Modrý Pavouček

Na víkend jsme zajeli do Třince. Hlásili škaredé počasí a docela jim to vyšlo. Skoro pořád pršelo. Na rychlo jsem si v noci vyběhl na Javorový. V neděli se počasí trošku uklidnilo a prošli jsme se na Gírovou. Šli jsme neznačenými chodníky přes Polanku a nakonec z toho bylo pěkných pár kiláků.

Na hřeben Orliček jsem se chystal dlouho. Vyrazil jsem v posledních dnech pěkného počasí. Spal jsem na Božence, poprvé úplně sám. Na kole jsem vyjel z Králíků, aby to nebylo tak daleko. První půlka cesty patřila celému hřebeni Orlických hor. Není to nic co bych musel jezdit víckrát, žádné výhledy, spousty asfaltek, jsou hezčí cesty po horách. Ale ten návrat zpátky po Polské straně, ten mě neomrzí nikdy. Jede se z kopce podél Divoké Orlice, kolem krásná příroda, domečky, staré kostely, křížky, kapličky. V závěru už mi trošku docházel dech. Počasí bylo pěkné až moc a sluníčko ze mě vysávalo energii. Došla mi voda a asi jsem měl i nějaký lehký úpal (nebo úžeh). Večer na Božence, před odjezdem domů, jsem asi hodinu poslouchál jeleny v říji. Pěkná tečka.

Poslední dny prázdnán ještě rychle nákam do hor. Maky vybrala jezero Elaufsee nedaleko Mariazellu. Z Brna to bylo kousek, za tři hodiny parkujeme v kempu nad jezerem. Nádhera. Šli jsme se hned koupat a z výšky na nás shlížela nejvyšší hora v okolí - Gemeindealpe. Druhý den jsme na Gemeindealpe vyrazili nejkratší (a nejprudší cestou). Pro děti asi největší tůra v životě. Nahoru to bylo skoro devět set metrů převýšení. Zpátky jsme se vraceli oklikou po okolních hřebenech. Nakonec to pro děti bylo i nejdelší pěší tůrou. Zvládli jsme to pěkně do tmy. Druhý den jsme měli odpočinkový. Poflakovali jsme se u vody a odpoledne jsme jeli vláčkem do Mariazellu - nejbližšího městečka, které je slavným poutním místem. Zpátky jsme došli pěšky. V plánu byly ještě vodní soutězky, ale poslední den se rozpršelo, tak jsme to nechali na příště. Výlet krásný a podle dětí dokonce lepší koupání než v Chorvatsku. To rádi slyšíme. Voda byla opravdu stejně čistá jako v Jadranu a hlavně - všude bylo málo lidí. Do Rakouska se tak určitě rádi vrátíme.

Blíží se konec prázdnin, tak ještě trošku toulání. V pátek večer jsme zaparkovali na našem oblíbeném lesním parkovišti nad Karlovou Studánkou. Bylo poznat, že jsou prázdniny. Většinou tam stáváme sami, ale tentokrát tam byly další tři obytňáky. Ráno jsme šli údolím Bílé Opavy na Ovčárnu. Hodně lidí, ale i tak to bylo pěkné. Adélka byla unavená, tak jsme vypustili Praděd a lovecké chodníky. Zajeli jsme dokoupit jídlo do Jeseníku a spát jsme jeli na další naše oblíbené místo na Staroměstsku. Noc byla hlučná, protože přes republiku přecházela vlna bouřek a prudkýchy dešťů. Ráno bylo krásně. Zaparkovali jsme v Brané a šli jsme po naučné stezce nahoru na Alojzovské louky. Úžasné výhledy. Jeseníky máme rádi.

Letos jsme se k moři vydali s přáteli z Komína. Matýsek i Adélka tak měli na dalekém jihu své kamarády ze školy. Cesta tam proběhla ve dne a bylo to šílené. Stovky aut v kolonách po celém Chorvatsku. Ubytování bylo taky celkem šílené. Spali jsme v mobile home, ale naproti kempu, přes zátoku, probíhal každý den noční hiphopový koncert a klidně spát se dalo až od půl třetí ráno. Pláže pod kempem byly celý den plné lidí, něco pro nás. A aby těch šíleností nebylo málo, tak si nás našla nějaká střevní chřipka a všichni kromě Adélky jsme se s ní pěkně potrápili.

Kemp v Hejnicích už známe, spali jsme tady minulý rok. Večer po příjezdu jsme s Matýskem ještě rychle vyrazili na traily. Dali jsme si část černého zvaného “Hejnický hřeben” a byla to nádhera. Museli jsme ho ale zkrátit, abychom nezatměli. Spalo se dobře, tentokrát se nekonal za plotem kempu žádný noční koncert. Druhý den jsme vyjeli na sedlo Smědava a projeli jsme se po hlavní hřebenovce do Kořenova. Všude byly zástupy lidí. Připomínalo nám to Třeboňsko. Ale krajina krásná. I obec Jizerka je moc pěkné místo. Na konci sjezdu podél Jizery jsme se zamotali do chumlu lidí a Áďa chudák spadla, protože to nestihla ubrzdit. Nic se jí nestalo, ale dál už se jí nechtělo. Vrátil jsem se pro auto na Smědavu sám.

První den jsme před setměním rychle zaběhli do nedalekého Dolského mlýna. Je to magické místo, na kterém se natáčelo několik pohádek. Další dny se počasí trošku umoudřilo, tak jsme vyrazili na kolech do skalního města. První den jsme jeli přímo z kempu. Projeli jsme pár roklí, vylezli na Šaunštejn a Falkenštejn a navštívili místo, kde se natáčela lesní scéna z Pyšné princezny. V Jetřichovicích jsme si dali pozdní oběd a do kempu jsme se vrátili těsně před pořádným lijákem. Druhý den jsme popojeli do Doubic a projeli jsme si Kyjovské údolí. Cesta podél hranic, v samém srdci parku, se mi hodně líbila. Oběd jsme si dali v pohádkové hospodě přímo v Doubicích. Doporučujeme. V celé hospůdce i jejím okolí je krásná výzdoba. Pak jsme zvedli kotvy a vydali se směrem k Jizerským horám.

Vyrazili jsme na aktivní část dovolené. Jeli jsme obytňákem a vezli jsme kola. Bohužel, předpověď nám hodně pozměnila plány. Začínáme ve Svratce, kde trošku odpočíváme. Pak jedeme do Mirákula v Milovicích, ale prší, lije a bouří. Měníme plány a jedeme neplánovaně do Prahy. Děti už se tam dlouho těšily. Metro, Muzeum iluzí, Václavák, Staromák, Kampa, Čertovka, Karlův most, Holešovice. Za tu chvíli jsme toho stihli celkem dost. Večer jsme se přesunuli k Mirákulu a spali jsme na parkovišti přímo před vchodem. Ráno vstupujeme do areálu mezi prvními. Ráj pro děti i dospělé - prolézačky, podzemní tunely, houpačky, hrady, kolotoče, vodní svět, jízdy vláčkem i BVPčkem. Po šesti hodinách, chvíli před zavíračkou, vycházíme úplně unavení. A opět jsme museli změnit plány. Místo plánovaných Krušných hor, kde mělo fakt hodně pršet, jedeme do Českosaského Švýcarska. Zaparkovali jsme v podvečer v hezkém kempu “U Ferdinanda”.

Letošní tradiční akce byla velice vydařená. Poprvé jsme hráli nacvičené věci v ustáleném složení a myslím, že to znělo úplně parádně. Všechno to piplání s aranžemi stojí za to. V sobotu jsme podnikli průzkumnou výpravu ke zbytkům opevnění. Hledali jsme kabelové štoly. Jednu jsme nenašli, druhou ano. Adélka s Peťou z ní zachránili dvě žabky, které by tam jinak chcíply. Díky moc Frencům za organizaci takhle suprové akce. Na viděnou zase za rok.

Začaly prázdniny. Markét a děti se na týden přestěhovali do Svratky. Já jsem chodil do práce, ale během dvou svátečních dní jsem se na chalupu zajel podívat na kole. Bylo z toho pěkných 200km ujetých za dva dny. Navíc jsem obě cesty naplánoval přes neznámá místa. Objevil jsem tak nádhernou kopcovitou krajiny nad Vírem kolem Olešnice.