Modrý Pavouček

Je pátek odpoledne a my uháníme na daleký sever což jsou pro nás Beskydy. V kufru auta se povaluje bágl s lezením a cestou spřádáme plány na další dva dny. V kalendáři je víkend psanej jako májovej, ale počasí venku je vzorně aprílové. V sobotu jedem s našima do Štramberka. V arboretu je pěkné lezení, ale vychází nám to jen na jednu cestu. Po slanění totiž přebírá vládu nad lomem jinej živel - bouřka, déšť a kroupy. Balíme a utíkáme pryč seč nám síly stačí. Po posilnění polívkou, pivem, štramberskýma ušima a medovým vínem stoupáme úzkýma uličkama mezi starýma dřevěnkama až na trůbu. Nádhera.

Po velké sobotní rodinné výpravě na nejvyšší vrchol Žďárských vrchů - Devět skal, na kterém jsme si pěkně zalezli jsem chtěl v neděli podniknout něco nelezeckého. Ráno volá Mára, že by jel na kolo. Jako na zavolanou. Když jsem kývl, tak z něj vylezlo, že by raději někam na skály, had jeden. Vylákal mě na Sochorskou skalku. Že prý liduprázdná skála, že prý samé lehké cesty, že prý … z Říkonína sjíždíme k ranči u Buvola v údolí Libochovky.

V neděli v sedm ráno byla v Brně mlha jak z rákosníčka. Venku byla zima, mrholilo a kdo nemusel, vůbec nelezl z postele. Je to k neuvěření, že se najdou čtyři lidé, kteří dobrovolně vstanou a vyrazí ven za lezením. Do rakouského Durnsteinu jsem se jel podívat po dlouhé řadě let. Nic se nezměnilo - parádní lezení na hřebíncích kolem hradu tyčícího se nad Dunajem a krásným starobylým městečkem. I přes to počasí nakonec všechno dopadlo dobře a lezlo se celý den (pravda, chvilkami do bylo horské).

Na Pálavě jsem byl i lezl zatím jenom jednou. S Orlíkem bychom mohli vyprávět jak nám na naší dvoudenní Pálavskou hákovačskou výpravu ujel autobus, jak jsme pak spali někde v polích, jak na nás padaly laviny kamení a jak se nám tehdy vše zprotivilo a znelíbilo tak, že jsme hned první den zběhli a vrátili se do Brna. Tuto sobotu jsem si na Pálavské skalky udělal úplně jiný názor - krásné lezení ve starých klasikách.

Dlouho plánovaná výprava do Španělska je za námi. Hned na začátek musím předeslat, že fotkama ani pár odstavcema textu se atmosféra této země a tohoto vejletu nedá vůbec přiblížit. Projeli jsme velkou část poloostrova a najeli jsme téměř 4 tisíce kilometrů. Strávili jsme tam 22 dnů a kromě dvou nocí, kdy jsme se léčili v jednom privátku, jsme spali ve stanu nebo v autě. Krajina je hodně různorodá a plná překvapení. Úzké uličky a kostelíky, na které jsem se těšil, jsou skoro všude - pan Foglar by měl radost - stínadla skoro v každé vesničce. Ve středozemí jsme si někdy připadali jako v Americe. Projížděli jsme úplně opuštěnou krajinou, kde bych si opravdu nepřál řešit nějaký problém - třeba s autem. Trošku nás zklamala Andaluzie, ve které jsme chtěli strávit nejvíce času. Ale našli jsme oblasti, kde se nám líbilo a těžko jsme se s nimi loučili. Hodně času jsme strávili lezením a byli jsme hrozně rádi, že jsme si ten lezeckej vercajk nakonec vzali. Lezení v oblasti La Mussary bylo jako za odměnu - krásná skála, krásné cesty, vše v téměř liduprázdných sektorech. Padly i nějaká ta 6bčka a našlo se i krásné čtyřdélkové 6ačko. Tady je výběr několika fotek, zbytek někdy na promítání:

O víkendu proběhl další ročník “Pod Parou” - známé to Lokálkovské soutěže v popolízání po šutrácích. Všechno krásně vyšlo - počasí, nebyl jsem poslední, oheň, párky a pivo, spaní v lese a všude kolem fajn lidi. Nashledanou za rok. Tady jsou nějaké obrázky (zbytek dám někam ke stažení).

Na víkend jsme naplánovali rodinnou akci do Vysočinské Svratky. Jezdilo se na kole, sbíraly se houby, bouldrovalo se na pískách v Toulcových Maštalích a lezlo se na Palicích (tam zas bylo lidí).

Víkendová společnost Marka Máry Odvárky slibuje vždy nějaký ten neobvyklý zážitek. Ani tento víkend nebyl výjimkou. Tiše bych přešel sobotní cyklo výlet na Třebíčsko, kdy jsme hrdinsky vybojovali asi 25km v hustém dešti a zčásti zcela mimo cesty. Pole, louky, hustý les, koleje, kopřivy, to vše se dá zvládnout na kole. Večer jsme se sešli na Újezdském statku. Nedělní plán na lezecký průzkum neznáme oblasti - Vranovské skály bych taky nejraději přešel dlouhým mlčením. Nepěkné lezení v rozlámané skále … já bych toho Vlka hnal i s těmi jeho borháky.

Akce jako za starých časů - v pátek po práci co nejrychleji sbalit věci do auta a hurá do Tater. Po deváté večer už svižným tempem ťapkáme na Skalnaté pleso. Před půlnocí spokojeně usínáme v budově lanovky. Weberovka V pět ráno už jsme na cestě pod náš hlavní cíl - Weberovku. Je to stará klasika z dob pana Stanislawského. Lezeme deset délek po Německý žebřík, pak doprava nahoru do sedla za Ušatou veží a na vrchol po SZ hraně. Před druhou hodinou sedíme na vrcholu Kežmarského štítu a já mám za sebou zase jeden splněný sen.

Pršelo a tak jsme místo do Tater vyrazili s Marky na Vysočinu do Svratky. Tam pršelo taky, ale v dešťové pauze se nám v sobotu podařilo dobýt všechny Čtyři palice. Expedičně jsme vysápali i navlhlého Tovaryše. Neděle patřila skanzenům - Veselý kopec a Betlém v Hlinsku. Taktně k Vysočinským malířům bych nejraději pomlčel o výstavách jejich obrazů na různých místech Vysočiny, hrůza a děs. Čekali jsme, že si spravíme chuť na zámku v Nasavrcích, kde začíná výstava pana Odvárky, ale bohužel, přijeli jsme pár hodin před zahájením.