Chvojnice a Oslava

Oslava
Další z mých procházek po Tišnovsku. Tentokrát údolí Chvojnice a Oslavy. Původní plán byl nechat auto v Náměšti, dojed vlakem do Rapotic přes Senorádský mlýn dojít do Náměště. Až ve vlaku jsem zjistil, že je trasa delší než jsem podle mapy odhadoval a stihl jsem vystoupit v Kralicích nad Oslavou. Šel jsem údolím Chvojnice, sněhem, blátem, chumelenicí, ale bavilo mě to. Když jsem si uvědomil, že jsem zapomněl lžíci, tak jsem prolézal verandy trampských chatiček s nadějí, že tam nějakou najdu.

Číst dál ...

Z Říkonína do Tišnova

Teplo
Po dlouhém Covidovém marodění bylo na čase něco podniknout. Na horách mělo sněžit, tak aspoň takhle na Tišnovsko. Objevil jsem pár nových míst, na kterých jsem ještě nikdy nebyl, nad Nelepečí je to moc pěkné. Potěšili mě dva stařící v autě, kteří u Falcovského mlýna zastavili a po dlouhém boji s okýnkem, které nemohli otevřít, mi nabídli svezení do Tišnova. V jedné roklince jsem si na ohní uvařil kafe a byl jsem spokojený.

Číst dál ...

Noc u Bobrůvky

Křížek I
Původním záměrem této výpravy bylo zkoušení hamaky v Trenckově rokli na Tišnovsku. Nakonec nedošlo ani na hamaku, ani na rokli. Vyrazil jsem potmě z Dolních Louček. Nebe bylo úplně jasné a svítil měsíc. Dalo se jít bez čelovky a bylo to přesně tak jak to mám rád - nikde nikdo, ticho, světýlka v oknech chalup, zima. Když jsem minul Skryje, začalo mi být špatně od žaludku a začal mě bolet kotník.

Číst dál ...

Trenckova rokle za světla

Blížíme se
Podařilo se nám děti přesvědčit k nápravné výpravě do Trenckovy rokle. Přibližně před rokem jsme tam zatměli a cestou zpátky k autu jsme se zamotali do hustého podrostu plného ostružin. Matýsek s Adélkou byli tehdy přesvědčeni, že jsme jen o vlásek unikli smrti a celý rok nechtěli o Trenckově rokli ani slyšet. Tentokrát jsme vyrazili dopoledne a vše proběhlo bez jakýchkoliv strachů. Dokonce byla Trenckova rokle o pár stovek metrů v okrese Brno-venkov, takže jsme ani neporušili ten vládní nesmysl.

Číst dál ...

Ketkovák

Nad propastí
Dnes jsme chtěli na kola, ale vyhověli jsme Adélce, která teď, po té co zkusila bráchovo kolo, nechce o kolech ani slyšet. Ketkovák byl v programu už dříve a dnes se nám to hodilo. Vydali jsme se do míst, které si spojuji s trampy, Kamelotem a Romanem Horkým. Schválně jsem zvolil cestičku mimo značky, abychom byli dále od lidí, ale nepovedlo se. Lidí bylo všude hodně. Ale ta cestička, ta stála za to.

Číst dál ...

Oheň v Trenckově rokli

Voda děti baví
Coronavirus řádí a sedět celý den doma s dětma je k nevydržení. Zvlášť když venku svítí sluníčko a je skoro dvacet nad nulou. Jedinou volbou jsou opuštěná místa, kde nikoho nepotkáme. Dnes jsme zkusili Trenckovu rokli. Vyrazili jsme pozdě a bylo jasné, že zatmíme, ale co už, všechno zvládnem (říkal jsem si). Po červené kolem Šafránkova mlýna, přes skalky a kořeny, jsme před setměním dorazili na tábořiště na dně Trenckovy rokle.

Číst dál ...

Na Templštýn

Z vyhlídky
Je neděle, virus řádí čím dál více, ale venku je krásně slunečno a nezvládáme sedět doma. Hledáme oblast bez lidí, kde bychom mohli udělat oheň a trošku se projít přírodou. Lezení a opékání párků pod Babami minulý víkend odpadlo, protože si Matýsek (s mojí pomocí) pár minut před odjezdem pochroumal krk. Volíme hrad Templštejn, nedaleko Bab, kde by mělo být veřejné tábořiště. Autem se trošku motáme po Biskoupkách, je třeba trefit správný most, ale nakonec parkujeme na parkovišti U pustého mlýna.

Číst dál ...

Údolím Libochovky

A jsme tady, rozděláváme oheň z mokrého dřeva
Deštivý víkend nás neodradil od další výpravy na Tišnovsko. Tentokrát s námi šla Káma, Grétka a Prokop. Navázali jsme na naši předchozí trasu a vydali se údolím Libochovky z Řikonína do Dolních Louček. Logisticky jsme to udělali úplně stejně jako minule - auto jsme nechali na nádraží, popojeli jednu zastávku vlakem a zpět k autu došli pěšky. Kámě patří dík za parádní místo se srubem a ohništěm, kam nás cestou zavedla.

Číst dál ...

Údolím Haldy a Libochovky

A jsme na konci cesty
Chtěli jsme s dětmi aspoň krátkou vyjížďku vlakem. Vymysleli jsme dobrodružnou výpravu údolím říčky Haldy a Libochovky. Auto jsme nechali v Říkoníně, vlakem dojeli do Níhova a zpátky šli pěšky. Zpočátku bylo vedro k umření, ale díky všudypřítomné vodě a stínu to bylo v pohodě. Celá trasa byla něčím zajímavá - viděli jsme spoustu tábořišť, brodili aspoň desetkrát a všechna údolí byla lemována skálami, skalkami a kameny. Zastávka v Kutinách v hospůdce U Bizona přišla vhod, nabrali jsme tam síly na poslední část trasy podél Libochovky.

Číst dál ...

První oheň

Přikládat, přikládat ...
V neděli odpoledne jsme s Matesem vyrazili do lesa. Na tajné kótě 444 jsme objevili ideální místo (schované a odlehlé) pro oheň a já jsem konečně vyslyšel Matýskovo nekonečné škemrání. Odkopat drny a mech, kruh z kamenů, větvičky, sirky … a už plápolá. Pak jsme vše uklidili a nezbyla po nás jediná stopa. Cestou zpět jsme našli asi tisíc nejedlých hub a dvě jedlé, do kterých začal Mates hned kousat. Uff, někdy je to i v tom lese, kde se nemůže nic stát, celkem složitá logistika.

Číst dál ...