Modrý Pavouček

Pár hodně starých fotek (vzhledem k délce mého života). Kdysi jsme měli gáza - auto, kterým jsme jezdili na chalupu na Ostrý. Pak se rozpadl.

Takhle nějak vypadaly mé první výpravy do hor - zalezlý pěkně ve spacáčku a s osobním nosičem. Fotky jsou z dubna roku 1978, kdy mi ještě nebyly ani dva roky.

Sedím doma zavřený s nějakým bacilem a přitom bych tak rád ven, aspoň na kole do práce, nebo se jen projít kolem řeky. A tak s tužkou v ruce vzpomínám, třeba na jeden sad v Bílých Karpatech … a nebo na starý polorozpadlý mlýn v údolí Libochovky.

Jsme s Market nemocní. Celý ten slunečný teplý jarní víkend nikam nejedeme. A tak koukáme z oken, učíme se Španělsky, čteme, uklízíme a děláme na webech (nový design lokálky už je téměř dodělaný). V neděli odpoledne jsem to už nevydržel a na hodinku jsem vyrazil na lajnu - moje první akce Anthropos v tomto roce. A šlo to.

Na Veslařské stojí krásný opuštěný dům. Vím o něm už dlouho, ale teď, když kolem něj každý den projíždím, mě začíná v hlavně tlačit jedna z těch mých podivných úchylek. Jak to tam asi vypadá? Jaké věci tam zůstaly? Co je v tom proskleném balkóně? Šlo by se tam nějak dostat? V pátek jsem celý dům obešel. Hledal jsem skulinku. Lehké to nebude, ale nemožné to není. Ne že bych se přímo bál, alééé, nechce se někdo přidat?

Vzali jsme s Market mé rodiče na místa, která máme rádi. V sobotu zasněžený a zamlžený Drátník, v neděli slunečný Kras.

Do práce už pár týdnů jezdím na kole a užívám si to v dešti i ve sněhu. K tomu jsem začal po dlouhé době trošku běhat. Po pěti letech se vracím na pěšinky v lese pana Wilsona. Běhám potmě a nepotkávám tam nikoho. Často si předem vyberu nějaké téma, které pak během výběhu v hlavě rozebírám a řeším. Myšlenky se ale při té dřině zpomalují a někdy úplně zastavují, takže stejně většinou nic kloudného nevymyslím. Včera jsem vybíhal s tématem nedořešeného problému z práce, ale pod černou klenbou stromů, vysoko nad mořem prosvítajících světel a zvuků se téma změnilo na malování a focení. Když jsem se vrátil, vzal jsem foťák, svůj oblíbený ruský Helios a …

Víkend jsme strávili se ségrou na oslavě jejich narozenin. Hodně se jedlo, odpočívalo a taky lyžovalo. A kdyby vám teď někomu zmizela čerstvě nalepená dálniční známka, tak ji už možná, stejně jako já, nenajdete. Zřejmě nějaká novinka - otevřou vám auto, vezmou známku a auto zase zavřou aniž by vzali rádio nebo zničili zámky. Jen led zevnitř na předním skle napovídá, že asi odpařovali známku párou.

Několik fotek ze sobotní vycházky středem Třineckých železáren. A taky jedna od slona ze Sněžníku. Vše foceno papírákem (PSix).

Pár obrázků z vánočních foto toulek po Třinci a okolí.