Modrý Pavouček

Red Allen: Když neznáte svůj hlas, neznáte nic. Musíte se naučit své party. Ale jestliže potom váš tenor zpívá ‘blap, blap, blap’ a baryton ‘buh, buh, buh’ zase z toho nic není. Musíte se posadit, vzít kytaru a naučit se poslouchat jeden druhého. Pak vám to bude znít dobře. Ucítíte to v ramenou. Není důležité, zda umíte zpívat sólo, můžete se připojit, přimíchat. K tomu, abyste mohli zpívat ve vícehlasu, nepotřebujete mít pěkný hlas. Stačí se to naučit a nacvičit.

Co je při vícehlasém zpěvu zvlášť důležité? Jimmy Martin: Dát dohromady frázování, zpívat jednolitě. Jako v baseballu, kde nadhazovač velice dobře ví, co udělá člověk na třetí metě a co udělá on sám. Když vím, jaký tón bude zpívat baryton a on ví, co zazpívám já, bude vše v pořádku. Když se s vámi na jeviště dostane člověk, který neumí pracovat se svým hlasem, jde třeba moc nahoru, máte po vícehlasu. Udělá to tak vždycky.

Ralph Stanley: Samozřejmě, že všechno musí být v jedné tónině. Ale nejdůležitější je společné frázování. Jestliže sólový zpěvák podrží nebo prodlouží slovo nebo udělá cokoliv jiného, tenor a baryton to musejí udělat stejně. S každým zpěvákem, kterého dostanu, musí znít dvojhlasy a trojhlasy stejně. I když třeba vedu tenorem, musí mě sledovat.

Charlie Waller: Ve trojhlase musíte naráz smíchat tři hlasy. Potřebujete dobrého silného sólistu, kterému by to znělo dobře i samotnému. Tenor musí být také silný a s prvním hlasem musí splývat. To máte dvojhlas, ale když přidáte baryton, získáte mnohem plnější zvuk. V dobře vedeném trojhlase byste měli vidět zpívat tři lidi a neměli byste být schopni určit, co který z nich zpívá. Tohle je, myslím, ten nejhezčí vokál. Měl by být vyrovnaný, hlasitější může být jen sólový zpěvák, protože on nese zpěv.

Jack Cooke: Ať už zpíváte kterýkoli hlas, neměli byste se nechat rozptýlit z pozornosti. Musíte se opravdu soustředit. Jestliže máte ve skupině nového člena, musíte se mu přizpůsobit buď vy, nebo on vám. Každý z hlasů musí být stejně silný, vyrovnaný. Baryton možná o chloupek tišší než první hlas a tenor.

John Starling: Než jsem začal zpívat s Johnem Duffeym, frázoval jsem po svém, jako to dělám dosud, když zpívám sám. Když jsme to zkusili poprvé spolu, nešlo nám to dohromady. Soupeřili jsme spolu, každý frázoval po svém. Teprve, když děláte společně určitou dobu, naučíte se frázovat podle potřeby. Pak to teprve zní dohromady dobře.

Jim McReynolds: Hrajeme všechno podle sluchu. Celkové vyznění je to, podle čeho se musíme hlavně řídit. Myslím, že pro to musí mít člověk cit. Když zpíváte dobře nějaký harmonický hlas, prostě to cítíte. Je to, jako by se hlasy jakýmsi způsobem dotýkaly nebo tak nějak. Je dobré dělat trojhlasy. Dává to hromadu možností. Hodně problémů mají v Nashvillu, protože tam pětačtyřicet minut vystupuje jeden sólista. Pokud není nějak vyjímečně vtipný, nedělá nějaké ohromné žerty, za chvíli to nudí. Pro bluegrassovou kapelu je důležité, pokud mají navíc ještě nějaké čtyřhlasy, pak instrumentálky a také dvojky. Tohle bych chtěl poradit začínajícím skupinám - změna je život.

Peter Rowan: Když jsem zpíval s Billem, skoro jsem cítil, jak fyzicky tlačím svůj hlas proti jeho. Skoro jsem cítil vibraci svého hlasu společně s vibrací jeho hlasu. Bylo v tom něco pevného, jakýsi odpor. A když dáte takovéto dva vibrující tóny dohromady, vyjde z toho ještě jakýsi cizí nadtón. Můžete to slyšet, když hrají přes sebe dvě flétny. Takový nepřirozený zvuk, ještě třetí tón. Při zpěvu bluegrassu se objeví mockrát. Je to spíš šum než tón.

Hazel Dickens: Musíte myslet na toho, s kým zpíváte. Dřív jsem tohle nikdy nemusela dělat. Bylo těžké snažit se zpívat dobře a ještě přemýšlet o tom, s kým zpíváte. Když jsem pak začala zpívat s Alicí, bylo to něco úplně jiného, až po letech jsem si začala uvědomovat fakt, že je tu další člověk, kterého bych měla poznat. Bylo to něco úplně, úplnějiného, co jsem dřív nikdy nepoznala.

John Duffey: Člověk může jen zpívat tenorový part, nebo může být tenor sám a pracovat s partem. Sonny Osborne a Eddie (Adcock) jsou proto tak dobří, že také pracují s barytonovým partem.

Jesse McReynolds: Děláme pokusy s různými hlasy. Zkoušíme různé varianty, o kterých si myslíme, že by mohly vyjít nejpěkněji, rozhodujeme se, zda bude první hlas zpívat Jim nebo já. Někdy ty hlasy tak zvrtačíme, že kdyby někdo poslouchal, co zpívám sám, šla by mu z toho hlava kolem. Ale důležité je, jak to zní dohromady. Takhle jsme probrali třeba ‘Cotton Mill Man’ nebo ‘Long Way To The Top Of The World’. Jim zpívá harmonický hlas a když je to pro mě příliš vysoko na první hlas, jednoduše si proměníme party a on zpívá první hlas a já nízký baryton.

Sonny Osborne: Sedneme si a přemýšlíme, pořád dokola o tom mluvíme a posloucháme; komu který part sedne lépe, jestli si party během vokálu neproměníme (to děláme často). Bobby potom zpívá první hlas a já jsem nad ním. Nebo si vyměním part s Dalem (Sleddem), buď úplně,nebo částečně.

Když se rozhodujete, zda dvojhlas nebo trojhlas, záleží na materiálu? Jesse McReynolds: Záleží to na rozsahu. Dejme tomu, že sloka je na spodní hranici rozsahu a refrén je o něco výše, snažíme se o trojhlas. Snažíme se, aby Jim zpíval tak vysoko, jak mu to vyhovuje. Kdyby byl moc nízko, nemohl by se do zpěvu pořádně opřít. Některé písničky zní lépe ve trojhlasu. Měli jsme kdysi zpěvačku, Jim zpíval první hlas, ona nad ním a já zpíval baryton. Teď už to nemůžeme dělat takto, znělo by to jinak, protože nemáme třetí part. V některých písničkách s námi zpívával Don McHan na starších nahrávkách. Zpíval nade mnou a Jim ještě nad ním. Takhle to děláme dosud, potřebujeme někoho, kdo by zpíval mezi námi.

Peter Wernick