Modrý Pavouček

Počasí se nelepší a tak jsme v sobotu vyrazili na krátkou procházku do Moravského krasu. Naplánovali jsme krátké kolečko kolem Rudic. Nějak jsme neodhadli počasí a Matýsek se ze začátku klepal zimou, a to už je co říct. Přes skály jsme slezli dolů k propadání - místě, kde Jedovnický potok s obrovským průtokem mizí ve skále. Pak jsme opatrně mimo značky vylezli nad propadání a po loukách a hustými lesy jsme došli ke kapličce sv. Antonína. Byla zima a tak to dnes pěkně odsýpalo, každý už se těšil do vyhřátého auta. Já jsem pak jel v neděli na kole projet mé nejoblíbenější části krasu - lesy a kopce kolem Adamova. Vracel jsem se přes Bílovice a silnice podél Svitavy byla pro auta zavřená. Podle toho co jsem cestou viděl se vylila voda z koryta a tekla přes cestu.

Na týden jsme se přestěhovali na chalupu do Svratky. Já jsem sice musel na tři dny do práce, ale i tak jsme toho stihli hodně. Na kolech jsme prozkoumali neznámá místa kolem Třech studní, včetně koupání v rybníku Sykovci. Cestou zpátky jsme se vydali po zelené značce kolem Medlovského rybníka, ale většinu cesty jsme kola nesli nebo tlačili - rozhodně nedoporučujeme cyklistům a už vůbec ne s dětmi. Děti ke konci stávkovaly a tak jsem se vydal pro auto sám. Jen co jsem se vrátil autem pro zbytek účastníků, začalo pršet. Co pršet, přišel tak silný liják, že stěrače nestačily stírat. Přes týden jsem musel odjet do práce, ale vrátil jsem se s lodí a tak jsme další dny jezdili k vodě a bavili se koupáním a pádlováním. Dobrou tečkou byl příjezd Martina s pruty a výprava na ryby. Matýsek tak poprvé seděl s prutem u vody a dokonce s pomocí Martina ulovil svoji první rybku.

V sobotu v poledne jsme vyrazili. Náš první cíl byl kemp ve Zvůli, kde se nám před pár lety hodně líbilo. Skoro celou cestu pršelo, ale naštěstí to přešlo a stan jsme postavili za sucha. Kemp byl trošku přeplněný a hlučný, ale koupání pro děti ideální - písek a malá hloubka daleko od břehu. První noc byla ale příšerná, na takový hluk do pozdních ranních hodin nejsme zvyklí. Další den jsme se trošku zmátořili z neprospané noci a vyrazili na kolech na výlet. Za Bizoní farmou jsme se stavili k nenápadnému rybníčku s písčitým břehem a bylo z toho dvouhodinové koupání. Dostat děti od vody když si pěkně hrají je velká výzva, sice máme s Maky klid, ale rádi bychom pokračovali, ať někam dojedeme. Když jsme konečně vyrazili dál, vypadalo to na déšť, tak jsme se vrátili na Bizoní farmu, kde jsme si dali oběd. Pak jsme chvíli váhali, jestli to dnes nezabalit, ale naštěstí jsme jeli dál. Bylo krásně a přes Landštejn jsme dojeli do Cyklokempu u Starého města, což byl původní plán. Zpátky už to šlo hůř. Šlapali jsme hodně do kopce, bylo vedro, děti byly unavené. Nakonec jsem ze Stálkova zajel pro auto a dovezl všechny do kempu autem. Večer zase koupání a čvachtání až do tmy. V pondělí ráno jsme vše sbalili, naposledy se vykoupali a vyrazili směr Šumava. Markét vyhlídla kemp Olšina a proti Zvůli to byla úplná oáza. Málo lidí, ticho, klid, hodně stínu, ráno čerstvé pečivo v kempovém obchůdku. Koupat jsme sice museli jezdit na kolech do Černé v Pošumaví, ale nakonec jsme byli rádi, že spíme v kempu, který je bokem všeho dění (kolotoče, hlasitá hudba, spousta lidí). V úterý jsme se opět sbalili, vykoupali a vydali se na nejdelší cestu naší dovolené. Dlouhých 340 km do Krušných hor, kde na nás měla čekat hájovna na samotě, vysoko na náhorní plošině. Konečně něco bez neustálého přebalování a přehrabování věcí.

Rychlá výprava do Moravského krasu. Hlásili bouřky a tak jsme nešli moc daleko. Nakoukli jsme do Macochy, kde se mi na dolním můstku připomněla akce stará 14 let. Prošli jsme se kousek po hřebeni a Pustým žlebem jsme se vrátili zpátky. Bavilo mě jít pomalu a pořádně si prohlížet všechny skály, jeskyně a staré stromy. Pustým žlebem jezdím často na kole a to vidím kolem cesty jen čmouhy. Dole ve žlebu jsme potkali Pípaky a dohodli jsme společný oběd na Holštejně. Vše nám krásně vyšlo.

Na jeden den jsme se přidali k ségře a její rodině na návštěvu Zlínské zoologické zahrady. Lidí tam bylo strašně moc, ale i tak to bylo fajn. Dětem ty davy vůbec nevadily, na místa s výhledem se vždy nějak procpaly.

Deštivá předpověď na víkend nás do poslední chvíle odrazovala, ale nakonec jsme přece jen vyrazili. Hurá. Stihli jsme toho za víkend docela dost. V sobotu v poledne jsme se ve Žďáru nad Sázavou vykoupali v místním bazéně a dali si vynikající oběd v restauraci, ze které jsme zpočátku chtěli utéct kvůli pomalé obsluze (opak byl pravdou). Večer jsme ještě stihli procházku po okolí Svratky, tentokrát na opačnou stranu než obvykle - šli jsme na golfové hřiště a v plném provozu jsme ho dokonce přecházeli. Sotva jsme došli na chalupu, začaly venku běsnit živly. Pršelo, bouřilo a foukalo celou noc. V neděli jsme konečně vyrazili do Toulovcových Maštalí. Pozdravili jsme Joey a Tima, co šéfovali v hospůdce U Toulovce a vyrazili na klasické kolečko. Všechny potoky byly rozvodněné a některé brody jsme zvládli jen tak tak. Ještě, že děti měly gumáky, voda byla všude. Když jsme dorazili zpátky na chalupu, začalo zase pršet. Co pršet, průtrž mračen to byla. Najednou se objevil Laďa se Zitou. Šli si v tom nečase zaběhat. Dostali dobroty, pár rad jak se vyhnout kopcům a zmizeli směrem k černým mračnům nad Křižánkami. My jsme si liják užili z auta, lilo jak z konve celou cestu až do Brna. Skončilo to v Bystrci a v Komíně bylo úplně sucho.

Tento rok jsme se do Svratky dlouho neodvažovali. Až tento víkend vše trošku polevilo a spolu s rodiči od Markét jsme chalupu odzimovali, postavili trampolínu, přespali první noc a obhlédli trošku okolí. Nahoře na louce, u toho osamělého stromu, stojí krásný dřevěný kříž a lavička.

Společná oslava narozenin. Díky koronaviru padly všechny plány na oslavu s kamarády. Co se dá dělat … příští rok už to musí vyjít.

Další průzkumná výprava. Část Bílého potoka nad Šmelcovnou moc neznáme a pro dnešek jsem našel takové pěkné kolečko kolem kopce Červená. Většina cesty vedla po pěšinkách kolem Bílého potoka, nebylo třeba brodit a navíc jsme procházeli přes tři mlýny - Spálený, Pánovský a Rýglovský. Ten poslední byl krásně opravený, tam bych klidně bydlel.

Dnešní rychlá virová odpolední akce proběhla v lesích za Domašovem. Vydali jsme se k prameni říčky Bobravy, která protéká jižně od Brna a kolem které často jezdím. V lese jsme nepotkali vůbec nikoho, takže jsme roušky nenasadili ani jednou. Škoda, že Matýsek tak spěchal domů, po výletu do Trenckovy rokle se asi opravdu bojí, že zatmíme a zabloudíme.