Jack Hicks

Skupinou Billa Monroea prošlo za léta její existence mnoho dobrých banjistů, mezi jinými i Earl Scruggs, Don Reno a Bill Keith. V roce 1972 se u Monroea objevil mladík jménem Jack Hicks, který ovšem svou melodicko-chromatickou hrou a dokonalým zvládnutím tradičnějších stylů přitlačil všechny k židli.

Jack se narodil v Kentucky, ale jeho rodina se brzy přestěhovala do Ashlandu. Tam chodil na střední školu a z podnětu dirigenta školního orchestru se brzy začal intenzívně věnovat hudbě. V orchestru hrál na bicí, tubu i kontrabas, jenže v téže době jej otec, banjista, seznámil prostřednictvím ‚Cripple Creeku‘ se základy Scruggsova stylu a od té doby byl Jack pro školní kapelu ztracen.

V dalších letech Jack vstřebával styly Earla Scruggse, Allen Sheltona, Sonnyho Osborna a Eddyho Adcocka a jak se jeho hra zdokonalovala, uvědomoval si, že chce vlastně něco jiného. ‚Dlouho jsem hrál ‚square dances‘ a houslista hrál ‘fiddle tunes’, a když si člověk vezme banjové sólo, zjistí, že to vlastně nehraje správně. Tak jsem začal přemýšlet, jak se co nejvíce přiblížit originální melodii, a začal jsem na tom pracovat.‘ Pravou cestu mu ukázal až Carl Jackson, který mu předvedl první melodické vyhrávky. Pak už Jack poslouchal čistě jen Billa Keitha a Bobbyho Thompsona, aby lépe porozuměl novému
stylu. Potom, vybaven potřebnými znalostmi, začal vytvářet vlastní podobu banjové melodiky, s níž našel uplatnění u Dela Reevese, Jima & Jesseho a Billa Monroea.