Modrý Pavouček

Hlavní výpravou víkendu by Rakouský Hardegg, ale den před tím, jsme s Matýskem zajeli na ranní lyžovačku na Harusák do Nového města. Pozdě večer jsme zaparkovali na prázdném parkovišti. Zrovna dorolbovali a zhasli světla. Byla to první noc v dodávce v teplotách pod nulou. Pro jistotu jsme měli s sebou zimní spacáky, ale nebyly třeba. Bylo krásně teplo. Lyžování chvíli fajn, ale pak se nahrnulo hodně lidí. V neděli jsme šli v plné sestavě na Hardegg.

Jeseníky s Davidem tak jako za starých časů. Brzy ráno z Brna, celý den na lyžích, západ slunce na hřebeni, po setměním zpátky domů. Nádhera. Škoda, že bylo tak málo sněhu. Na chození po hřebeni fajn, ale na to naše lyžování by to chtělo lepší podmínky. Trošku jsme pojezdili Sněžnou kotlinu a koukli jsme se na Točník, na kterém jsme nikdy nebyli. Celý den bylo nádherně, sluníčko, modré nebe, ani mráček.

Vánoce začaly tanečním vystoupením Adélky u Salesiánů. Sešli jsme se tam celá rodina včetně babičky s dědou. Sníh, který před pár dny napadl roztál, oteplilo se a s lyžováním to vypadalo černě. Po štědrém dni se nikomu nikam nechtělo. Šel jsem se projít do Krasu a absolovoval pár kiláků probíjením se přes popadané stromy v Pustém žlebu. Nahoře nikde nic, zajímavé. Přejeli jsme do Třince. U našich je vždy dobře. A na lyžování nakonec došlo.

Sám na víkend u našich v Třinci. V posledních dnech napadlo hodně sněhu a tak jsem hned v pátek v noci vyrazil na běžky. Stopa z Tyry na Ostrý nic moc, ale šlo to, na Kalužný to šlo pěkně, pár lidí to projelo. Plán byl dojet až na Slavíč, ale za odbočkou na Kamenitý zbyla stopa projetá jedním člověkem a ž to nejelo. Tak jsem to otočil. Druhý den stejnou cestou nahoru na Ostrý a krásně po spodní cestě na Javorový.

Na jarní prázdniny jsme byli pozváni na dalekou Šumavu. Na hory jsme ale nakonec odjeli jen ve dvou - já s Adélkou. Markét s Matýskem zůstali doma a bojovali s bacily. Na Šumavě bylo úžasně. Bydleli jsme v krásné chaloupce na samotě. Lyžovali jsme na nejvyšší Šumavské hoře - na Velkém Javoru. Áďa zvládla lyžovat, s přestávkou na oběd v hospůdce pod vrcholem, celý den až do zavíračky. Jsem na ni pyšný.

Po dlouhém churavění jsem potřeboval vidět Jeseníky a projít se na lyžích. Předpověď počasí na prvního března byla tak lákavá, že jsem neodolal a v pracovní den vyrazil sám za sluncem. Před pátou jsem vyjel z Brna a kolem osmé už jsem byl nahoře nad sjezdovkou v Koutech. Trošku mě vyděsila cedule se spoustou zákazů pro skialpinisty. nová doba si zřejmě žádá nová omezení. Platit za to, že jdu do kopce pěšky ale nebudu, i kdybych měl tahat lyže na zádech lesem.

Péťovo pozvání do Tater se těžko odmítá. Po roce jsem se znovu dostal do úžasného penzionu “V Ihličí”. Počasí bylo více než dokonalé - sluníčko, modré nebe, lavinový stupeň nízko a sněhu na lyžování dost. První den jsme šli přes Hrbienok na Téryho chatu a dál do Mačacího kotle. Sjezd krásný, ale nahoru se mi šlo příšerně. Po nemocech jsem úplně vyřízený, myslel jsem, že nedojdu. Při sjezdu dolinou se stal menší karambol při sjezdu hangu pod chatou, kdy Peťa spadl a na ledovém povrchu se nemohl zastavit.

S Alexem jsme v týdnu zajeli na jednu noc na Boženku. Já jsem podle předpovědi počítal s mlhou a nepěkným počasím, ale vše bylo jinak. První den jsme se projeli po krásně upravených stopách, dojeli jsme až na Smrk. Večer jsme oživili staré skialpy a Alex si konečně vyzkoušel ten pocit buldozeru (oproti běžkám), který vyjede každý kopec. Druhý den jsme trošku polyžovali na sjezdovce a frčeli domů.

Konečně. Po dvou letech jsme s Láďou zase vyrazili na přespávačku do Jeseníků. Nedávno se nám zalíbilo jedno místo na svahu Břidličné hory a tak jsme měli jasno kam. A aby to bylo dobrodružnější, šli jsme z místa, na kterém jsme zatím nikdy nebyli - z Nové vsi. Dali jsme si tam pivo v hospůdce, do které nás pan majitel pustil i po zavíračce a zapovídali jsme se s ním tam tak, že měl Laďa choutky tam rovnou přespat (a poraženecké řeči měl později i na Alfrédce).

Na jarní prázdniny jsme strávili u našich v Třinci. Počasí bylo úžasné - každý den sluníčko, jasno a mráz tak akorát, aby netál sníh. Tři dny po sobě jsme lyžovali v našem oblíbeném středisku Złoty Groń, které máme kousíček za hranicema v Polsku. Děti už jezdí jak draci: A protože jsem měl s sebou i kolo, tak jsem si odpoledne, po návratu z lyží, užíval objevné výpravy na kole. Zpočátku mi na kole, hlavně po setmění, byla šílená zima, ale ke konci se výrazně oteplilo.