Modrý Pavouček

I přes nejistou předpověď vyrážíme v pátek před osmou do Tater. První noc spíme tradičně venku. Ve spacácích v mínus desíti popíjíme Magistra, koukáme na hvězdy a spřádáme plány na další den. V sobotu vyrážíme na Rysy. Všude v dolinách je nezvykle hodně lidí. Po nesmyslně rozšlapané stopě jsme za chvilku u Viktora na chatě pod Váhou. Krb, kytara, čaj a zelňačka v téměř dvou a půl tisících je něco neskutečného. V sedle Váhy zvažujeme variantu přes Českou dolinu a Železnou bránu, ale nakonec jdeme na vrchol Rysů. Na lyžích jsme dali Rysy téměř od vrcholu až na Popradské, dokonce i jeden malý skok v prahu s řetězy jsme přežili (hlavně já). Večer zakončujeme klasickým sjezdem po cestě na Štrbské, večeří ve Furkotce a nočním výstupem zpět na Popradské.

Úžasné nebe, slunce, sníh, lidi kolem, není co dodat … Saša Peak, potom kopec naproti němu, Vysoká hole a Sviním dolem domů. Pár fotek najdete ještě tady u Toma

No toto trvalo s tím sněhem. Lyžovačka ve Sviním dole a okolí.

Původně jsem chtěl celý víkend odpočívat v Brně a vyrazit jen tak do krasu něco vylézt nebo vyhákovat. V pátek po půlnoci dorazil Martin a že jedou ráno po šesté na lyže. Cestou do údolí Moravy jsme potkávali spousty aut s lyžemi a až do poslední chvilky jsme netušili, jestli je tam vůbec nějaký sníh bude. To je teda zima. Nakonec to ale bylo dobré, párkrát jsem si vyšlapal sjezdovku na pásech. Jen škoda, že mi nakonec utekl západ slunce, o kterém pak Peklo s Karlem básnili po zbytek dne. Druhý den jsem se probudil a v Brně bylo krásné jarní počasí.

O víkendu jsme poprvé tuto zimu vyrazili za sněhem do Jeseníků. Dobrých patnáct cenťáků v Brně vzbuzovalo velká očekávání. Jeseníky jsou vysoké kopce, tam bude sněhu, nejméně půl metru. V pátek večer jsme dorazili do Koutů. Usoudili jsme, že tato zima ja zmatená. Od kdy je v Brně více sněhu než v Jeseníkách. V sobotu jsme v zimním počasí bez sněhu vylezli po betonu, trávě, kamenech a stromcích k horní nádrži vedle Mravenečníku.

Předpověď byla jednoznačná - od pátku do neděle obrázek mráčku, ze kterého padají kapky a vločky. Z původního plánu na SZ stěnu Kriváně tentokrát sešlo, ale v Tatrách je pěkně vždy. V sobotu jsme lezli klasicky na Tupou. V neděli jsme chtěli sjet z Váhy, ale skončili jsme v chumelenici a větru na svahu k Volovce nad Žabími plesy.

Do Tater jsem si tentokrát vzal lezení i skialpy. Dopoledne se lezlo a odpoledne a večer jsem vyrážel na lyže do dolin kolem Brnčálky. Nádhera

Tento víkend nám to krásně vyšlo a povedly se krásné sjezdy. První noc jsme spali venku na verandě chaty na Popradském plese. První krásný sjezd byl z hřebene Kopek, mám rád část, která vede úzkým skalnatým žlabem. Navnadilo nás to s Tomem tak, že jsme se přeplazili kosodřevinou na dně doliny a vydali se zkusit pověstný Červený žlab. Ale utekli jsme z toho, nejdříve nás téměř trefil šutrák, který propadl celou stěnou a dopadl na místo, kde jsme stáli, pak spadla do žlabu z boční stěny lavina mokrého sněhu a jen tak tak jsme se schovali do výklenku ve stěně žlabu.

Sněhu poskrovnu, ale i tak super víkend. Tatry člověka jen tak neomrzí, i když zrovna nejsou ideální podmínky.

Po prvé jsem sjel Vysokou přímo z vrcholového sedýlka dolů na Dračí plesa a dál pak rovnou k chatě na Popradském plese.