Modrý Pavouček

S Alexem jsme v týdnu zajeli na jednu noc na Boženku. Já jsem podle předpovědi počítal s mlhou a nepěkným počasím, ale vše bylo jinak. První den jsme se projeli po krásně upravených stopách, dojeli jsme až na Smrk. Večer jsme oživili staré skialpy a Alex si konečně vyzkoušel ten pocit buldozeru (oproti běžkám), který vyjede každý kopec. Druhý den jsme trošku polyžovali na sjezdovce a frčeli domů.

Letošní vánoce i nový rok jsme seděli doma. Na začátku listopadu se k nám nastěhovaly nemoci a nepodařilo se nám je vyhnat. Naštěstí nebylo moc pěkné počasí a tak se nám tolik nestýskalo po lyžích, bruslení a koulování. Já jsem měl dost času na nové dobro a vzniklo tak video se skladbou Greensleeves. Naučil jsem se ji od Hericha Nováka a naučil jsem se na ní spousty věcí ohledně nahrávání a míchaní zvuku. A taky trošku stříhat video, baví mě to.

Tento rok jsem Boženku hodně zanedbával. Rád jsem se tedy přidal k Ládinovi na víkendovou akci. Oba jsme měli své plány a počasí nám přálo. Sluníčko, modré nebe, ve stínu zima, ale jinak téměř babí léto. Oba jsme vyrazili do Polska. Láďa běžel na Czernicu, já jsem vyrazil na kole na velký okruh po Rychlebech a Klodzké kotlině. Veliká nádhera. Jel jsem přes místa, která mám rád a projel jsem si hodně úseků, které jsem si vytipoval z auta. Návraty po setmění si vždy užívám a cesta z Králíků přes Hanušovice a Staré město neměla chybu. Bylo úplně jasno, ochladilo se, kolem černočerná tma, na nebi tisíce hvězd. Na Božence mě čekalo vynikající jídlo, horká sprcha, oheň. Díky moc Ládine, tohle jsou akce, na které budu vždy rád vzpomínat.

Ani velice špatná předpověď počasí nás nedokázala odradit od výpravy na naší Beskydskou chalupu. I v dešťi, zimě a mlze se dá vždy něco podnikat. Například vyrábět harpuny, jít fotit do pralesa Čerňavina nebo si skočit na turistickou chatu na nějakou dobrotu. V neděli vyšlo sluníčko a oteplilo se. To by člověk nevěřil jak se počasí dokáže takhle za pár hodin změnit. Šli jsme na Kamenitý na oběd víkend jsme si všichni užili.

Na podzimní prázdniny našich dětí jsme vyjeli na chalupu do Svratky. Tento rok jsme tam moc nejezdili. O to více jsme se těšili, že si to během pěti dní vynahradíme. Z Třince dojela, s malým zpožděním kvůli porouchanému autu, celá rodinka. Druhý den dorazila Markét z Brna a tak jsme se nakonec všichni sešli. Počasí bylo úžasné - teplo, sluníčko, modré nebe, barevno. V Brně bylo celou dobu zataženo a mrholilo. Zašli jsme na prohlídku do Čertoviny a na Karlštejn, na kterém jsme museli obsluze vysvětlovat jak se dělá Vídeňská káva. Já jsem si pěkně zajezdil na kole. Musím konstatovat, že jsou mi Žďárské vrchy malé. Na pořádné vyjížďky už musím za jejich hranice.

Nedělní výprava s Kámou, Vagošem, Prokopem a Grétkou do Chřibů. Z Brna až na místo byla hustá mlha, ze které jsem vyjeli až nahoře na parkovišti. Pak už bylo krásně slunečno a teplo. Opět jsme se podívali na pár míst, na kterých jsme nikdy nebyli - např. na hoře Svaty Vincent, na které stojí přírodní motlitebna a malá dřevěná kaplička, nebo rezervace “Ocásek”, která je hodně podobná pralesu Čerňavina na Ostrém. Jedinou nepříjemností byl Matýskův karambol s klackem, na který se při sbíhání kopce napíchl. Musel jsme mu ránu zamašličkovat a nebyli jsme si jistí, jestli by se to nemělo sešít v nemocnici. Ale zvládli jsme to. Den jsme zakončili v bio restauraci “Tilka” ve Střílkách, kde jsme si dali vynikající pizzu (tip od Kámy a Vagoše).

V úterý večer jsem nabalil dodávku a vyrazil na sever. Pozdě v noci jsem zaparkoval na svém oblíbeném plácku nad Šléglovem. Ticho, tma, klid. Ráno bylo krásně, dole v údolí mlha, běhal jsem s foťákem po loukách kolem auta. Plán na středu byl projít část Rychlebského hřebene a posbírat značení z běžeckého závodu Zapomenuté hory, který se tam konal o víkendu. Přejel jsem na stejné místo jako jsme byli před dvěma týdny - Novy Geraltow. Šel jsem po silnici do Bielic a pak nahoru na hřeben. Přes Kovadlinu a Špičák, kde jsem sbíral značení, jsem došel na Hraničky. Hezky se to spojilo s výletem, který jsme tady šli s dětmi, takže mám tento rok v nohách velkou část Rychlebského hřebene. Večer jsem se stavil na chvíli za Bárou do Javorníku a na noc jsem zakotvil na sedle Travná. Ráno jsem přejel do městečka Bystrzycia Klodska. Chtěl jsem se tam podívat už hodně dlouho. Nalákal mě úžasný film “Přes kosti mrtvých”. A taky jsem se dlouho chystal do pohraničí Orlických hor. Povedlo se obojí. Na kole jsem po polské straně projel dlouhý úsek podél hranic - na jedné straně Orličky, na druhé Gory Bystrzyckie. Tam se budu rozhodně vracet. Chvílemi jsem si připadal jako ve Skandinávii. Závěrečný sjezd do Bystrzyce byl smrtelně mrazivý. Celý den byla zima, ale rychlá jízda z kopce, podél potoka v zastíněném údolí, která neměla konce, to byl očistec pro mé ruce bez rukavic. Rozmrzl jsem až v autě v cíli. Do Čech jsem přejížděl přes přechod Adam, zajímavé místo.

Spojení dvou výprav. Sobotní byla deštivá. Mělo pršet celý den, ale nepršelo, tak jsem v podvečer narychlo vyrazil na Tišnovsko. Tušil jsem, že zmoknu, tak jsem si vzal sluchátka a audio knížku. Celou cestu jsem poslouchal “Svědectví z KLDR” od Niny Špitálníkové a bylo to magické. Šílené příběhy lidí, do toho tma, , mlha, déšť, bláto, promočený jsem byl už na začátku. A druhý den Třebíčsko s Markét a dětmi. Vyšlo sluníčko, bylo teplo, měli jsme čas na oheň i česání jablek. Letos nám to na kolo moc nevycházelo, tak to teď doháníme.

Krásný víkend s Markét a dětma v Rychlebských horách. Měl jsem původně hrát malý koncert s Tomem a Janou v Nové Senince, ale Tom si rozřízl nohu a z hraní sešlo. O to více času jsme mohli strávit na zajímavých místech. Z pátku na sobotu jsme přespali na mém oblíbeném místě nad Šléglovem. Ráno jsme ve Starém městě dokoupili zásoby a snídali jsme v mlze na Kladském sedle. V Polsku už ale bylo krásně slunečno. Prošli jsme se na Hraničky a kus po hlavním hřebeni. Bylo nádherně barevno, teplo, sluníčko svítilo a nikam jsme nemuseli spěchat. Ke konci už všichni remcali jak je bolí nohy a jaký mají hlad. Pro auto jsem poslední tři kiláky došel sám (ještě že tak, odhad byl kilák a děti by mě rozcupovaly na kusy). Večeři jsme si udělali na sedle Travná a nakonec jsme tam zůstali i na noc. Ta volnost , kterou jsme s bydlíkem získali je úžasná. Pořád si na to nemohu zvyknout. V noci byla hodně zima, obzvláště Adélce, které Mates vyměnil deku za tenkou, aniž si toho kdokoliv všiml. Zatopili jsme a bylo vyřešeno. V neděli jsme vzhledem k únavě dali jen dva krátké výšlapy. První do Račího údolí, ve kterém nešlo minout tančírnu - opravdu zázračné místo, které vstalo z mrtvých. Druhý k Nýznerovským vodopádům. Pak už jen oběd v Rychtě v Lipové (díky Maky) a cesta domů.

Hlavním cílem výpravy byla návštěva Karla Začala v Krnově. Jel jsem si zkusit zahrát na javorové dobro, nad kterým přemýšlím už pěkných pár let. Vše dopadlo dobře a výprava pokračovala směr Jeseníky a Staroměstsko. Z Videlského sedla jsem vyběhl (doslova) na Švýcárnu a prozkoumal jsem další část loveckého chodníku, který jsme procházeli nedávno s Matýskem. A koukl jsem se i k Vysokému vodopádu, u kterého jsem byl kdysi jednou v hlubokém sněhu, s mačkama a cepínem. Cestou k autu jsem pěkně zmokl. Po setmění jsem přes Jeseník a Ramzovou přejel k na své oblíbené místo nad Šléglovem. Pršelo, fučel vítr, v dodávce teploučko a sucho. Uvařil jsem si večeři a dlouho do noci poslouchal Stalkera (geniální audio kniha). Čekal jsem jestli neuslyším jeleny, kteří tady v říji bývají, ale nic. Asi se jim nechtělo do deště. Ráno jsem dlouho spal a celé dopoledne jsem se pak toulal po okolních loukách, kapličkách a hřbitovech. Sem se budu vždy rád vracet.