Modrý Pavouček

V Pardubicích, v Domě u Jonáše, probíhá výstava obrazů Pavla Čecha. Dlouhé spekulace nad ilustracemi a grafickými technikami, které ve svých knihách používá byly o víkendu završeny pohledem na opravdové originály. Z výstavy jsme byli nadšení. Všechna Čechova díla jsou nádherná, mnohem hezčí než reprodukce v knížkách. Třeba se nám jednou poštěstí si jeden takový malý obrázek koupit.

Byl krásný mrazivý zimní den. V Tanganice (naše domovská hospoda) jsme se řádně posilnili (kuřecí pánev je strašně dobrá) a vydali se na podvečerní procházku po mém běhacím okruhu. Přes Rosického náměstí nahoru na Kozí horku a dál nahoru až na Palackého vrch. Pak po hřebeni za vodárnou dolů na asfaltku a po zelené znovu nahoru na nepravý Palačák (PP Medlánecké kopce), z kterého je krásný výhled na všechny strany. Když tam v noci vyběhnu, vždy si na chvilku sednu na skruž, která je na nejvyšším místě, sedím a koukám na ty milióny světýlek dole v podhůří. Tentokrát jsme tam stihli zapadající slunce. Domů už to pak bylo pořád z kopce. Byla to jen taková malá procházka kolem baráku uprostřed velkého města, ale přesto mi zase jednou došlo jak je na světě krásně a jak moc je třeba vážit si každého dne. Byl to den, kdy dobojovala svůj nerovný boj se zákeřnou nemocí Markétina teta.

V sobotu jsme se vydali na procházku do údolí Bobravy. Cestou jsme prošli starý sad ve Střelickém lese, který znám jen z kola a už několik let si říkám, že bych se tam měl vydat v klidu pěšky s foťákem. Údolí Bobravy a most u Spáleného mlýna - tam to taky znám jen letmo - na kole to tam vždy proletím jak vítr a teprve dnes po dlouhých letech jsem měl čas si to tam trošku užít. Stmívání jsme pak prožili s Láďou a jeho rodinkou v jejich skleněném obýváku s výhledem do zahrady. Dobré to bylo.

Podzimní víkend ve Svratce. Přijeli všichni z Třince a byl to dokonalý podzimní víkend. Ráno mlha, přes den léto. Dobyli jsme vrchol Devíti skal a došlo i na lezení na Palicích - až na uřvaný oddíl Hanky P. to nemělo to chybu. Po dlouhé době jsem měl klid na procházky s foťákem.

V pátek večer u piva v Tanganice (naše hospoda) jsme s Maky usoudili, že je ten správný čas na křest auta (já už jsem v něm jednu noc přečkal, ale to bylo bez Maky). Počkali jsme dvě hodiny než ze mě vyprchá pivo, nakoupili dobroty a vyrazili směr Tišnov. Potmě jsme zaparkovali na náhorních loukách někde za vesničkou Kaly. Auto obstálo na výbornou, na příští dovču už jedeme bez stanu. Druhý den jsme se poflakovali po loukách kolem zapadlé vesničky Maňová. A pak už pršelo a pršelo …

První letošní výprava do Svratky. Původně to vypadalo na deštivý a studený víkend, který prosedíme v teple chalupy s hlavou v knihách, ale vše bylo jinak. V sobotu dojela Káma, déšť nikde, vyšlo slunko a tak jsme se toulali po lesích a loukách Žďárských vrchů. Lezení jsme neměli, tak jsem udělal inspekční jízdu po všech skalkách na kole - trasu jsem nazval Vysočinské skalky. Palice i Drátník byly obsypány hordami chytrolínů z horoškol a tak jsem byl rád, že nemusím lézt a můžu na kole během chvilky zmizet v liduprázdných lesích.

Na židovský hřbitov v Polském Těšíně jsem se chystal už dlouho. V neděli byla zima, chumelilo a kdo nemusel, nevytáhl paty z domu. Lepší počasí pro tuto zahraniční hřbitovní výpravu jsme si ani nemohli přát. Škoda, že je celý hřbitov tak zničený a neudržovaný, bylo by to pěkné místo.

Jednou za čas, když se dostaví jakési temné rozpoložení me duše, zašátrám ve svém filmovníku, což je seznam filmů, které bych chtěl jednou vidět, jeden film vyberu a podívám se na něj. Včera jsem z filmovníku vyškrtl Československo-kambodžský film Devět kruhů pekla. Název, symbolicky odkazující na devět okruhů pekla z Danteho Božské komedie, předesílá obsah filmu. O moderních dějinách Kambodže jsem toho věděl docela dost, ale tenhle film dal všemu další, děsivější a hlubší rozměr. Natáčelo se na skutečných místech s Kambodžskými herci a celý film je napůl příběhem a napůl drsným dokumentem o událostech v letech 1975-1979, kdy vládu v zemi přebral diktátorský generál Pol Pot a Rudí Khmerové. Má hlava to vůbec nebere a přál bych si, aby nás, a nejen nás, nikdy nic podobného nepotkalo. Zase jednou jsem si uvědomil jak křehké jsou některé hranice a jak dobře se máme.

Po dlouhé době konečně společná vycházka s Markét. Sice jen na chvilku, tedy nic ve velkém stylu, jak má Maky beze mě ve zvyku, ale bylo to fajn. Přes rameno foťák, boty obalené bahnem a před sebou nejistý směr hustníkem. No, prostě jsme si vytipovali další oblast, kde bychom jednou rádi bydleli - Lažánky na kopci nad Veverskou Bítýškou.

Dneškem počínaje bude můj modrej web vypadat jinak. Rozhodl jsem se přestat dále pracovat na svém webovém redakčním systému, který mě stál pěkných pár let přemýšlení, programování, učení se a starostí. Samozřejmě je člověku líto, když má zahodit tolik práce (zdrojový kód poslední verze měl asi sedmdesát tisíc řádků). Ale doba pokročila a to co jsem si od svého systému na začátku sliboval už dnes existuje. Jediným rozumným krokem dál byl přechod na něco pěkně udělaného a dobře fungujícího - a tím je WordPress. Tak chvilku strpení než dám do pořádku texty, odkazy, galerie a videa. A to je pro dnešek vše.