Černobílé fotografie mi byly vždy bližší než barevné. V následujícím článku bych se rád podělil o několik zkušeností, které jsem nasbíral během mého snažení o dosažení co možná nejlepších tisků černobílých fotek v domácím prostředí.

Tady je několik zkratek, které v dalším textu používám:

C - Cyan, c - Light Cyan, M - Magenta, m - Light Magenta, Y - Yellow, K - Black, k - Gray, mK - Mate Black, CFS - Continuous Flow System

Přehled

Jedinou možností pro opravdu pěkný kvalitní tisk fotografií pro mě byla inkoustová tiskárna. Za posledních několik let tato technologie udělala velký krok kupředu. Pro začátek jsem si pořídil tiskárnu Epson R285. První dojmy předčily všechna očekávání - barevné fotky tištěné doma kvalitou plně srovnatelné z fotkama z labů. S černobílým tiskem to už bylo horší a tak jsem se začal zajímat o zkušenosti jiných podobných nadšenců. Musím poznamenat i slepou uličku, kterou bylo obcházení Brněnských fotolabů tiskových center s prosbou o kvalitní čb tisk - výsledky byly vždy špatné. Pro tisk černobílých fotek na inkoustových tiskárnách existuje několik možností:

• Tisk běžnou barevnou inkoustovou sadou
• Tisk černým inkoustem (Black Only printing)
• Tisk zvláštní sadou inkoustů určenou k černobílému tisku fotografií

Problémy, které inkoustový tisk přináší:

• Barevné odchylky - fotografie tištěná barevnými inkousty má často barevný nádech (fialový, zelený). U barevných fotek si toho lidské oko nevšimne, ale na černobílé fotce je to vidět na první pohled. Tento problém se údajně dá řešit kalibrací a linearizací tiskárny, ale údajně je to hodně pracné a vzhledem k Metametrii (dalšímu problému způsobeném barevnými inkousty) to stejně nevede k ideálnímu řešení .
• Metametrie - vytištěná fotografie se v různém světle jeví rozdílně zabarvená. Například doma pod žárovkou vypadá jinak než venku na slunečním světle.

Postupy

Zde je popis dvou postupů, které jsem si vyzkoušel a uvádím zároveň i jejich jednoduché srovnání.

Jen černá

Dříve jsem si myslel, že inkoustová tiskárna s barevnou inkoustovou sadou používá k tisku šedých a černých ploch pouze černý inkoust. Není to tak. Odstíny šedi se míchají ze všech barevných inkoustů a na černý inkoust paradoxně nemusí vůbec dojít. Nicméně možnost tisku pouze černým inkoustem existuje. Ve světě bývá nazývána Black Only Printing (BO) - tiskne se pouze jedním inkoustem (jedna hlava tiskárny) a šedá škála je dosažena vhodným rastrem (tečky barvy na papíře v určitých rozestupech a vzorech). Tato metoda eliminuje oba výše zmíněné problémy, ale přináší s sebou problém nový: viditelný rastr ve světlejších tonálních přechodech (světlejší odstíny jsou dosaženy většími rozestupy mezi černými tiskovými body). Rastr na výsledné fotografii může někdy působit pěkně a zajímavě (stejně jako viditelné zrno na klasických fotografiích), ale pořád ještě existuje cesta k jemnějšímu podání.

Výhody: tisk na tiskárně s barevnou inkoustovou sadou (použije se jen černý inkoust), eliminace všech barevných odchylek i metametrie.

Nevýhody: nepěkný rastr ve světlejších plochách, nemožnost tónování

Více černých

Všechny problémy spojené s černobílým tiskem vedly k vývoji inkoustových sad určených výhradně pro kvalitní tisk černobílých fotografií. Tyto sady se zpravidla skládají z černého inkoustu a několika šedých inkoustů různé koncentrace. Součástí sady může být i tónovač (mírně obarvený inkoust pro tisk fotek se sépiovým nebo chladným zabarvením) nebo lak pro tisk na lesklé papíry - kombinací existuje mnoho. Tyto sady jsou často označovány jako quadtone nebo hextone, podle toho, jestli jsou určeny pro čtyřbarevné nebo šestibarevné tiskárny.

Pro tisk s takovýmito inkoustovými sadami je třeba speciálních postupů:

• využívá speciální RIP přímo řídící tiskárnu (např QuadToneRIP)
• použijí se speciální separační křivky v obrazovém editoru a tiskne se přes původní_barevný_ ovladač tiskárny.
• pro daný papír a sadu inkoustů se připraví zvláštní barevný profil, přes který se pak tiskne na původní_barevný_ ovladač tiskárny

Výsledky tisku jsou překvapivě dobré a mnoho profesionálních fotografů je údajně neváhá přirovnat ke klasickým stříbrným černobílým fotografiím.

Výhody: opravdu krásný černobílý tisk

Nevýhody: tiskárna po instalaci čb sady inkoustů umožňuje pouze černobílý tisk, režie se zavedením nové sady - v případě CFS mírné zásahy do hardware tiskárny, zvláštní postupy pro tisk

Srovnání

Pro všechny tisky jsem používal tiskárny Epson R285 a Epson 1400 s instalovaným CFS a sadou MIS U T14. Fotky běžně tisknu z QuadToneRIP, kterému jsem věnoval nemálo času (více informací o práci s tímto RIPem najdete v dalším článku).

Tisk metodou BO je jednodušší. Nastavení tiskového profilu je jednodušší než v případě quadtone nebo hexatone sady, protože se řeší charakteristika pouze jednoho inkoustu.

Tisk sadou MIS UT14 je mnohem složitější než BO. Příprava tiskového profilu je opravdovou magií - je třeba vybrat kterými inkousty se bude tisknout, určit poměr jejich hustot a zvolit charakteristickou křivku každého inkoustu. Krásně se zde hodí akademický pojem netriviální postup.

V obou případech je nutné ladit tiskový profil. Co si pod tím zhruba představit je vidět na následujícím obrázku (a - správně udělaný profil, b - světlé tóny se slívají, c - tmavé tóny se slívají):

Opravdové porovnání je hodně subjektivní a idální metodou by byl pohled na reálné tisky (kdo chce, ať se mi ozve). Za sebe můžu říct, že tisk metodou BO je technicky mnohem snažší, tisk je krásně černobílý (velký rozdíl oproti tisku všemi barevnými inkousty), výsledky jsou díky rastrování zajímavé a rušivé vlivy rastrování se projevují  na různých fotkách s různou intenzitou. Některé fotky vypadají téměř dokonale a rastrování tisku naopak dodává na zajímavosti - vzniká pravidelný šum. Na jiných fotkách se rastrování projeví velmi negativně - v šedých oblastech se objevují šumové vlny - nejspíše vlivem opakujících se rastrových vzorů. Vše je vidět později na ukázce. Tisk hexatone sadou je oproti BO hladší a bez jakýchkoliv rušivých elementů. Lepší tisk už si nedokážu představit. Vše je ale podmíněno správným nastavením tiskového RIP profilu (hodně pracné). Jakési jednoduché porovnání jsem se pokusil udělat v následujícím obrázku, na kterém je pěkně vidět rastrování odstínů šedi v případě BO tisku (jsou vidět i zmiňované šumové vlny) a míchání odstínů šedé při hexatone tisku.

Nejlepších výsledků jsem dosáhl s hexatone MIS sadou. V kombinaci s CFS systémem je to pro mě ideální řešení kvalitou černobílého tisku i finanční náročností.