Za sebe

Na fotografování jsem dříve pohlížel jako na bezmyšlenkovité mačkání spouště a prohlížení obrázků nebo diáků z dovolených. V posledních několika letech mě ale fotografování začalo oslovovat hlouběji. Úplně mě pohltil kouzelný svět objektivů, ohnisek, blesků a samozřejmě krásných fotek od lidí, kteří to umí. S fotoaparátem se člověku do rukou dostává úžasná moc zachytit navždy kratičký okamžik života, který už se nebude nikdy opakovat a bude se na něj jen vzpomínat.

Nemám nic proti dnešní době, kdy se za fotografa může považovat téměř každý vlastník lepšího mobilního telefonu. Opravdová fotka je ale fotka, která zaujme natolik, že ji začnu nosit v sobě - jako inspiraci, vzpomínku na příjemné pocity, které vzbuzuje, jako námět k přemýšlení a jako něco, k čemu se budu často vracet. Kvalitní zrdcadlovku si dnes už dnes může dovolit téměř každý. Nastudovat základy expozice, postprocessingu a kompozice taky není v době internetu žádná velká věda. Technicky pěkné fotky tak lze pořídit celkem snadno. Dát ale fotce další rozměr, zachytit něco bez ohledu na technické vybavení … to je přesně to, co většině dnešních fotek chybí a kam se snažím směřovat.

Díky všem Alexům, Ládinům a dalším za rady, plodné i neplodné diskuse a spousty podnětů. To vše mi pomáhá hledat tu svoji cestu. Mé díky patří také všem, kterým se moje obrázky líbí, najdou si chvilku, a napíšou mi pár slov.

Vážený pán , vážená pani

Vážený pán , vážená pani, vedieť, vidieť, myslieť, nafotografovať to… a aby bola veta dopovedaná, naučiť to chápať aj iných. Hodiny, minúty, sekundy, dni a mesiace strávené niekde vonku s fotoaparátom v ruke alebo pri počítači… Možno niektorí z vás ten pocit poznajú. Poznajú ten pocit z fotografie, ktorá im prináša mnoho pozitívneho, uspokojujúceho, napĺňa ich zvnútra, keď objavia niečo úžasné, čo ich celkom pohltí. V živote sa stáva, že príde za vami niekto, kto povie, že vaše fotografie sú nezmyselné, nie sú kompozične správne alebo vám oznámi, že im chýba ostrosť. Zamyslí sa však takýto človek nad postojom fotografa, nad jeho pocitom, ktorý sa ho zmocnil vtedy, keď stlačil spúšť? Zamyslel sa, prečo vlastne ten obraz fotograf zobrazil tak ako ho zobrazil, prečo potreboval dať fotografii dušu? Čo nám chcel o sebe povedať? Laik vidí veľakrát len povrchné detaily, či je obraz tmavý alebo svetlý, či je citrón žltý, obloha modrá. Málokto vníma cit, momentálnu náladu, šum lesa alebo vôňu ihličia, ktorú fotograf v pozadí ukázal. Určite je to tak i u vás. Pozriete na fotografiu a jedine, čo vás zaujíma je, či je záber ostrý a pekne farebný. Ja osobne takéto fotografie nazývam – POHĽADNIČKY, ktoré, síce, naozaj na prvý pohľad krásne sú, ale potešia len na chvíľu a zostávajú na povrchu. Porovnajte si to s kvalitnou fotografiou, nikdy sa na ňu nezabudne, obraz sa vnorí do najtajnejších zákutí duše, vstúpi do nášho života. Myslím, že prostredníctvom svojich fotografií a ich neskoršou úpravou v počítači dokážem vyjadriť veľa. Dokážem fotkám pridávať zrno, meniť farby, vytvárať čiernobiele nálady. Niekedy aj z dokonalých prác vytvorím absolútne „nepozerateľnú“ fotku pre iných. Fotku, ktorá je pre ostatných síce zbierkou do koša, ale pre mňa je obrazom toho, čo vychádza z podstaty mojej duše. Práve to je dôvod, prečo vám ponúkam možnosť zamyslieť sa nad týmto, pre mňa úžasným umením. Možno i vás niekedy v živote práve fotografia naplní a nájdete v nej skryté zmysly. Až potom začnete tráviť hodiny a dni v izbe tvorením a zmeníte svoj pohľad na svet.

www.kovkou.sk, autor: Lenka