Modrý Pavouček

Z rodinné akce v České kanadě se díky Markétiným zádům stala pánská jízda do Jeseníků. Ke změně plánů přispěla i předpověď, protože na celý víkend hlásili déšť. Dobrodružství začalo už v pátek, kdy nás mapy.cz potmě a za hustého deště provedly po cestě, kterou jsem zatím nikdy nejel - ze Šternberka přes Hlásnice, Chabičov, Mutkov a Huzovou. Jeli jsme liduprázdnou krajinou a téměř krokem, protože všude pobíhaly zvířata. Spali jsme na parkovišti nad Karlovou Studánkou, hráli jsme karty a užívali si komfort auta. Venku lilo, všude byly kaluže a bláto.

Poslední část naší prázdninové cesty vedla do hor. Z Krku jsme přes park Risnjak dojeli k horskému přechodu do Slovinska. Usadili jsme se v kempu na úplném severu Slovinska - v Zgornem Jezersku. Bylo to skoro tisíc metrů vysoko a všude kolem byly hory. Nádhera. Dlouho jsem koumali jakou tůru si můžeme s dětmi dovolit, nakonec jsme se vydali na Štularjevu planinu a krásně nám to vyšlo - jak délkou a převýšením, tak počasím a motivací našich malých horalů. Dokonce pak dole pod horama ještě hodinu hráli na hřišti fotbal s píchlým balónem, který tam našli. Po dvou dnech jsme pokračovali nahoru do sedla, na kterém byl přechod do Rakouska. Je to fajn přejíždět hranice takhle na horách, nehrozí žádné kolony. Rakousko jsme projeli s malou zastávkou v horské vesničce Hohentauern, kde jsme se prošli kolem rybníků a prolezli atrakce na barefoot stezce. Večer jsme překročili hranice na Třeboňsku a poslední noc zůstali v kempu Oáza u rybníka Staňkov. Mysleli jsme ještě na koupání, ale druhý den bylo zima a zataženo, tak jsme si to namířili rovnou domů. Teda s malou zastávkou na oběd v Třebíči.

Druhá část naší prázdninové cesty. Z Istrie jsme přejeli necelých 200 kilometrů a ocitli jsme se v úplně jiném světě. Vzduch byl suchý a příjemný, moře bylo chladnější, mnohem průzračnější a na plážích byly jemné kamínky, tak jak jsme na to zvyklí z Drage. Stihl jsem i jednu výpravu - vyběhl jsem na jeden z nejvyšších vrcholů Krku - Veli vrh. Cestou dolů jsem musel běžet, protože na mně útočily zlaté mouchy, které štípaly a byly ještě agresivnější než ovádi. Honily mě asi čtyři kilometry. Podívali jsme se do městečka Punat i Krk a náramně jsme si pochutnali na smažených olihních (kalamárech). Musíme si je sehnat i v Brně. Hodně se nám tady (kemp Pila) líbilo.

První část naší prázdninové cesty. Nabalili jsme vše možné i nemožné a vyrazili jsme na jih. První zastávka byla v Maďarsku u jezera Balaton. Chystali jsme se tam už dlouho a teď nastala ideální příležitost udělat zastávku na dlouhé cestě k moři. Popravdě musíme přiznat, že se nám tam moc nelíbilo. Voda nebyla čistá a to, že sto metrů od břehu bylo pořád po kolena vody nás mírně otravovalo. Jít si zaplavat totiž znamenalo ujít pěkný kus vodou. Ale pro malé děti asi super. U Balatonu jsme zůstali jen jednu noc, druhý den jsme pokračovali směr Chorvatsko. Cílem byl kemp na úplném jihu Istrie, kde jsme se měli sejít s kolegou z mé práce, který se tam vydal s dětmi. Cesta byla nekonečná, ale vše jsme zvládli. Překvapilo nás obrovské vlhko a teplý vzduch i moře. Fajn byly ostrůvky, na které se dalo jezdit na paddleboardu. Prozkoumali jsme všechny tři, které byly v dohledu, včetně jedné malé jeskyně, do které se dalo zajet po vodě. A přežili jsme i jednu divokou noční bouřku, kdy fučel hodně silný vítr, hustě pršelo a padaly kroupy. Ve stanu bychom se asi trošku vybáli. Před odjezdem jsme se prošli po městečku Pula a podívali jsme se i na mořská akvária v bývalé vojenské pevnosti.

Děti jsme udali na týden do Hrádku k ségře (díky), aby byl čas dodělat dodávku před velkou cestou. A když už jsme byli v Beskydech, tak jsem neodolal a ve volných chvilkách jsem sedal na kolo a vydával se na další neznámá místa. Opět jsem drandil po Polských kopcích- údolí Czarne Wisly, Ochodzita, Zloty Gron, Jaworzynka. Je to nádhera objevovat taková místa a mít to v dojezdu z domu.

Velká výprava po Čechách naším bydlíkem. Vyrazili jsme ve čtvrtek a první noc jsme spali ve Svratce, protože to bylo přímo na cestě do Českého ráje. Druhý den jsme si prošli Jíčín, najedli se v zřejmě nejlevnější vietnamské putice ve městě a pokračovali dál. Spali jsme v kempu v Příhrazech, přímo pod skalami. Před setměním jsme zvládli krátkou procházku do skal. Legrační byly tradiční patálie v kempu, kde jsme opět vybrali snad nejhlučnější místo. Naštěstí teď s bydlíkem stačí nastartovat a za pár sekund už jsme stáli v tichu na opačné straně

Protože byl Matýsek na táboře a v Brně vládlo tropické vedro, vybrali jsme si Svratku za víkendové útočiště. Jeli jsme velkým autem, protože se nám konečně podařilo zlegalizovanou dodávku. Adélka si po dvou letech konečně prosadila návštěvu strašidelného Draxmooru, který stojí v Dolní Rožínce, a kolem kterého dlouhé roky projíždíme cestou do Svratky. Teď už nás uhánět nebude, prý už tam nikdy nepůjde (bála se). A taky jsme objevili krásné přírodní koupaliště v Hlinsku. Fajn víkend, ale už se všichni těšíme na Matýska.

Další ročník této výtečné akce, kterou pořádají Frencovi v Orličkách. Pro nás zároveň první letošní výprava naším bydlíkem. Počasí bylo chladnější, na koupání v požární nádrži nedošlo, ale vše spolehlivě zastoupila káď s horkou vodou. V sobotu jsme se s Markét a Adélkama vydali na Borůvkovou horu. Pro nás nové místo. Večírek byl super. Hrálo se, popíjelo se, děti si hrály. Pomyslnou tečkou bylo posezení v káďi se skleničkou rumu v ruce a nebem plným hvězd nad hlavou. Těším se na další rok.

Prázdniny začaly angínou, kterou dostala Adélka a vzápětí Maky. Abychom neseděli doma všichni, vydali jsme se s Matýskem na noc do Sudet. Celý první den byl deštivý, ale k večeru se vyjasnilo. Po krátké procházce k Dalimilce (rozhledna), jsme si udělali oheň a opekli večeři. Boženka je úžasná. Není nad to mít v takovémto počasí k dispozici chatičku. Druhý den ráno taky pršelo, ale po strategickém vyčkávání jsme vyrazili v ten správný čas. Na Kraličák jsme došli pod slunečnou a modrou oblohou. Až na vrchol se nám tentokrát nechtělo. Řádili tam polští dělníci, kteří dostavují rozhlednu a už z dálky byl slyšet rámus pil a kladiv. Zůstali jsme u slona a dlouho se tam poflakovali. Super pocit být tam takhle poprvé se svým synkem. Bylo to jeho nejvyšší výšlap v životě. Cestou zpátky jsme zvládli další dvě atrakce - zastávku v Ospělově u Toma s Janou a KFCčko v Prostějově. Domů jsme si přivezli “nekonečný nápoj”.

Velká oslava narozenin na Ostrém a zároveň příležitost jak se potkat celá Třinecká rodina. Jeli jsme z Brna přímo na chatu, je to fajn nasednout uprostřed města a vysednout na samotě tisíc metrů vysoko. Na kole jsem se zajel podívat do neznámých končin nad Morávkou. Je to systém údolí, která jsou mimo turistický ruch a možná jsou díky tomu asi tou nejhezčí a nejopuštěnější částí Beskyd. Na samotách stojí chaloupky, o kterých nikdo neví a jen tak se nikdo nedozví. Je totiž třeba plánovat podle mapy a vyhýbat se značeným trasám.