Modrý Pavouček

První Bluegrassový Ježíšek pro pikery vyšel na vánoce 1982. V původní kopii mám vzadu rukou vepsané Šlach, Silence, ilustrace Saza. Šlach celý projekt vymyslel, já jsem mu jako čerstvá nezaměstnaná absolventka anglistiky pomáhala překládat a Saza ilustroval. Původní vydání vyšlo v počtu pěti kusů. Dva dostali pod stromeček Šlachovi spoluhráči z Poutníků, Pavel Petržela a Jiří Pola, po kopii jsme si nechali my ostatní. Přiznám se, že mne překvapilo, když za mnou na podzim 1994 přišel Pavel Šatný s kopií kopie a tím, že Ježíška znovu vydá. Zjistila jsem, že Ježíšek koloval mezi muzikanty a že jsou v něm informace, které jsou dodnes v češtině nedostupné.

Ježíšek je ryzí samizdat, text, který se potajmu množil v době, kdy se do velkých úřadů dovezly první xeroxy a veškeré kopírování se sledovalo. Hranice byly zavřené, rádio mělo jen tzv. východní normu, z magnetofonových cívek se nově přecházelo na kazety, na deskách se prodávali stále jen Zelenáči a Fešáci a Tučňáci, a co se týká angličtiny, tu se učili jen šílenci a emigranti. Divím se dodnes, jak se Šlachovi povedlo sehnat materiály, ze kterých jsme (bez dovolení) čerpali. Těší mě pořád, že jsem byla u toho. Snad proto, že běžný život vypadal tehdy dost šedě a bezvýchodně, děly se divy v oblastech popracovních a nenaplánovaných. A aby se přežilo, hledaly se těmto neoficiálním činnostem oficiální hlavičky. Poutníci roku 1982 vyhráli první celostátní Portu, Robert Křesťan první Portu autorskou (Panenka), skupina vydala svůj první zpěvník a natočila pro televizi svůj první medailón. Všichni měli stálé zaměstnání a přesto stihli 79 koncertů v roce. V repertoáru roku 1982 bylo mimo jiné Hvízdání, Smích i pláč, Deset korun, Silnic králem, Národ koní, Zjizvený, instrumentálky Proč bychom se netěšili a Corrida, písničky Komu mám lhát, Stopař, Panenka, Všem Kryštofům Kolumbům a Velká láska. Poutníci měli zdvojená banja, mandolíny a kytary a pověst největších experimentátorů. Hráli ale i klasický bluegrass ve čtyřech lidech na jeden mikrofon, něco podobného, co Křesťan v polovině devadesátých let oživil jako Flatt&Scruggs Revival.

Co se dělo v českém bluegrassu? V lednu se konal sedmý a poslední ročník festivalu trampské a country písně Vyškov 82. Závěrečnou podobu měl na svědomí s největší pravděpodobností Josef Prudil, který jako konferenciér mimo jiné přečetl na jevišti tohoto vojenského města autentický inzerát: „Dívku přiměřeného věku hledá inteligentní příslušník Československé lidové armády".

V dubnu se v Brně obhajoval postup do Porty. Krajské kolo vyhráli v kategorii country Poutníci, druhý byl brněnský Uhlák, třetí jihlavské Kyvadlo. Za bluegrassem jsme v Brně mohli jít i na soutěžní Písničkovou ligu a na Galavečery a Večery písní táborových ohňů Ozvěny do Líšně.

V květnu (nebo snad v červnu) se v Kopidlně na desátém Banjo Jamboree sešlo osmnáct set platících diváků a třiadvacet kapel, mezi nimi i špičky, jako pražští Poutníci, Průdušky z Teplic, Bluegrass Nova z Olomouce, Chomouti z Prahy, Poutníci z Brna, Cop z Plzně nebo banjista Tomáš Slavíček. Červenec byl ve znamení 16. ročníku Porty, podruhé v Plzni. Hrálo se jen v letním kině v areálu výstaviště, pod maskovací sítí a Vyčítalovým zajícem. Poprvé se točila živá deska (a za rok se prodávala). Bluegrassovou scénou bylo Peklo s pořadem Snídaně v modré trávě. Konferenciér a bluegrassový expert Milda Langer vítal všechny slovy: „Modré ráno!" Pozdě v noci se pikovalo v Bajkalu a scénu ovládl Cop.

V září se v Boru u Tachova počtvrté konal Bluegrassový maratón. V téže době byla pražská méně známá bluegrassová kapela Modrý vítr na výletě v Americe, doprovázená Mildou Langerem. Zahráli si na festivalu Kentucky Fried Chicken a ve dvou nashvillských klubech, a na hodinu navštívili Earla Scruggse. Jak se to povedlo? Banjista Jiří Medřický si dopisoval s banjistou Peterem Wernickem a jeho žena Marcela, taky banjistka, korespondovala se švagrovou Earla Scruggse. V Brně jsme pak hltali neuvěřitelné informace o tom, jak ti Američani vypadají, co říkají a na co hrají.

Ježíšek se na vánoce 1982 zjevil k potěše všech zúčastněných. Doba byla zralá na nějaký rozhodný čin. Řada vynikajících českých bluegrassových muzikantů v létě 1983 emigrovala. Svaťa Kotas to řešil odchodem do Bratislavy. Když se za půl roku zjevil s Fragmentem, komentovali to Poutníci slovy: „On tam hraje všechno, co jsme mu zakazovali!" Na brněnské bluegrassové scéně je úspěšný Classic Newgrass Quartet s Jiřím Plockem a Václavem Vackem. V Brně vzniká Klub přátel country hudby. Jeho prezenční listinu mám pořád schovanou. Pozůstatkem klubu je dodnes fungující bluegrassová vývěska v průchodu U čtyř mamlasů.Hlasuje se o kapelu hvězd a na podzim vychází na průklepovém papíře Brněnský piker, další samizdat, jako „Metodický materiál Klubu přátel country hudby v Brně". První příspěvky jsme psali sami, a Šlach zahájil úvodníkem o Billu Monroeovi.

Nejvýznamnější byl toho léta asi projekt „Blue Water Mill Band: All the Good Times are Past and Gone". Dohromady se dali staří spolužáci a přátelé z konkurenčních bluegrassových kapel, Robert Šlach Křesťan, banjista, a Petr Rollins Kříž, dobrista (přezdívaný pro svou lásku k tradičnímu bluegrassu Poslední Američan v Brně). Přizvali další hráče a odjeli k Rollinsovi na mlýn (po něm se pak celý projekt jmenoval). Samizdatová kazeta z července 1983 obsahuje dvanáct skladeb. První je Plockův dodnes nepřekonaný Newgrass Part No. 1, zbytek je klasický bluegrassový repertoár v  progresivní brněnské úpravě. Zpívá se anglicky (Kříž, Křesťan, Pokorný, Surý) a kromě banja a dobra je tu mandolína (Jiří Plocek), kytara (Petr Švec), housle (Josef Pokorný) a kontrabas (Petr Surý). Vznik takové undergroundové kazety byl zákonitý z mnoha důvodů: oficiálně se nesmělo zpívat anglicky, a ani americké skladby neměly velkou šanci objevit se na českých deskách. Amatérská skupina ostatně na dlouhohrající desku pomýšlet nemohla: Poutníci se po dvou vyhraných Portách dočkali v roce 1983 prvního singlu a cesty na sjezd pokrokové mládeže v NSR… Robert Křesťan se profiloval jako osobitý autor, zároveň se ale dozvídal víc o podstatě bluegrassu. V Brně byla tehdy řada kvalitních muzikantů, se kterými stálo za to v této oblasti experimentovat. Rollins poslal hotovou kazetu do časopisu Bluegrass Unlimited, pokud se nemýlím. Nebo svému oblíbenci Mikovi Auldridgeovi? Každopádně přišla velice povzbudivá odpověď. Blue Water Mill Band se v trochu obměněných podobách dočkal ještě dvou pokračování (1984, 1985) a Robert Křesťan použil po létech některé své tehdejší nápady v nahrávkách Poutníků a Druhé trávy. Přímým pokračováním myšlenky Blue Water Mill Bandu (i když méně úspěšným) je i první československé bluegrassové cédéčko. Jako „Vědro and Friends" vyšlo v roce 1990. To jsme se dostali daleko od Bluegrassového Ježíška pro pikery, že? Než vám popřeju pěkné počtení, ještě pár řádek k jazykové úpravě tohoto vydání. Opravili jsme překlepy a chyby v překladech a držíme se pokud možno současného pravopisu češtiny. Původní stylistiku neopravujeme. V anglických názvech zachováváme úzus originálu, takže v textu např. najdete jak Blue Grass Boys, tak Bluegrass Boys. Z ilustrací jsme zachovali titulní stranu. Stanislav Saza Komínek schovával originál celou dobu v deskách ve svém ateliéru. Ostatní ilustrace, xerokopie fotografií z amerických originálů, nezařazujeme. Formát jsme z původní A4 změnili na A5. Připomínám, že v roce 1982 jsme nikdo nebyli za západní hranicí Československa, neviděli jsme živého amerického bluegrassového muzikanta a ani jsme nemluvili s žádným opravdovým Američanem. Bluegrassový Ježíšek pro pikery byl, alespoň pro nás v Brně, kouskem splněného snu. Přeju vám pěkné počtení.

Irena Silence Přibylová Brno, 24.4. 1995