Allen Shelton
‘Myslím si, že jsem měl jiné představy. Asi byly úplně odlišné od toho, co kdy hrál někdo jiný. Věřil jsem, že na banjo se dá hrát i něco jiného, než ‘Foggy Mountain Breakdown’. A opravdu se dalo. V době (ve druhé polovině padesátých let), kdy se většina banjistů spokojila se zvládnutím poslední Scruggsovy instrumentálky, přešel Allen Shelton od obvyklého bluegrassového repertoáru k jazzovým tématům a melodiím standartní populární hudby. Zdá se, že poslouchal jedním uchem Scruggse a Rena a druhým Lese Paula a Mary Fordovou. Skladby jako ‘Bye Bye Blues’, ‘Five Foot Two, Eyes Of Blue’ nebo ‘Sweet Georgia Brown’, to je neobvyklý materiál pro člověka s tradicionalistickými kořeny. A právě ty si k jeho banju našly svoji cestu.
Allen se narodil v roce 1936 poblíž Reidsville v Severní Karolíně. ‘Rodiče farmařili a měli rádio. A táta nám pro radost hrával. Většinu instrumentálek hrál lépe na kytaru než na banjo. Tehdy mi bylo patnáct, bylo to v devětačtyřicátém nebo padesátém roce. Začal rovnou a bluegrassem. Prostě přinesl domů banjo, že se na něj naučí,a tak jsem se vlastně k tomu dostal.’
Rozhlasové stanice tehdy měly co nabízet. ‘Přišli jsme z pole a zapnuli WPTF Raleigh. Každý den jsem mohl poslouchat oblastní pořad Flatta & Scruggse, pak přeladit na Rena & Smileyho, a to už bylo nějaké dobré muziky. Měl jsem rád Scruggsův tvrdý drive, měl jsem rád Renův fantastický doprovod a naprosto rovnou akordovou výstavbu. Měl jsem rád fůru jejich instrumentálek.’ Reno už tenkrát používal několik svých jazzových vyhrávek a některé z nich na Allena zapůsobily. ‘Třeba ‘I Know You’re Married But I Love You Still’. Ten jumping, který tam hrál, jsem miloval. Ovšemže sám jsem to neuměl.’
V jeho vlastní hudbě se některé z těchto raných vlivů zřetelně promítly. Svoji profesionální kariéru začal v roce 1950 s Jimem Eanesem. Hrál s ním šest měsíců, když dostal nabídku od Maca Wisemana, který zrovna dělal v ‘Old Dominion Barndance’ v Richmondu. Nahráli s Macem sedm věcí v Tulane Hotelu v Nashvillu, mezi jinými i jednu z pozdějších Macových ’trade marks’, ‘Love Letters In The Sand’. Pobyt u Maca Wisemana byl pro Allena cenný také proto, že dal příležitost vyniknout síle a spolehlivosti jeho pravé ruky. ‘Nepotřeboval basu a velice málo doprovodnou kytaru. A jestliže někdo po něm vyžadoval hlasitost, měl ji mít.’ Když se Mac rozhodl přestěhovat skupinu z Richmondu do Raleighu, přešel Allen k Hacku Johnsonovi a jeho dráha málem skončila u Rena & Smileyho. ‘Hráli v ‘Old Dominion Barndance’ a Hack Johnson také. Reno se rozčílil, že zahraje kytaru v ‘Muleskinner Blues’ sám. Přišel se mě zeptat, jestli bych ho nedoprovodil na banjo. Zdálo se mi, že to zní obrovsky a jemu zřejmě taky. Začal mluvit o tom, že mě vezme. Jenže tenkrát to Renovi & Smileymu skutečně šlapalo, víte, Mack Magaha a John Palmer, a tak se to neuskutečnilo.’
Když dohrál s Hackem, vrátil se Allen k Jimu Eanesovi. ‘Dovedl jsem tenkrát z velké části uspokojit poptávku po Scruggsově materiálu a po nejžádanějších Renových věcech. I dalších, samozřejmě. Ale přesto jsem se snažil do programu vpašovat nějakou tu komerční věc, která by se mohla líbit. Zkusil jsem udělat ‘Bill Bailey Won’t You Please Come Home’.
Z ostatních banjistů před ním jen Don Reno prozkoumával hudbu mimo bluergassovou sféru. ‘Když jsem dělal pro Jima Eanese v Martinsvillu, jen padesát mil od Roanoke, žil Don Reno v Roanoke a slýchával mě a já jsem slýchával jeho. Bylo mi to trochu divné, víte, že jakmile jsem dodělal ‘Under The Double Eagle’ a dvakrát nebo třikrát jsem to hrál, dva měsíce nato to vyšlo na desce s Renem. Udělal to samozřejmě úplně jinak a nakonec mě to vůbec netrápí.’
Čas strávený u Eanese byl pro Allena časem experimentování. ‘Dělali jsme tři ‘square dances’ týdně. A to je čtyři až pět hodin čistého času hraní. Někdo musel ty sóla vymýšlet. A z toho vzešel můj ’tajuplný’ doprovod. Předtím jsem hrál jako každý jiný. Ale u ‘square dances’ se o mě nikdo nestaral. Když to nešlo tak, zkusilo se to jinak.’
V tom hledání nových možností začal Allen pro banjo upravovat steelkytarové grify. ‘Vždycky jsem měl rád steelkytary. Dokonce jsme se starým Jimem Eanesem udělali desku, kde jsem na banju používal jakýsi pedál. Ta deska se jmenovala ‘Your Old Standby’. Pedál jsem měl přimontovaný na struníku a banjo naladěné do D. Při zmáčknutí pedálu jsem automaticky přeladil do G.’
Ke konci padesátých let se Allen seznámil s Bobbym Thompsonem. ‘Scházeli jsme se a jamovali při každé příležitosti. Bobby dělal s Jimem & Jessem a natočil s nimi několik desek u Starday Records. Ale nějak to zbabral a nechal se zatáhnout do aktivní služby v armádě. Proto mi Jim & Jesse zavolali a já jsem šel k nim. To bylo v šedesátém roce a zůstal jsem u nich šest let až do roku 1966.’
Během těchto šesti let se stal jedním z nejuznávanějších banjistů v zemi. Na nahrávkách jako ‘Stony Creek’ a ‘Standing On The Mountain’ byl jeho styl příkladem invence, vkusu a drivu. Ostatní v kapele byli na stejné úrovni. Jesseův originální crosspicking na mandolínu, Jimmyho Buchananovy hutné housle a působivý trojhlas Jima, Jesseho a Dona McCanna, to byla nedostižná sestava. McCann hrál doprovodnou kytaru, ale někdy také na druhé banjo, když se Jim a Jesse v několika písničkách rozhodli využít jeho zdvojeného zvuku. ‘Don hrál v čistém otevřeném G a já jsem si přeladil do D a do G jsem se dostal přes kapodastr na pátém pražci. Hrál jsem téměř strunu po struně to stejné jako on a byl z toho tenorový hlas. Zkuste to a uvidíte, že to funguje.’
Léta s Jimem a Jessem Allena plně uspokojovala, částečně také proto, že dostával dostatek prostoru pro uplatnění a zdokonalování svého stylu. ‘Cítil jsem se volný jako vánek. Upřímně řečeno, nikdy mi nepřikazovali co mám hrát a co ne.’
Naneštěstí vypukl v roce 1966 konflikt, který přiměl Allena k odchodu ze skupiny. ‘Měl jsem možnost natáčet pro firmu Victor a tři skladby už byly natočené. Dostal jsem nápad zkombinovat banjo s Nashvillskou filharmonií a Chetu Atkinsovi se to líbilo. Také jsme začali zpracovávat materiál víceméně jazzového původu. Jim a Jesse s tím vůbec nesouhlasili. Prý mě platí a já mám pracovat čistě pro ně. Ať máme kde hrát nebo ne, dostávám své peníze. Oni skutečně milovali muziku. Vždyť právě Jesse mi měl pomáhat natáčet ty věci. Jenže jsme se pak pohádali.Ale to už je všechno za námi, zůstali jsme nadále dobrými přáteli.’
Když Allen odešel od Jima a Jesseho, zanechal napřed hudby a šel pracovat do zámečnické dílny, když napřed absolvoval svářečský kurz v New Orleansu. Ale, jak známe, vrátil se do Nashvillu a přes studiovou práci se k hudbě vrátil.
Tony Trischka