Modrý Pavouček

Konečně Tatry. Týden na chatě u Zeleného plesa jsem si sice zpestřil dvoudenní neschopností se jakkoliv hýbat, ale i tak bylo pěkně. Prošli jsme část hlavního hřebene a nebýt počasí, přidali jsme ještě část mezi Černým a Kolovým štítem.

V sobotu jsme s Jituš a Tomem lezli na Vysočce samé “krásné” cesty - Sokolí spára, Pekelník, Mahulena, Švec … V Neděli jsme pokračovali v Krasu se zdravým jádrem Schyzorgu (Mára šéf a členové výpravy - Tonda, já a strašidítko Bukač - postrach holčiček)

V sobotu jsme na kole projeli půl krasu. Díky veselým navigačním a koordinačním příhodám jsme se podívali i do míst, která jsme vůbec neplánovali navštívit. Za vše mluví naše neobvyklé počínání v Rudicích. Ve snaze nalézt Denisu jsme s Peťanem projeli asi desetkrát kolem místní hospůdky, načež jsme sjeli dolů do propadání, vyjeli zpět nahoru do Rudic a městečko opustili na úplně opačné straně. V neděli jsme vyrazili do pro mě zatím jen hákovací oblasti - do Žlebů. Lezli jsme na Henryovce, Štěpán s Peťanem něco i na Saxině. Krasové sedmy už by mi pomalu mohly jít, ale cesta “Koutem” byla opravdovým očistcem. Nakonec jsem to expedičním způsobem vylezl, ale …. do zimy to musí pustit čistě.

Výprava na Chřibské písky s Pikáčem, Denisou, Peťanem, Vendulou, Davidem a Lukinem.

Trošku jsme blbli s lany v lesích pod skálou a na samotné lezení se ani moc nedostalo. Komu by se ale taky chtělo lézt na skoro stometrové hromadě kamení.

Zpod Kraličáku jsem dojel rovnou na Vysočku, kde už se vesele lezlo. I tak jsem stihl asi osm cest. Konečně jsem si Nedokončenou a několik cest jsem si dal i bez lana.

S nováčkama jsme vyrazili na prodloužený víkend. Dva dny se lezlo na Vtáčníku a dva na Súlově. Počasí parádní (až na tu zimu) a lezení taky. Všichni přežili (i Štěpánek, který lezl s Killerem a skoro ho to stálo holý život).

První nováčkovské skalky vyšly úplně parádně. Dva dny lezení, nahoře plech, sluníčko a teplo. Díky Špekovi, že nám přijel trošku pomoct. Nikomu se nic nestalo a všichni lezli jak kuny. Jen tak dál.

Už mi přijde trapné psát pořád dokola stejný víkendový scénář. V pátek večer na Popradské, noc venku, dva dny lezení a lyžování, v pondělí do práce. Tentokrát vyšlo počasí dokonale. Dva dny úplně čisté nebe a doslova spalující slunko (zapoměli jsme opalovací krém). V sobotu jsme sjeli Koprovák a zatím co šli kluci sjet ještě něco v Tupé, vyběhli jsme s Lubošem na Zlomiskovou vežu pro matroš, který mi tam zázrakem zůstal z minulého týdne. Neděle byla drsná. Puškášův pilíř na Tupou. Ideální podmínky tentokrát moc nebyly (vůbec nebyly). Hrabali jsme se tunami prašanu nahoru skoro devět hodin. Nahoře už jsem se jen plazil k vrcholu. Na chatu jsme místo plánovaných tří hodin došli až v půl osmé. No co už, stane se.

Letošní Tatry začaly neslavně. Zuzi trošku uklouzla a hned z toho byla velká akce. Naštěstí vše dobře dopadlo a potají už sleduje počasí a plánuje další tůry. Jak jsem si ověřil, tak lezení na Zlomiskovou vežu za neustávající chumelenice taky nemusí být úplně zadarmo. Po první malé lavince, která přijela žlábkem, ve kterém jsem lezl, přijela ještě větší a to už jsem psychicky nevydržel. Ustál jsem to jen tak tak šest metrů nad posledním jištěním a mazal co nejrychleji dolů. Musím se tam vrátit pro matroš. A chumelilo a chumelilo a chumelilo … Den před odjezdem jsme šli s Viktorem na chatu. Odhodlal jsem se na malou vynášku a dotáhl jsem mu nahoru plynovou bombu, krásný pocit. Dík Zobčovi za proražení stopy přes řetězy, tam by to byl jinak boj. S nováčkama jsme v bílé mlze dobyli vrchol Rysů - aspoň nějaký vrchol, když už jsme ti horolezci. A na závěr krásný sjezd z Ostrvy při zapadajícím sunci.