Modrý Pavouček

Prodloužený víkend na chalupě. Tentokrát jsme měli kola i lezení a na obojí došlo. S Markét jsme se v sobotu vypravili lézt na Čtyři palice. V pátek večer jsem to byl okouknou na kole a lezla tam jen jedna dvojka. Nevím odkud se vzal pocit, že tam nebude moc lidí. Bylo to hrozné. Vylezli jsme jen jednu cestu a museli jsme utéct do cesty Kejrum, která byla sice krásná a bez lidí, ale bohužel v zakázané části masivu.

I přes dopolední nepříjemnosti s autem se mi nakonec podařilo dodržet plán a vyrazit s Ladinem na odpolední lezení. Vybrali jsme Baby u Mohelna. Skály byly pěkně vyhřáté od sluníčka a lezení bylo úplně pohodové. Na rozlezení jsme si dali Přepadovou, pak Horní variantu Černého komína s posezením u vrcholové knížky a na závěr Stromovku. Pak zašlo sluníčko, vyšel obrovský měsíc a začalo se ochlazovat. Do dalších cest už se nám nechtělo - v plánu totiž byly těžší cesty a asi jsme si nechtěli kazit dobrý pocit dlouhým dobýváním případně pytlením.

Neuvěřitelné, po šesti letech jsme s Markét poprvé sami na horách. Rodiče hlídali dětičky a bylo třeba toho využít. Z Třince je to do Tater kousek a tak jsme vyrazili na Roháče. Není moc co dodat. Počasí bylo dokonalé a celé kolečko, které jsme si naplánovali jsme zvládli mnohem rychleji než jsme čekali. Byla to nádhera, tohle jsou opravdové hory. Už aby Mates s Áďou trošku povyrostli a mohli chodit s námi.

S Ladinem a Karlem jsme pobyli pět dní v Tatrách. Pro mně takový malý návrat po dlouhých letech tátování. Je fajn mít kolem sebe takové lidi, zvlášť když prší a hlavu obestírají chmury a zaječí úmysly. Já se vrátím … [gallery columns=“5”]

Týdenní dovolená v Českém ráji s Odvárkama. Lezli jsme po skalách, na kolech jsme projeli skoro celý Skalák, běhat jsme chodili po pohádkových pěšinkách mezi věžemi, toulali jsme se skalními městy a bydleli jsme v místě, kde se naši caparti měli jako v peřince - pískoviště, trampolína, bazén, spousty hraček. První výběh (14km) Centrem Skaláku (9km) Běh na Trosky (14km)

Opět rychlá akce, v jedenáct večer sedáme do auta a valíme směr Tatry. V půl třetí odbočujeme na Popradské a kuk, před autem sedí méďa. Chvilku kličkuje jak králík a mizí v lese. Pěkné přivítání. Spát jdeme v půl čtvrté. Středa Vstali jsme brzo, v chatě byl hluk jak ve fabrice. První den jsme se motali po Zlomiskách. Nebyl jsem tam pět nebo šest let. Pěkně jsme polezli, ale byla zima.

Ve Svratce jsme byli několikrát. Přijeli za náma i naši a jednou i Janča, Lecho, Sofi a Eli. Kromě toho, že jsme byli s Maky konečně lézt, jsme podnikli výpravu k bývalému Bukáčkovi. Jmenuje se to teď Pod Bílou skálou a je tam zatraceně draho. Příště už jen na pivo a limču.

Nedělní výprava do Moravského krasu s Márou, Čendou a Matýskem. Správná horoškola začíná poznáváním blízkého okolí bydliště a zkoumáním terénů vhodných pro lumpárny. My jsme vyrazili na Býčí skálu a Jáchymku. Mates měl svůj malý lezecký křest - první vrcholek a poprvé na laně.

Ve čtvrtek jsem se byl podívat na křest knihy o lezení v Moravském krase. Celé to Pokáčovo snažení mi bylo sympatické hned od začátku - každý příspěvek na jeho blogu jsem četl ihned po zveřejnění a ani jsem nedutal. Příběhy z míst, na kterých jsem strávil spoustu času. Kniha vše završila a to, že v ní mám pár fotek je pro mně velká čest. Financování celého projektu bylo třešničkou na dortu - měl jsem velkou radost, že se najde tolik lidí, kteří dokážou ocenit poctivou a unikátní práci šikovného človíčka.

Jel jsem s Márou na hory. Až pojedu příště takhle na podzim do Alp, vezmu si cepín a možná i mačky … ale přežili jsme to a budem dlouho vzpomínat. PS: Pár fotek je od Máry (ty kde jsem já)