Modrý Pavouček

V sobotu jsme se prošli Moravským krasem. Šli jsme naši tradiční trasu Pustým žlebem na Skalní mlýn, pak proti proudu Punkvy na rozcestí “Pod Salmovkou” a po červené (s voíkem dost těžko) nahoru nad propast Macocha. Chata u horního můstku byla výjimečně otevřená a povidlové palačinky s mákem byly sladkou tečkou za parádním výletem.

Odpolední výlet k Veverské Bitýšce. Měl být pohodový a odpočinkový, ale terén byl i pro naše terénní vozítko nečekaně složitý. Šli jsme po žluté do Holasic a pak dál po žluté na Kopaniny. Chtěli jsme dojít až na rozcestí “Pod Dřínovou”, ale technické obtíže spojené s lijákem nás donutily sejít mimo značky dolů ke Svratce na červenou a podél vody zpátky k autu.

Tak to vypadalo, že se konečně dostanu na skialpy. V pátek večer jsem si všechny věci poctivě nabalil do auta, budík nastavil na pátou a těšil se na lyžovačku se Špekem. Místo toho mě v noci navštívila paní chřipka a skialpy mi zatrhla. Naštvanej jsem byl pěkně, jen co je pravda. Celý den mě hrozně bolelo břicho a neustále jsem zkoušel fígle z Londonova Tuláka po hvězdách. Aby nebylo všemu trápení konec, tak jsem se v noci na neděli projel sanitkou a do úterka jsem živořil na infekčním v Bohunicích. Tomu říkám akční víkend. Díky moc všem co na mně mysleli a pomáhali mi. Když mě pak pustili a seděl jsem při čekání na odvoz na zídce pod sluncem rozpálenýma borovicema, zase mi jednou došlo, jak je na světě krásně, stačí když je člověk zdravý.

Sobotní výlet s Matesem byl akční. V Loučkách na nádraží jsme zjistili, že jsme doma zapomněli fusak pro Matýska, tak jsme ho zabalili do bundy. Následoval pochod po žluté značce až do Níhova. Cestou jsme absolvovali několik náročnějších pasáží, ale ten nový vozík zvládá opravdu všechno. V Katově jsme zjistili, že máme spoustu času a hledali jsme hospůdku. Ujal se nás pán pracující na zahrádce a šel s námi do místní čtyřky, kde prý stačí zazvonit a někdo otevře. A opravdu, u piva tam seděli místňáci a krmení Matýska probíhalo ve velmi družné atmosféře. Pro pána co nás přivedl si poslala manželka vnučku, prý to byl nějaký nejvyšší soudce z Brna, a když se k hospůdce blížil hlučný slet masopustních maškar, raději (a rádi) jsme vyrazili k Níhovu. Na závěr jsme ještě zažili horor při nakládání vozíku do vlaku - zasekl se ve dveřích a vypadalo to, že se dovnitř nevleze. Nakonec se vlezl, ale bylo to na milimetry. Už jsme se viděli zpátky na nástupišti s vidinou dalších desíti kiláků nutných doťapkat k autu do Louček.

Tak jsme konečně pokřtili nové vozítko pro Matýska. Dlouho jsme s jeho pořízením váhali, ale nelitujeme. Je parádní. Asi první věc, kterou Matesovi fakt závidím - taky bych se v tom chtěl nechat vozit. Projede to úplně vším - akorát přes popadané stromy jsme museli přenášet.

Včera v bílém kostele v Žabovřeskách Matýska pokřtil náš kamarád Petr Chovanec. Do kostela nechodím, ale obřad byl moc pěkný. Matýskovo druhé jméno je od neděle Dominik. Vybrala ho Markét podle Dominika Savia. Když jsem si hledat co byl zač, zaujala mě tato pasáž: Při jedné slavnosti chtěl Don Bosco každému chlapci splnit přání. Dominik napsal své přání slovy: “Pomozte mi, abych se stal svatým.” Don Bosco řekl: “Žádal jsi o hezký dárek. Na svatost je jeden recept. Jsou v něm pro tebe důležité tři přísady: Veselost - to, co tě činí smutným, co tě zneklidňuje, odhoď pryč. Plnění tvých školních a náboženských povinností - buď pozorný, dělej dobře úkoly, připravuj se studiem a modli se rád. Dělej druhým dobro - vždy je někdo, kdo potřebuje tvou pomoc, kdo je vedle tebe. Podej mu pomocnou ruku, i když tě to bude něco stát. A když dobře tyto tři věci smícháš staneš se svatým.”

Jedna z věcí, která Matýska velmi zajímá je zrcadlo. Tady je pár fotek ze sobotního představení v dětském pokoji. Zrcadlo je ušmudlané z předchozích představení.

Slunečný nedělní den. Jeli jsme do Rudic, kde nikdo známý nebyl. Projeli jsme kolečko po zabahněných turistických značkách v okolí Jedovnic - zvládli jsme i vynášení kočárku z Rudického propadání nahoru ke skalám. V krase je krásně.

Naše první vánoce a silvestr s Matýskem a v novém bytě. Tento rok by mohl být klidnější.

Minulý týden jsme se naposledy podívali z okna našeho bytu na Luční - byl z něj krásný výhled na Žabiny, na domek Roberta Křesťana, na důvěrně známý horizont s paneláky, stromy, kostelem a Kraví horou. Stejně jako Knotkova rodinka v Kulovém blesku jsme zavolali “Ahoj byte”. Pak jsme zabouchli dveře za několika krásnými lety našeho života, který jsme s Maky v tomto bytě prožili. Bylo nám tam dobře, narodil se nám tam Matýsek a budeme na něj vzpomínat jen v dobrém. Snad jsme tam zanechali trošku pozitivní energie pro dalšího nájemníka. Až za náma někdo půjdete, tak nová adresa je: Brno-Komín, Absolonova 71.