Modrý Pavouček

No toto trvalo s tím sněhem. Lyžovačka ve Sviním dole a okolí.

Původně jsem chtěl celý víkend odpočívat v Brně a vyrazit jen tak do krasu něco vylézt nebo vyhákovat. V pátek po půlnoci dorazil Martin a že jedou ráno po šesté na lyže. Cestou do údolí Moravy jsme potkávali spousty aut s lyžemi a až do poslední chvilky jsme netušili, jestli je tam vůbec nějaký sníh bude. To je teda zima. Nakonec to ale bylo dobré, párkrát jsem si vyšlapal sjezdovku na pásech. Jen škoda, že mi nakonec utekl západ slunce, o kterém pak Peklo s Karlem básnili po zbytek dne. Druhý den jsem se probudil a v Brně bylo krásné jarní počasí.

O víkendu jsme poprvé tuto zimu vyrazili za sněhem do Jeseníků. Dobrých patnáct cenťáků v Brně vzbuzovalo velká očekávání. Jeseníky jsou vysoké kopce, tam bude sněhu, nejméně půl metru. V pátek večer jsme dorazili do Koutů. Usoudili jsme, že tato zima ja zmatená. Od kdy je v Brně více sněhu než v Jeseníkách. V sobotu jsme v zimním počasí bez sněhu vylezli po betonu, trávě, kamenech a stromcích k horní nádrži vedle Mravenečníku.

Předpověď byla jednoznačná - od pátku do neděle obrázek mráčku, ze kterého padají kapky a vločky. Z původního plánu na SZ stěnu Kriváně tentokrát sešlo, ale v Tatrách je pěkně vždy. V sobotu jsme lezli klasicky na Tupou. V neděli jsme chtěli sjet z Váhy, ale skončili jsme v chumelenici a větru na svahu k Volovce nad Žabími plesy.

Do Tater jsem si tentokrát vzal lezení i skialpy. Dopoledne se lezlo a odpoledne a večer jsem vyrážel na lyže do dolin kolem Brnčálky. Nádhera

Tento víkend nám to krásně vyšlo a povedly se krásné sjezdy. První noc jsme spali venku na verandě chaty na Popradském plese. První krásný sjezd byl z hřebene Kopek, mám rád část, která vede úzkým skalnatým žlabem. Navnadilo nás to s Tomem tak, že jsme se přeplazili kosodřevinou na dně doliny a vydali se zkusit pověstný Červený žlab. Ale utekli jsme z toho, nejdříve nás téměř trefil šutrák, který propadl celou stěnou a dopadl na místo, kde jsme stáli, pak spadla do žlabu z boční stěny lavina mokrého sněhu a jen tak tak jsme se schovali do výklenku ve stěně žlabu.

Sněhu poskrovnu, ale i tak super víkend. Tatry člověka jen tak neomrzí, i když zrovna nejsou ideální podmínky.

Po prvé jsem sjel Vysokou přímo z vrcholového sedýlka dolů na Dračí plesa a dál pak rovnou k chatě na Popradském plese.

Tak jsme zase jednou vyjeli do Jeseníků i přes špatnou předpověď počasí. Tentokrát se ale pánové meteorové nemýlili. V našem týmu (já, Zuzka, Milouš a Igor) se několikrát začala šířit trudomyslnost a skoro jsme se sbalili a jeli domů. Je pravda, že ťapkání na lyžích v dešti a mlze morkým sněhem není pro některé to pravé, ale i tak bylo na horách pěkně. Zvláště bych pak vyzdvihl výkon na hřebeni, kde se nám ve velké bílé tmě podařilo jako zázrakem najít tyče a boudu, od které se jezdí Sviní důl. Obvyklý azimut 45 stupňů, který je v takovém počasí k nezaplacení taky nezklamal. Nedělní výlet na Švýcárnu bych nenazval jinak než ukázkovým završením série na počasí škaredých víkendů. Počasí tentokrát opravdu kralovalo. Už jsem si připadal jako ten Motýlek, kterému se nedařil jeden útěk za druhým, ale nikdy se nevzdal. Dole regulérně pršelo, všichni jsme byli regulérně promočení a návrh jít až na Praděd byl regulérně zamítnut. Ale i tak … I`m going, I`m playing

S Lokálkou na skialpy.