Ostrý
Ostrý je zalesněná hora v severovýchodní části Moravskoslezských Beskyd. Její vrchol leží ve výšce 1044 metrů nad mořem a na jihozápadním svahu se nachází turistická chata z roku 1935. V lesích na hřebeni Ostrého je schováno několik málo chat. Jedna z nich je naše.
O historii vrcholu Ostrý, chalup rozházených po jeho hřebenu a lidech, kteří zde nechali část svého života jsem toho moc nezjistil, ale aspoň něco. Chata Ostrý byla otevřena roku 1935 jako poslední horská chata v této části Beskyd. V době druhé světové války chatu přejal do své správy Beskidenverein a spadal pod sekci z Cieszyna s názvem Schutzhaus auf dem Ostry. S příchodem fronty obsadila chatu německá armáda což přispělo k devastaci budovy (uvnitř chovali i koně). Po válce byla chata zrenovována a v roce 1963 byla přestavěna a rozšířena. Poblíž chaty bylo na louce postaveno deset malých chatek, které měly doplňovat ubytovací možnosti chaty. Dnešních časů se chatky nedožily. Dnes chatu spravuje Klub českých turistů.
Pomníček doktora Hermanna Hinterstroissera
O naší chalupě
Je to jiný svět. Samota, ticho, louky, lesy, pro vodu se chodí s konví ke studánce, na záchod se musí ven na kadibudku. Topí se v kamnech dřevem z lesa. Dnes už většinou jezdíme nahoru autem, ale dříve se vše nosilo na zádech. Nejbližší civilizace je dole v údolí, několik kilometrů po lesních cestách. Dva kilometry od chaty kolem vrcholu Ostrý je krásný utajený prales Čerňavina kam se chodím toulat s foťákem.
Na mapě najdete chatu tady: 49.5870969N, 18.6429183E
Chata vznikla ze staré usedlosti, ve které bydlel bača. Na přilehlých loukách
pásl po válce lidem z podhůří ovce. Na Ostrém bydlel od jara do podzimu a na
zimu se stěhoval někam dolů. Takhle vypadala chalupa kdysi dávno:
Z vyprávění vím, že bača (říkalo se mu Kantor) uměl anglicky, četl anglické
noviny, jedle hlavně brambory a zelí, sem tam sýr nebo maso. Pokud si dobře
pamatuji, tak prý měl dole nějaký “škaloup” (odboj v anglii nebo vražda soka v
lásce) a vyhovovalo mu povývat mimo civilizaci. Pan Kantor:
Před chatou to dnes už vypadá úplně jinak než tehdy (pan Kantor s panem Konečným):
Když zemřel, koupila salaš naše rodina a během několika desítek let ji upravila
do dnešní podoby. Takhle chalupa vypadala shora ze svahu:
Od malička nás (mně a ségru) naši tahali nahoru všemi možnými prostředky:
I lyžovat jsme se tady učili:
Svého času jsme měli gáza, kterým jsme nahoru jezdili. Fotka je ze dvora
před naším barákem dole v Třinci:
Louky, na kterých se dříve pásly ovce:
Takhle vypadá náš hrad dnes:
Buky nad chalupou tvoří přírodní bránu. Když jsme byli malí, lozili jsme až na jejich špičky.
Sedět a číst is právě tady v horním pokoji, s výhledem na louku. Tak jako kdysi
můj děda. Jeden z mých snů:
Takhle to za oknem vypadá, když přijde pořádná zima:
Dříve bylo celkem běžné, že v zimě chalupa vypadala takhle a ke vchodu bylo
třeba se prokopat. V přístřešku před kůlnou stála vždy schovaná lopata, aby
se do chalupy dalo dostat.
A někdy ráno, když přes noc chumelilo, to vypadalo u vchodových dveří takhle: