Pár slov

Za sebe

Na fotografování jsem dříve pohlížel jako na bezmyšlenkovité mačkání
spouště a prohlížení obrázků nebo diáků z dovolených. V posledních
několika letech mě ale fotografování začalo oslovovat hlouběji. Úplně
mě pohltil kouzelný svět objektivů, ohnisek, blesků a samozřejmě
krásných fotek od lidí, kteří to umí. S fotoaparátem se člověku do
rukou dostává úžasná moc zachytit navždy kratičký okamžik života, který
už se nebude nikdy opakovat a bude se na něj jen vzpomínat.

Nemám
nic proti dnešní době, kdy se za fotografa může považovat téměř každý
vlastník lepšího mobilního telefonu. Opravdová fotka je ale fotka,
která zaujme natolik, že ji začnu nosit v sobě – jako inspiraci,
vzpomínku na příjemné pocity, které vzbuzuje, jako námět k přemýšlení a
jako něco, k čemu se budu často vracet. Kvalitní zrdcadlovku si dnes už
dnes může dovolit téměř každý. Nastudovat základy expozice,
postprocessingu a kompozice taky není v době internetu žádná velká
věda. Technicky pěkné fotky tak lze pořídit celkem snadno. Dát ale
fotce další rozměr, zachytit něco bez ohledu na technické vybavení …
to je přesně to, co většině dnešních fotek chybí a kam se snažím
směřovat.

Díky všem Alexům, Ládinům a dalším za rady, plodné i
neplodné diskuse a spousty podnětů. To vše mi pomáhá hledat tu svoji
cestu. Mé díky patří také všem, kterým se moje obrázky líbí, najdou si
chvilku, a napíšou mi pár slov.

Vážený pán , vážená pani

Vážený pán , vážená pani, vedieť, vidieť, myslieť, nafotografovať to…
a aby bola veta dopovedaná, naučiť to chápať aj iných. Hodiny, minúty,
sekundy, dni a mesiace strávené niekde vonku s fotoaparátom v ruke
alebo pri počítači… Možno niektorí z vás ten pocit poznajú. Poznajú
ten pocit z fotografie, ktorá im prináša mnoho pozitívneho,
uspokojujúceho, napĺňa ich zvnútra, keď objavia niečo úžasné, čo ich
celkom pohltí. V živote sa stáva, že príde za vami niekto, kto povie,
že vaše fotografie sú nezmyselné, nie sú kompozične správne alebo vám
oznámi, že im chýba ostrosť. Zamyslí sa však takýto človek nad postojom
fotografa, nad jeho pocitom, ktorý sa ho zmocnil vtedy, keď stlačil
spúšť? Zamyslel sa, prečo vlastne ten obraz fotograf zobrazil tak ako
ho zobrazil, prečo potreboval dať fotografii dušu? Čo nám chcel o sebe
povedať? Laik vidí veľakrát len povrchné detaily, či je obraz tmavý
alebo svetlý, či je citrón žltý, obloha modrá. Málokto vníma cit,
momentálnu náladu, šum lesa alebo vôňu ihličia, ktorú fotograf v pozadí
ukázal. Určite je to tak i u vás. Pozriete na fotografiu a jedine, čo
vás zaujíma je, či je záber ostrý a pekne farebný. Ja osobne takéto
fotografie nazývam – POHĽADNIČKY, ktoré, síce, naozaj na prvý pohľad
krásne sú, ale potešia len na chvíľu a zostávajú na povrchu. Porovnajte
si to s kvalitnou fotografiou, nikdy sa na ňu nezabudne, obraz sa vnorí
do najtajnejších zákutí duše, vstúpi do nášho života. Myslím, že
prostredníctvom svojich fotografií a ich neskoršou úpravou v počítači
dokážem vyjadriť veľa. Dokážem fotkám pridávať zrno, meniť farby,
vytvárať čiernobiele nálady. Niekedy aj z dokonalých prác vytvorím
absolútne „nepozerateľnú“ fotku pre iných. Fotku, ktorá je pre
ostatných síce zbierkou do koša, ale pre mňa je obrazom toho, čo
vychádza z podstaty mojej duše. Práve to je dôvod, prečo vám ponúkam
možnosť zamyslieť sa nad týmto, pre mňa úžasným umením. Možno i vás
niekedy v živote práve fotografia naplní a nájdete v nej skryté zmysly.
Až potom začnete tráviť hodiny a dni v izbe tvorením a zmeníte svoj
pohľad na svet.

www.kovkou.sk, autor: Lenka