouřku, kdy fučel hodně silný vítr, hustě pršelo a padaly kroupy. Ve stanu bychom se asi trošku vybáli. Před odjezdem jsme se prošli po městečku Pula a podívali jsme se i na mořská akvária v bývalé vojenské pevnosti.

Děti jsme udali na týden do Hrádku k ségře (díky), aby byl čas dodělat dodávku před velkou cestou. A když už jsme byli v Beskydech, tak jsem neodolal a ve volných chvilkách jsem sedal na kolo a vydával se na další neznámá místa. Opět jsem drandil po Polských kopcích- údolí Czarne Wisly, Ochodzita, Zloty Gron, Jaworzynka. Je to nádhera objevovat taková místa a mít to v dojezdu z domu.

Velká výprava po Čechách naším bydlíkem. Vyrazili jsme ve čtvrtek a první noc jsme spali ve Svratce, protože to bylo přímo na cestě do Českého ráje. Druhý den jsme si prošli Jíčín, najedli se v zřejmě nejlevnější vietnamské putice ve městě a pokračovali dál. Spali jsme v kempu v Příhrazech, přímo pod skalami. Před setměním jsme zvládli krátkou procházku do skal. Legrační byly tradiční patálie v kempu, kde jsme opět vybrali snad nejhlučnější místo. Naštěstí teď s bydlíkem stačí nastartovat a za pár sekund už jsme stáli v tichu na opačné straně

Protože byl Matýsek na táboře a v Brně vládlo tropické vedro, vybrali jsme si Svratku za víkendové útočiště. Jeli jsme velkým autem, protože se nám konečně podařilo zlegalizovanou dodávku. Adélka si po dvou letech konečně prosadila návštěvu strašidelného Draxmooru, který stojí v Dolní Rožínce, a kolem kterého dlouhé roky projíždíme cestou do Svratky. Teď už nás uhánět nebude, prý už tam nikdy nepůjde (bála se). A taky jsme objevili krásné přírodní koupaliště v Hlinsku. Fajn víkend, ale už se všichni těšíme na Matýska.

Další ročník této výtečné akce, kterou pořádají Frencovi v Orličkách. Pro nás zároveň první letošní výprava naším bydlíkem. Počasí bylo chladnější, na koupání v požární nádrži nedošlo, ale vše spolehlivě zastoupila káď s horkou vodou. V sobotu jsme se s Markét a Adélkama vydali na Borůvkovou horu. Pro nás nové místo. Večírek byl super. Hrálo se, popíjelo se, děti si hrály. Pomyslnou tečkou bylo posezení v káďi se skleničkou rumu v ruce a nebem plným hvězd nad hlavou. Těším se na další rok.

Prázdniny začaly angínou, kterou dostala Adélka a vzápětí Maky. Abychom neseděli doma všichni, vydali jsme se s Matýskem na noc do Sudet. Celý první den byl deštivý, ale k večeru se vyjasnilo. Po krátké procházce k Dalimilce (rozhledna), jsme si udělali oheň a opekli večeři. Boženka je úžasná. Není nad to mít v takovémto počasí k dispozici chatičku. Druhý den ráno taky pršelo, ale po strategickém vyčkávání jsme vyrazili v ten správný čas. Na Kraličák jsme došli pod slunečnou a modrou oblohou. Až na vrchol se nám tentokrát nechtělo. Řádili tam polští dělníci, kteří dostavují rozhlednu a už z dálky byl slyšet rámus pil a kladiv. Zůstali jsme u slona a dlouho se tam poflakovali. Super pocit být tam takhle poprvé se svým synkem. Bylo to jeho nejvyšší výšlap v životě. Cestou zpátky jsme zvládli další dvě atrakce - zastávku v Ospělově u Toma s Janou a KFCčko v Prostějově. Domů jsme si přivezli “nekonečný nápoj”.

Velká oslava narozenin na Ostrém a zároveň příležitost jak se potkat celá Třinecká rodina. Jeli jsme z Brna přímo na chatu, je to fajn nasednout uprostřed města a vysednout na samotě tisíc metrů vysoko. Na kole jsem se zajel podívat do neznámých končin nad Morávkou. Je to systém údolí, která jsou mimo turistický ruch a možná jsou díky tomu asi tou nejhezčí a nejopuštěnější částí Beskyd. Na samotách stojí chaloupky, o kterých nikdo neví a jen tak se nikdo nedozví. Je totiž třeba plánovat podle mapy a vyhýbat se značeným trasám.

Na víkend hlásili tropická vedra, tak jsme pro jistotu utekli do Svratky. Na Vysočině je vždy chladněji. A protože v sobotu bylo opravdu hodně teplo, sbalili jsme plavky a vyrazili na kola směr Svratouch. Místní rybník Chochol je sázka na jistotu. Nádherné koupání uprostřed lesů. Čekal jsem, že voda bude ještě studená, ale bylo z toho super koupání. V neděli jsem si dal na kole delší výjezd po Žďárských vrších. Stavil jsem se v Jimramově, což je krásné městečko se starými domy. Musel jsem se ale vrátit dříve, protože foukal silný vítr a v otevřené krajině to byl pěkný boj.

Víkend v Orličkách bez Markét, která si na kole drandí v daleké Provence. Shodou okolností je tam i Peťa bez Lucky, takže je z toho Apalucha jako vyšitá. V sobotu jsme se šli projít po hřebeni Hanušovické vrchoviny. Konečně jsem se podíval na vrchol Jeřáb. Bylo hodně teplo, dětem (Adélkám) se moc nechtělo a tak jsme slibovali hory doly, jen abychom už došli na Severomoravskou chatu. To bylo překvapení, když nám oznámili, že jim nejde proud a mají jen polévky a zeleninový salát. Na ten salát jsme se zeptali a prý je to směs různé zeleniny (aha, to nás opravdu nenapadlo). Když jídlo donesli, byly to těstoviny s kuřecím masem. Nakonec ale bylo všechno jídlo moc dobré a odcházeli jsme spokojení. V Orličkách jsme napustili káď a začali topit. Pozdě v noci jsme pak s Peťou seděli v horké vodě, koukali na měsíc v úplňku a byli spokojení.

Slíbili jsme přijet Třineckou oslavu osmdesátin mého strejdy. Jeli jsme bez Markét, která těsně před víkendem odjela na desetidenní výlet do Francie. Oslavy mě ani děti moc nebaví, ale bylo to dobré. Není od věci vidět jednou za čas celou Třineckou rodinu pohromadě. Z pátku na sobotu jsme přespali na Ostrém, zkontrolovat domečky z klacíků a kamení, strávit noc v naprostém tichu a užít si kopců kolem. V neděli jsem si po dlouhém plánování projel na kole údolí přes Wislu a Istebnou. Nádhera, krásné trasy na kolo kousek od domu. Nikdy by mě nenapadlo, že budu takhle zkoumat Polské Beskydy. Objevil jsem spousty dalších cest, které si musím projet. Polská strana Beskyd má své velké kouzlo.