Modrý Pavouček

V sobotu jsem Tomovi s Pidim z lana a s foťákem asistoval při prvním (alespoň doufáme) přelezu Jankovy cesty Malá Macocha. Cesta vznikla minulý víkend na Býčí skále jako prodloužení cesty Pornovztahy. Spodní část cesty je krásná. O druhé délce raději pomlčím, neb jsem vše pouze sledoval z lana. Přísluší jiným, aby soudili. Každopádně z toho co jsem v té druhé délce viděl cítím studený pot na zádech ještě teď.

V sobotu ráno jsme se v dešti a bahně sešli v hojném počtu pod Býčí skálou. Takové to zdrvé jádro, které se nebojí vlků ani tmy. Tomík se Zobčou nacvičovali podivné cviky v mačkách a s motykama nad vchodem do jeskyně. Gabi s Jitkou vyrazily na prochajdu a my s Tomáškem Vidláků jsme se pokoušeli o přehákování Zrdcadla. První délka patřila Tomovi a děkuji mu tímto za natlučení všech skobek, založení smyček a vůbec - přelezl to pěkně a zase jsme to jednou oba přežili.

Podle všeho se Stoupovi s Jankem po nějakých dvaceti letech povedlo první opakování cesty Aleluja na Rorejsech. Trošku jsem se kolem nich motal s foťákem. Když jsem viděl co lezou, byl jsem moc rád, že visím na své statice uvázané nahoře o strom … ale přežili to. Aleluja, VI/A0!, J. Beneš, P. Vlček 1979

Tak jsme s Tomáškem vyrazili za odpoledním lezením. I přes to, že neustále zdržoval (např. musel mě zavést domů pro věci, které jsem neměl s sebou nebo mě musel vést až do Líšně vyzvednout auto, …), dorazili jsme do Krasu před pátou. Oba jsme doma zapomněli maglajz a po dešti bylo trošku vlhko. To nás ale nemohlo rozhodit a pro lezení jsme schválně vybrali nejoklouzanější cesty na Hřebenáč. A šlo to celkem pěkně.

Na pozvání Povidláka jsme se s Orlíkem rozhodli dojet za ním a jeho kumpány (Jitka, Pípáci) do Tater. Volám Tomíkovi v pátek odpoledne a hlásí mi z Tater sluníčko, vedro, volné bivaky někde nad nimi a taky auto - to že se prý, po domluvě s hlídačem sanatoria Vyšné Hágy, dá nechat v areálu léčebny. Přebaluju tedy celý batoh - nechávám doma všechno vaření a polovinu oblečení. V půlnoci jsme v léčebně, marně hledáme Tomovo auto (parkuje na Popradském plese).

Zase jsme si jednou zablbli s lany a karabinami. Tentokrát jsme všechny lanové překážky postavili bez “velkého Lukina”. Cestou zpátky jsme si udělali malou vyjížďku přes horské vesničky. Objevili jsme krásný kopec - Křížový vrch nad vesničkou Ruda.

A další odpoledne ve Sloupu

Sedíme takhle s Martinem v sobotu ráno u snídaně a najednou je tady nápad jet se někam podívat. Lovím z paměti tip na Jesenické skalky, ke kterým mi dal Alex kdysi průvodčíky. Sedáme do auta a jedem. Berem věci na spaní, kdyby se nám tam chtělo zůstat. Cíl je nejasný - podle průvodce je tam skála na každém kopečku :-). První zastávka je v Bohdíkově, kde se po poradě s místními domorodci dostáváme k opuštěnému lomu.

Mé nekonečné pokusy v cestách za hřištěm. Vylezu to někdy?

S rodinkou jsme se zajeli podívat na Sůlov. A když už jsme tam byli, tak se i trošku lezlo.