Modrý Pavouček

Pocházím z Třince, města pod horami, známého spíše železárnami, které stojí na jeho okraji. Od malička jsem byl tahán po horách. Nebavilo mě to, nechtělo se mi, ale když jsem na základce objevil Foglarovky, zálesáctví a později staré trampské písničky, vše se změnilo. Od té doby je mi nejlépe na horách, ideálně bez lidí, někde stranou, s troškou nepohodlí a fyzickou námahou.

A když padla zmínka o Foglarovi, tak je tady temnější stránka mé duše, ke které patří temné uličky, ruiny, ponuré výjevy, židovské hřbitovy, stíny a šerosvity, tma, smrt a krajina poznamenaná pohnutými osudy lidí. Mám slabost pro hornaté a opuštěné kraje našeho pohraničí. Z nějakého neznámého důvodu se tam cítím spokojený. Dalším takovým místem je Skandinávie. Těch pár výprav na Femundsmarku a jejího okolí mě poznamenalo a pořád na Norskou a Švédskou krajinu myslím.

Zapomenout bych neměl ani na hudbu. Kdysi na gymnáziu mě okouzlil svět folkové kytary. Myslel jsem si, že žádná lepší muzika neexistuje. Za pár let už jsem ale poslouchal Foggy Mountain Breakdown a cvičil první rolly na pětistrunné banjo. Bluegrass, americký hudební žánr, mě provází celý život. Je to úžasná hudba, která se hraje akusticky a patří k horám a obyčejným lidem.

A protože mě baví své zážitky zaznamenávat, jsou tady stránky, na kterých se právě nacházíte. Je to takový můj veřejný deník, který slouží hlavně mě samotnému. Haha. Rád se totiž ujišťuji, že čas, který jsem tady na světě dostal, opravdu využívám a že cesta ke snům a touhám vždy existuje.