Modrý Pavouček

Takový skoro jarní den.

Dlouho plánovaná výprava za lyžováním ve svazích Tetřeví hory a Sušiny. Vypravili jsme se do míst, která znám jen za sucha, tedy bez sněhu. Dnes bylo všude metr sněhu a bylo zvláštní lyžovat zrovna tady, mezi řopíky.

Teď už je mi to jasné - v Čechách si člověk o životě v Indii nemůže udělat žádnou reálnou představu. A chápu už i Indiány, kteří na otázku “Dá se v Bangalore pronajmout auto a řídit?” odpovídali hlasitým smíchem. Tak jsme konečně dorazili. Hned před letištěm se kolem nás vyrojilo snad tisíc Indiánů. Ale vše jsme zvládli. Cestu do hotelu jsme si zpestřili notebookem zapomenutým v taxíku. Čas je tady posunutý o čtyři a půl hodiny dopředu, ale během dvou dní jsme se celkem aklimatizovali. Na obrovské kontrasty si nejspíš budeme zvykat celý měsíc. Rozdíly mezi bídou a bohatstvím jsou tady neuvěřitelné. Chvilkami si připadám jako v cikánské vesničce poblíž Margrecan, ale o pár metrů dál stojí obrovská luxusní budova ze skla a oceli. Bydlíme v krásném hotelu, ke kterému vede hliněná cesta.

Trajdání na skialpech v mých rodných Beskydech a noc v naší zasněžené chalupě.

Jeden den jsme se hrabali zasněženým Divokáčem a druhý den plavali v hordách prašanu.

Jeden z dalších typických Jesenických skialpových prašanových víkendů.

Kdyby se lidé v noci setkávali pod hvězdami místo pod lampou, mám za to, že by nemohli dobře mluvit o politice nebo o zatracených poměrech; pod hvězdami se lépe mluví o lásce, o zítřejším dnu a o jiných tichých a vážných věcech. Člověk se pod hvězdami může zbláznit nebo zamilovat, ale nemůže se rozčilovat. Skutečně existují tajemné astrální vlivy; hvězdy mají mocný vliv na člověka, který se na ně dívá; ale nemají jaksi vlivu na člověka, který civí na světelnou reklamu nebo čte v kavárně divadelní referáty. Člověk pod hvězdami je účasten na veliké slávě světa; je korunován hvězdami. Když jsem se posledně stěhoval, mínil jsem, že se stěhuji až na sám divoký a opuštěný kraj města; shledal jsem však, že jsem se odstěhoval mnohem dál; až k Měsíci a do sousedství hvězd. Karel Čapek

První letošní mixové lezení v proslavené jesenické divoké stráni. Podmínky na … tak jsme s Tomem jistili už v lese a na nástupových loukách. První lezeckou délku jsem tahal já a připadal jsem si jako Viktor čistič. Drny byly všechno možné, jenom nééééé promrzlé. Tož jsme vzdali pokus o diretissimu a obřím traverzem jsme naťapkali pod pravou vrcholovou část, ve které si pro změnu pěkně zabojoval Zobča i Tom. Luboš moc nelezl, spíš furt nadával a nacvičoval bigwallovou lanovou techniku. A já jsem si opět připadal jako čistič, tolik založeného matroše v divokáčových šitech jsem snad ještě neviděl. Ani fotit se mi nechtělo.

Všichni už se těšili na skialpy a tak jsme vyrazili počasí nepočasí, sníh nesníh, na Stráně. Auty jsme dojeli až na Zámčisko k mostu, to jsem ještě nezažil. Vyběhli jsme na Vysokou Holi a lyžovali jsme v kotli. Se Zobčou jsem sjel centrální část, do které jsem vjel po ujištění, že nic nemůže spadnout (pípáky jsme pro jistotu schovali do báglu). Po příhodě z Mravenečníku se bojím jak čert. No … a stejně jsme pak jeli polovinu svahu po laviništi. No co už, když nic nepadá, tak nic nepadá. Lyžování parádní, jen škoda sněhu bez podkladu. Na viděnou na kopečkách Tome, Vidláci, Zobčo, Zbyňo, Julie, Franto a závoďáku z Losin.

Pár dní v Roháčích s Dejčou a Alexem