Modrý Pavouček

Po návratu z Tater jsem si den oddychl (prospal) a vyrazili jsme klasicky do Jeseníků. Sníh byl divný a všude bylo vidět hnědé fleky od Saharského písku. Taky se mi podařilo přeskočit potůček a doskočit na nějaký kámen. Takovou díru v lyži jsem ještě nikdy neměl.

Letošní Tatry začaly neslavně. Zuzi trošku uklouzla a hned z toho byla velká akce. Naštěstí vše dobře dopadlo a potají už sleduje počasí a plánuje další tůry. Jak jsem si ověřil, tak lezení na Zlomiskovou vežu za neustávající chumelenice taky nemusí být úplně zadarmo. Po první malé lavince, která přijela žlábkem, ve kterém jsem lezl, přijela ještě větší a to už jsem psychicky nevydržel. Ustál jsem to jen tak tak šest metrů nad posledním jištěním a mazal co nejrychleji dolů.

Místo do Tater jsme na poslední chvíli zamířili do Jeseníků. V sobotu bylo škaredě a na hřebeni byla hrozná mlha, zima a vítr. Důkazem budiž naše neobvyklé počínání na vrcholu Velkého Máje. Při hledání tyčí se nám povedly dvě kolečka což jsme si uvědomili až při křížení našich stop (poprvé jsme nevěřili, že stopy jsou naše). Při třetím kolečku jsme pak úplnou náhodou narazili na tyče, ale byli jsme tak zmatení, že jsme i tak nevěděli, kterým směrem se dát.

Tak jsem se konečně vydal na skialpový přechod Nízkých Tater. Nikomu se moc nechtělo a tak sedím v nočním rychlíku směr Poprad úplně sám. V Popradu sice lije, ale v Telgártu už chumelí. Cesta na Královu holi byla tentokrát opravdovým očistcem. S těžkým báglem jsem se od rozvodny prodíral neuvěřitelně hustou mlhou k vrcholu. Všude jsem viděl jen konstantní bílou plochu a když se přidal ještě silný vítr, měl jsem co dělat, abych se držel na nohou.

I přes nejistou předpověď vyrážíme v pátek před osmou do Tater. První noc spíme tradičně venku. Ve spacácích v mínus desíti popíjíme Magistra, koukáme na hvězdy a spřádáme plány na další den. V sobotu vyrážíme na Rysy. Všude v dolinách je nezvykle hodně lidí. Po nesmyslně rozšlapané stopě jsme za chvilku u Viktora na chatě pod Váhou. Krb, kytara, čaj a zelňačka v téměř dvou a půl tisících je něco neskutečného.

Úžasné nebe, slunce, sníh, lidi kolem, není co dodat … Saša Peak, potom kopec naproti němu, Vysoká hole a Sviním dolem domů. Pár fotek najdete ještě tady u Toma

No toto trvalo s tím sněhem. Lyžovačka ve Sviním dole a okolí.

Původně jsem chtěl celý víkend odpočívat v Brně a vyrazit jen tak do krasu něco vylézt nebo vyhákovat. V pátek po půlnoci dorazil Martin a že jedou ráno po šesté na lyže. Cestou do údolí Moravy jsme potkávali spousty aut s lyžemi a až do poslední chvilky jsme netušili, jestli je tam vůbec nějaký sníh bude. To je teda zima. Nakonec to ale bylo dobré, párkrát jsem si vyšlapal sjezdovku na pásech.

O víkendu jsme poprvé tuto zimu vyrazili za sněhem do Jeseníků. Dobrých patnáct cenťáků v Brně vzbuzovalo velká očekávání. Jeseníky jsou vysoké kopce, tam bude sněhu, nejméně půl metru. V pátek večer jsme dorazili do Koutů. Usoudili jsme, že tato zima ja zmatená. Od kdy je v Brně více sněhu než v Jeseníkách. V sobotu jsme v zimním počasí bez sněhu vylezli po betonu, trávě, kamenech a stromcích k horní nádrži vedle Mravenečníku.

Předpověď byla jednoznačná - od pátku do neděle obrázek mráčku, ze kterého padají kapky a vločky. Z původního plánu na SZ stěnu Kriváně tentokrát sešlo, ale v Tatrách je pěkně vždy. V sobotu jsme lezli klasicky na Tupou. V neděli jsme chtěli sjet z Váhy, ale skončili jsme v chumelenici a větru na svahu k Volovce nad Žabími plesy.