Vic Jordan

‚Začátečníci musí nejprve do krve dostat Scruggsův styl, naučit se dobře hrát pravou i levou ruku; a když už tohleto umí, možhou přejít k chromatice, dřív ne.‘ To je shrnutí názorů Vica Jordana o hře na banjo. Začínat od píky.

Vic ji odložil až po letech strávených hraním s lidmi, kteří spoluvytvářeli bluegrass. S Jimmy Martinem, Billem Monroem, Lesterem Flattem a Jimem & Jessem.
U každého z nich přizpůsobil svoji hru zvláštnostem jejich stylu. Styl, kterým je teď charakteristický, spojuje nejlepší prvky stylů těchto velikánů. ‚Mám rád mnohotvárnost. Mám rád přesnou dravou hru, která se občas může tam, kde je to nejvhodnější, trochu přizpůsobit.‘ Vicovo první banjo byl ‚Bacon Blue Ribbon‘, kterého mu daroval jeho dědeček. Prášilo se na něj do té doby, dokud nebylo Vicovi jedenadvacet let a nezačal poslouchat Scruggse a Rena. Zatím neměl nikoho, kdo by ho učil, a tak se učil sám, což ho postavilo před některé těžké problémy: např. hra s D strunou přeladěnou do C apod. Ale čas nestál a po službě u letectva začal v roce 1958 hrát se svou první kapelou.

V roce 1964 se přestěhoval do Nashvillu a nastoupil na svůj první profesionální post k Wilmě Leeové & Stoney Cooperovi. Odtud šel k Jimymu Martinovi, kde se naučil správný timing a drive v čistém Scruggsově stylu, k Billu Monroeovi, kde se mohl uvolnit a přidat trochu melodiky (zvláště ve ‚fiddle tunes’), k Lesteru Flattovi, kam přišel bezprostředně po Scruggsově odchodu a k Jimovi & Jessemu, kteří mu dali veliký prostor pro melodické experimenty. Všech těchto vlivů Vic využil ve svém typickém projevu. ‚Vzal jsem trochu z toho, trochu z toho, tu a tam jsem přidal špetku toho nového a pak jsem se doslechl, že mám svůj vlastní styl.‘ Člověk, který měl největší vliv na melodické prvky jeho stylu, byl Bobby Thompson. V roce 1964 se Bobby vrátil k Jimovi & Jessemu a u nich se s ním Vic setkal. ‚Jel jsem na dva nebo tři zájezdy s Jimem & Jessem a tam jsme se já a Bobby stali dobrými přáteli. Tenkrát jsem se od něho učil nejintenzívněji. Myslím tím věci, ke kterým se nemohl dostat každý, hrané v hotelovém pokoji. Byl jsem tehdy zcela unešen a co se týče chromatického stylu,naučil jsem se od Bobbyho Thompsona víc, než od kohokoliv jiného.

Tony Trischka