Kresby II

Kresby ze začátku podzimu. Začínám více kreslit tužkou. Je to sice úplně všední nástroj pro kreslení a psaní, ale jeho možnosti jsou nekonečné. Dají se volit různé tvrdosti tužky, ale i s jednou tužkou se dá pomocí různých sklonů a tvarů hrotu nakreslit úplné zázraky. To samozřejmě není můj případ, jen se snažím poukázat na … Číst dál

Kresby

Hromadí se mi kresby, které nemám kde publikovat. Napadlo mě dávat je sem jednou za čas jako samostatné příspěvky. Dnešní sada kreseb je z velké části kreslená modrou propiskou na stole v práci. Skenováním a převodem do černobílé se z toho stává téměř perokresba.

Číst dál

Kamenka

Kamenkou často projíždím na kole cestou do práce. Dříve tam stálo méně aut, více chátrajících domků a v uličkách se potulovalo více podivínů. Nebo se mi to jen zdá? Ale i tak je fajn nasávat tajemnou atmosféru tohoto místa.

Číst dál

Svratka tropická

Do Svratky jsme letos před vedrem utekli už podruhé. Už tam jsme jako doma. Ráno po sedmé chodím s Matýskem na procházku – první zastávkou je pekárna na náměstí, kde dělají strašně dobré hřebeny z listového těsta. Všude kolem Svratky je kvůli polomům vyhlášen zákaz vstupu do lesa, ale i tak chodím běhat. Jeden večer jsem doběhl na louky nad Herálec a přišla bouřka, otočil jsem se na místě a mazal zpátky co dech stačil – setmělo se, z nebe začaly padat proudy vody, přelézal jsem popadané stromy, vzduchem lítaly větve a stojící stromy se v silném větru výhružně nakláněly. Zajeli jsme se podívat do Poličky, na náměstí jsme si dali bramborák a Matýska jsme uspával kroužením kolem morového sloupu. Dobře bylo.

Číst dál

Sami na Palicích

V pátek jsme s Maky zběhli z práce a vyrazili směr Vysočka. Rozhodli jsme se, že si po dlouhé době zalezem na Čtyřech palicích a jediná možnost je přes týden nebo právě v pátek večer (o víkendu se ke skalám raději ani nepřibližovat). Po deváté se západem slunka jsme dolezli čtvrtou cestu na čtvrtou palici. Pak rychle dolů, s čelovkou tmavým lesem k autu a rychle do naší oblíbené hospůdky k Ritrovi. Dostali jsme pivo i smažák. V sobotu v poledne jsem vyrazil na kolo.  Hrdě jsem odmítl oběd, najím se někde cestou, Vysočina je přece plná hospůdek, ve kterých je radost posedět. A tak jsem si s sebou kromě pití nevzal vůbec nic. Po třiceti kilácích, notně unaven, jsem s vidinou oběda a kofoly zaparkoval u známé hospůdky na Veselém kopci. Sáhnu do batohu a …. nemilé překvapení. Peníze nikde. Já si je nevzal. Ufff. Dost těžko jsem to rozdýchal a vyrazil dál. Projížděl jsem pak kolem tisíce hospůdek, kde lidé popíjeli a baštili dobroty. A bylo mi čím dál hůř. Naplánované trasy jsem se ale vzdát nechtěl. Těsně před cílem jsem si dal ještě vypečenou technickou vložku – Tisůvku po červené značce (koupím pivo každému, kdo projede bez stoupnutí na zem červenou značku od Dářka přes Tisůvku do Cikháje, mě se to jakousi náhodou povedlo). Do Svratky jsem dojel vyřízený jako nikdy dříve. Zlaté krosny v Tatrách.

Číst dál

Svatá Kateřina

Ze zimních Tater do sluncem zalitého Krasu. S Maky jsme prolezli méně známou část Babího lomu, přes kterou nevede turistická značka a sešli jsme do Šebrova. Pobyli jsme ve Svaté Kateřině, kterou jsem snad stokrát míjel autem a netušil jak pěkné místo se schovává kousek od cesty. Kostelík nad vesničkou stojí na krásném místě a jsem rád, že jsme se k němu konečně vydali.

Číst dál

Osm brodů

Sobotní procházka údolím Chvojnice s Kámou a Maky.

Sudice, plné dozrávajících švestek, jsme opustili po kolejích a střídavě po náspech a pražcích jsme se vydali k údolí Chvojnice. Velmi názorně jsme si ověřili nepravdivost tvrzení: „Maky, neboj, pojď za námi na koleje, vlak projel, další teď dlouho nepojede.“ Od Olšinského mlýna jsme po červeně tečkované trase procházeli opuštěným a hustě zarostlým údolím říčky a zažívali při tom nejrůznější dobrodružství při překonáváním toku různými způsoby – balancováním po kamenech, rychlou chůzí po kamenech, přeskakováním tůněk a dokonce skokem o tyči. Zpátky jsme šli přes vrcholek Kozí hřbety. Tož pěkně tam bylo.

Číst dál

Útěk z Bílých Karpat

Je sobota, sedm ráno, a já místo zevlování v pelechu sedím před počítačem a studuji předpověď počasí pro Bílé Karpaty. Hlavně ať neprší, není třicet nad nulou a moc nefouká. Rád bych za den přejel celé pohoří od Strážnice až po Brumov-Bilnici a nevynechal žádný z nevyšších vrcholů. Odvážný plán. Po deváté sedím na kole a opouštím auto v Uherském Brodě. Fouká a je teplo. Vítr zesiluje, chvilkama se mnou zametá, že jedu jak opilej. Prvních dvacet kiláků jsem si naplánoval po asfaltkách, abych se trošku rozehřál. No. Sunu se jak hlemýžď. Až pod hory marně zápasím se silným protivětrem. Ještě nestalo, abych šlapal skoro na nejlehčích převodech, jinak vyhrazených jen pro prudké kopce, po tvrdé rovné asfaltce.

Číst dál

Na Lysou s ČD

Třetí a poslední dovolenkový víkend připomínal staré časy, kdy jsme s klukama jezdili o víkendech na čundry po Beskydech. Aby byl náš výlet opravdu stylový, vydali jsme se pod Lysou horu vlakem. Stejně jako před léty nás čekaly čtyři přestupy na padesáti kilometrech a necelé dvě hodiny jízdy.

Číst dál

Nad Ivančicema

Jedno z míst, které jsem si na při vyjížďkách na kole do blízkého okolí oblíbil je poutní kaple Sv. Jakuba nad Ivančicema. Malý kostelík na kopečku nad městem, daleko od městského shonu dole v podkostelí. Tak se tam vždy na chvilku zastavím, popřemýšlím a jedu dál.

Číst dál