Modrý Pavouček

Adélka, stejně jako Matýsek, byla pokřtěna v bílém kostele v Žabovřeskách. Celý obřad vedl Petr, kterému patří velké poděkování. Za kmotry má Adélka Milenu s Viktorem. Obřad byl veselý - zvlášť když kolem kněze pobíhal Matýsek a volal: “kakat, kakat, záchod, kakat ….”

Tento rok jsme absolvovali několik výprav na zahradní železnici v Obřanech. Matýsek je tam naprosto spokojený. Já si to úplně neužívám, protože tam Mates řádí jak černá ruka a uhlídat ho je pro mně vždy pěkný stres. Často nevím co dřív - dohlížet, aby neulomil žádnou drobnou součástku, nebo hlídat polohu vláčku s dětmi, který se často vynoří nečekaně rychle … ale co bych pro toho našeho lumpíka neudělal.

Před vedrem jsme utekli na devět dní na chalupu do Svratky. Poprvé s oběma dětma. Dorazili i rodiče z Třince a bylo dobře. Několik nocí jsme dokonce museli topit, naměřili jsme jen osm stupňů.

Dnešní temný podvečer těsně před příchodem se nesl v podivné melancholické náladě. Fotky jsou z naší nejoblíbenější procházky po pěšinkách a skalkách mezi Komínem a Bystrcí.

Od narození Matýska uplnynuly dva roky. Vyrostl z něj velký neposeda a máme co dělat, abychom ho uhlídali. A protože zatím nemusím do práce, tak jsme venku každé dopoledne i odpoledne. Počasí nám teď pěkně přeje.

Rozkvetly stromy a tak jsme s Matýskem vyrazili do zoologické zahrady, kterou máme kousek za domem. A možná právě když jsme sledovali krokodýla, se o pár kilometrů dál, na Obilném trhu, narodila Adélka. Je nádherná.

Pár víkendů na chalupě ve Svratce. Maťulda už jezdí na všem možném, nepadá přes každý práh a zahrada kolem chalupy už je mu malá.

Často teď s Maťuldou vyrážíme sami.

{{ figure"images/imag2025w.jpg" }} Ze Staré Hůrky V knize Emila Kintzla “Zmizelý kousek Šumavy"jsem objevil tento zvláštní a trošku hrůzostrašný příběh o osudu Staré Hůrky v poválečných letech: Členové obou sklářských rodin byli pochováni v rodinné hrobce za kostelem ve 23 skleněných rakvích - unikát. Jejich klid skončil v roce 1949. Způsobem, který neměl nikde na Šumavě obdoby. Přečtěte si, prosím, co o neuvěřitelném zvěrstvu (z vyprávění pamětníka) zapsala Jana Flašková: “Hrobka stála na vojenském prostoru a jediný, kdo k ní měl přístup, byli vojáci.

Matýsek oslavil své první narozeniny. Myslím, že je mu s námi moc dobře.