Ralph Stanley

Ralph Stanley se na pódiu zdá být zcela mlčenlivým mužem, ale svým obyčejným zjevem ‚osamělým (lonesome)‘ banjem dojemně vypovídá o svých životních zkušenostech – lépe než slovy. Hudba, která je tak věrně odráží, musí mít hluboké kořeny v dětství. Ty Ralphovy, to jsou hory a půda jeho rodné Virgínie. ‚V létě jsme žili na malé farmě poblíž McClure a málokdy jsme měli čas pro sebe – polní práce, zahradničení, kukuřice, sušení a uskladňování sena – a k tomu jsme ještě dojili mléko a starali se o dobytek, koně a prasata. Museli jsme je krmit ráno a odpoledne. A pro zábavu jsme trochu lovili nebo chytali ryby a koupali se.‘

Ralphův otec pracoval na pile a matka byla dokonalá banjistka. Byla to vlastně první hudba, kterou slyšel. ‚Hrála starou technikou, které jsme říkali ‚clawhammer‘, znáte to, nepoužívala vůbec prstýnky, hrála způsobem, kterým hraji takové písničky jako ‚Shout Little Luly‘, nebo ‚Little Birdie‘. První písnička, kterou jsem se naučil, byla právě ‚Shout Little Luly‘ a také z toho kraje pocházela. Bylo to pravděpodobně v třicátém osmém nebo třicátém devátém roce‘. Ralph také hrál dvouprstovou technikou, kterou odkoukal od ostatních banjistů v kraji. Působením rozhlasu byl však brzy vystaven vlivu techniky tříprstové. Poslouchával ráno, než mu začala každodenní dřina a slýchával jak Snuffyho Jenkinse, tak později nového skvělého Monroeova hráče Earla Scruggse. ‚Chtěl jsem hrát podobně jako on, ale chtěl jsem to přitom vzít za úplně jiný konec. Nechtěl jsem jen poslouchat desky a hrát jako někdo druhý. Chtěl jsem převzít ten základ a využít ho tak, jak to cítím já.‘ Během roku 1946 si Ralph konečně vytvořil svůj vlastní nezaměnitelný styl. V říjnu téhož roku dostal příležitost si jej vyzkoušet společně se svým bratrem Carterem v malé rozhlasové stanici v Nortonu ve Virgínii. Ale už po měsíci se rozhodli přestěhovat do Bristolu v Tennessee. Tam začalo vysílání ‚Farm And Fun Time‘, pořadu, který poprvé představil jejich hudbu širokému okruhu posluchačů. ‚Měli jsme hodinu každý den. Stanice pokrývala pět okolních států. Tři nebo čtyři roky jsme hráli právě v té oblasti – Severní Karolína, Západní Virgínie, Kentucky. Samozřejmě jsme po celou tu dobu také natáčeli desky a díky jim jsme se stali známými i za hranicemi těch států.‘ Je zajímavé, že Ralph a Carter opravdu jako první převzali nový styl, který propracovával Bill Monroe v letech 1945 – 1948 (s Flattem, Scruggsem a Chuby Wisem). Ačkoliv v té době ještě nebyl přijat termín bluegrass, nahrávky z roku 1947 dokazují, že se u Stanleyů plně doplňovaly Monroeovy nové myšlenky s jejich vlastním
pojetím.

‚Vidíte, Stanley Brothers začali dříve než Flatt & Scruggs, ti byli tehdy ještě u Billa Monroea. My jsme začínali v šestačtyřicátém a oni tuším až dva roky po nás. Scruggs za námi přijel do Bristolu řekl bych tak dva měsíce před tím, než on a Flatt odešli od Billa. Zůstal u nás asi týden a přišel se podívat na tři nebo čtyři naše pořady. Snad tam dokonce v něčem hrál. Myslím, že sondoval situaci, protože ‚Farm And Fun Time‘ byl první pořad, ve kterém vystupovali potom, co odešli od Billa.‘

Ze všech kapel, které od konce čtyřicátých let rostly jako houby po dešti, byli Stanley Brothers snad nejstabilnější. ‚Hráli jsme pořád spolu, kromě čtyř nebo pěti měsíců. Zranil jsem se v roce 1951 při autonehodě a zatímco jsem se zotavoval, hrál Carter chvíli, snad čtyři nebo šest měsíců, s Billem Monroem. Jinak jsme hráli nepřetržitě spolu, od šestačtyřicátého roku do šedesátého (což byl rok Carterovy smrti).‘

V těch i následujících letech prošlo Clinch Mountain Boys mnoho báječných muzikantů, mezi jinými i Mike Seeger, George Shuffler, Curly Seckler, Bobby Osborne, Larry Sparks a Roy Lee Centers. Kromě toho, že hráli takřka neuvěřitelně krásnou hudbu, přidala tato kapela do bluegrassové pokladnice i mnoho nových písniček, a to i takové hity, jako ‚How Mountain Girl Can Love‘, ‚Love Me Darling Just Tonight‘, a také jejich snad nejznámější skladbu Clinch Mountain Backstep. Takto Ralph vysvětluje, jak Clinch Mountain vzniknul: ‚No, hrál jsem pár skladeb pořád dokola. ‚Pretty Poly‘ a ‚Liza Jane‘. Najednou jsem si všiml, že hraji trochu z toho a trochu z onoho a nechal jsem to tak být. Všimněte si způsobu, jakým v ‚Clinch Mountain‘ hraji na G struně. Až později to používalo několik hráčů, nevím přesně jak se tomu říká, já tomu říkám seveřanský styl. Víte, co myslím. To, s čím přišel Bill Keith. Trochu toho v té skladbě je. Není to přesně ono, ale z něčeho podobného to muselo vzniknout.‘

Starobylý nádech, který prodchnul Clinch Mountain Backstep a mnoho dalších skladeb Stanleyů, připadá Ralphovi přirozený. ‚Já myslím, že to je člověku dáno.‘ Tohle bere smrtelně vážně. ‚Myslím, že se každý den můžete naučit něco nového. A když na to nestačíš, začni dělat jinou věc, která bude k něčemu dobrá. S tímhle nástrojem to chce bláznit, a když mu sám něco dáš, on se ti pak odmění.‘

Tony Trischka