Modrý Pavouček

Jarní víkend v Jeseníkách. Lyžování možná nehlepší za poslední dvě zimy. Prázdné vleky, prázdné sjezdovky, varhánky od rolby vydržely na některých místech až do odpoledního konce lyžování. Sníh byl úplně jako jarní firny v tatranských žlabech. Vůbec jsem nepochopil proč už lidé přestali lyžovat. Taková nádhera. Tím líp pro nás. Nemohli jsme se toho nasytit. Jezdili jsme až do posledních sil. Spali jsme dvě noci venku v autě, byla to první akce s dodávkou tento rok. Bylo to kouzelné spát v černočerné tmě, mít nad hlavou hvězdy, v autě teplo, ráno snídat a koukat do lesa. Kromě sjezdovek jsme se podívali do Jeseníku, Horního údolí, na Rejvíz, do Bruntálu.

Pozvání na Valangy spojené s dokonalou předpovědí počasí (teď nemyslím píseň co Michal hrává) se nedalo odmítnout. V pátek pozdě večer jsem nabalil jídlo, pití, lyže a nástroj a vydal se po sjezdovce nahoru za Michalem. Poprvé na lyžích v těchto místech. Michal s Adamem už na mě čekali, dokonce byla kuřecí stehýnka grilovaná venku na ohni. V noci se hrálo, popíjelo. Baví mě tyhle akce. Druhý den jsme se prošli nahoru na Raču a dali si sjezd lesem. Sněhu málo, ale na pár obloučků docela dobré. U chaty mě čekalo malé překvapení - zjistil jsem, že nemám mobil. Moc se nám nechtělo, ale šli jsme znova nahoru pokusit se ho někde najít. Zázračně jsme ho našli ležet ve sněhu hned vedle stopy od lyží. V noci na neděli jsme to trošku přetáhli a šli spát až ráno. Závěrečný sestup byl fajn - krásně teplo, sluníčko, dobrý sníh až k autu. Díky moc Michale a Adame.

Matýsek byl nemocný a vypadalo to, že jarní prázdniny prosedíme doma. Nakonec to ale přece jen vyšlo a na pár dní jsme se přestěhovali do Třince k našim. První dva dny jsme lyžovali v Polsku. Podívali jsme se na naše oblíbené svahy na Zlotem Gruni a ve Szczyrku. Bohužel nám to zase vyšlo tak, že byly v Polsku prázdniny a všude bylo hodně lidí. Příště nebrat. Já jsem si na jedno odpoledne odskočil do Zlína odehrát koncert v Zelenáčově šopě. Bylo to příjemné potkat tolik známých lidí, kteří se na naše hraní přišli podívat.

Tento rok to trvalo déle, ale konečně je to tady. Byli jsme poprvé na sjezdovkách. Tedy s výjimkou Matýska, který už jezdil týden na lyžáku se školou. První den jsme jezdili v Koutech. Bylo to dost zmrzlé, ale horní sjezdovka byla dobrá, tam jezdíme nejraději. Maty hodně skákal. Dost se zlepšil. Druhý den jsme jeli celá rodina. Zkusili jsme Bukovou horu v Orlických horách. Adélka dostala skipas zdarma za dobré vysvědčení. Zpočátku to vypadalo, že nerozdýcháme nekonečnou frontu na sedačkovou lanovku, ale pak jsme objevili svahy do Čenkovic a zalíbilo se nám tam. Krásné lyžování. Užili jsme si to.

Sněhu nikde moc není, na skialpech se nedá, tak alespoň na běžky. Ráno jsem nabral Janču v Mohelnici (byla extrémní ledovka) a kolem desáté už jsme si dávali s Ládinem kafíčko na Božence. Sice se před víkendem tvářil, že bude spát dlouho, ale už cestou nás taktně popoháněl. Že už prý má všchno nachystané, lyže pro Janu namazal, chápu. Byl slunečný krásný slunečný den a stopy čekaly. Projeli jsme docela dlouhý okruh přes Smrk, Brousek a Medvědí boudu. Bylo to parádní. Škoda, že jsme museli domů, nejraději bych tam s Ládinem a Mufem ještě zůstal.

Po pár letech marodění jsem se konečně zase jednou dostal na Tomovu jesenickou akci. Tento rok byla zamluvená Vilibaldka. Do poslední chvíle jsme nevěděli jestli bude sníh. Vypadalo to, že půjdeme v pohorkách nebo rovnou vyjedeme až k chatě autem. Během pár dní ale napadlo téměř půl metru sněhu a tak se šlo na lyžích. Tak to má být. Když člověk přežije výstup na chatu, nic už ho nemůže zlomit. Tento rok to opět bylo utrpení, tak jako vždycky. Kromě spaní a jídla jsem tahal na zádech dva hudební nástroje a rozhodně jsem si to neužíval. Pak už to bylo krásné. Vařily se dobroty, hrálo se až do rána, brněnská horolezecko-skialpová komunita pořád žije. Je to příjemné potkat se takhle jednou za rok se všema kámošema. Navíc na takhle unikátním místě.

Zajel jsem se podívat na Dolní Moravu za Jančou a její rodinou. A protože to jsou všechno šikovní muzikanti, vzal jsem si dobro. A protože se zavírala sezóna na sjezdovkách, vzal jsem si lyže. A protože bylo krásně a teplo, vzal jsem si kolo. V sobotu jsem byl na lyžích. Nádherné jarní lyžování. Lidí bylo malinko, chvílema jsem byl na svahu i vleku sám. Z kopce jsem najezdil skoro šedesát kilometrů a naklesal přes 10 000 metrů. Asi nejlepší lyžování tento rok. Škoda, že nejela Maky s dětmi. Lyžovalo se skoro v krátém rukávu. Večírky na chatě byly fajn, noční přejezdy na má oblíbená odlehlá místa, kde spávám v dodávce, byly jemně dobrodružné. Cestou do Brna jsem se stavil v Zábřežské vrchovině, je tam krásně, tuhle oblast budu muset více prozkoumat. Na kolo jsem se dostal až zpátky v Brně.

Jaro je tady. Dal jsem do pořádku kola a začínám jezdit. Tento rok musím zabrat, minulý jsem hodně proflákal. Tento víkend byl hodně akční. V pátek v podvečer jsem byl na kole za Brnem směrem na Javůrek. Za světla tam, zpátky potmě, nádhera, moc mi to podvečerní ježdění chybělo. Nadchlo mě to a v sobotu jsem vyrazil na delší vyjížďku. Pěkných sto kilometrů po cestách i necestách na sever od Brna. A protože mi dal vědět kamarád z práce, že ve Sczyrku je sníh a téměř žádní lidé, tak jsme se večer sbalili a přejeli do Třince. Nedělní lyžovačka byla úplně parádní. Najezdili jsme skoro 60km a naklesali téměř 10000m. Sjezdovky, vleky i hospůdky byly prázdné.

Další (druhá) lyžovačka v Jeseníkch. Původně jsme jeli jen s Ládinem, ale v Karlově se zázračně zjevil Honza z Lokálky, tak jsme šli ve třech. Sněhu moc nebylo, s lyžema na zádech jsme museli šlapat celkem vysoko. Hlavní hřeben byl v mlze a na opačné straně hřebene bylo zataženo. Ale lyžování z Máje bylo krásné - deset centimetrů prašanu na tvrdém podkladu. Sjezd do Kotle taky fajn (žádní ochranáři). Sněhu bylo hodně málo, dojeli jsme až do Karlova, ale pro naše lyže nic moc. Pak přes Skřítek “ke Trámkům” na večeři a domů.

Celý únor jsme lyžovali. Zčásti v Koutech nad Desnou a zčásti v Polském Sczyrku, kde jsme si to velice oblíbili. Matyho to baví moc, Ádélku už trošku méně. A mě samozřejmě taky moc. Je to fajn, když už to dětem jde a zalyžují si všichni. Pro spestření jsme si s Matym jednoho mlhavého dne zašli na oběd na Kamenitý - v chatě jsme byli úplně sami. Já jsem jeden večer zmizel do ponurých stínadelských uliček Polského těšína. Tam se mi líbí, tam se budu vracet.