Modrý Pavouček

Tento rok to trvalo déle, ale konečně je to tady. Byli jsme poprvé na sjezdovkách. Tedy s výjimkou Matýska, který už jezdil týden na lyžáku se školou. První den jsme jezdili v Koutech. Bylo to dost zmrzlé, ale horní sjezdovka byla dobrá, tam jezdíme nejraději. Maty hodně skákal. Dost se zlepšil. Druhý den jsme jeli celá rodina. Zkusili jsme Bukovou horu v Orlických horách. Adélka dostala skipas zdarma za dobré vysvědčení. Zpočátku to vypadalo, že nerozdýcháme nekonečnou frontu na sedačkovou lanovku, ale pak jsme objevili svahy do Čenkovic a zalíbilo se nám tam. Krásné lyžování. Užili jsme si to.

Sněhu nikde moc není, na skialpech se nedá, tak alespoň na běžky. Ráno jsem nabral Janču v Mohelnici (byla extrémní ledovka) a kolem desáté už jsme si dávali s Ládinem kafíčko na Božence. Sice se před víkendem tvářil, že bude spát dlouho, ale už cestou nás taktně popoháněl. Že už prý má všchno nachystané, lyže pro Janu namazal, chápu. Byl slunečný krásný slunečný den a stopy čekaly. Projeli jsme docela dlouhý okruh přes Smrk, Brousek a Medvědí boudu. Bylo to parádní. Škoda, že jsme museli domů, nejraději bych tam s Ládinem a Mufem ještě zůstal.

Po pár letech marodění jsem se konečně zase jednou dostal na Tomovu jesenickou akci. Tento rok byla zamluvená Vilibaldka. Do poslední chvíle jsme nevěděli jestli bude sníh. Vypadalo to, že půjdeme v pohorkách nebo rovnou vyjedeme až k chatě autem. Během pár dní ale napadlo téměř půl metru sněhu a tak se šlo na lyžích. Tak to má být. Když člověk přežije výstup na chatu, nic už ho nemůže zlomit. Tento rok to opět bylo utrpení, tak jako vždycky. Kromě spaní a jídla jsem tahal na zádech dva hudební nástroje a rozhodně jsem si to neužíval. Pak už to bylo krásné. Vařily se dobroty, hrálo se až do rána, brněnská horolezecko-skialpová komunita pořád žije. Je to příjemné potkat se takhle jednou za rok se všema kámošema. Navíc na takhle unikátním místě.

Zajel jsem se podívat na Dolní Moravu za Jančou a její rodinou. A protože to jsou všechno šikovní muzikanti, vzal jsem si dobro. A protože se zavírala sezóna na sjezdovkách, vzal jsem si lyže. A protože bylo krásně a teplo, vzal jsem si kolo. V sobotu jsem byl na lyžích. Nádherné jarní lyžování. Lidí bylo malinko, chvílema jsem byl na svahu i vleku sám. Z kopce jsem najezdil skoro šedesát kilometrů a naklesal přes 10 000 metrů. Asi nejlepší lyžování tento rok. Škoda, že nejela Maky s dětmi. Lyžovalo se skoro v krátém rukávu. Večírky na chatě byly fajn, noční přejezdy na má oblíbená odlehlá místa, kde spávám v dodávce, byly jemně dobrodružné. Cestou do Brna jsem se stavil v Zábřežské vrchovině, je tam krásně, tuhle oblast budu muset více prozkoumat. Na kolo jsem se dostal až zpátky v Brně.

Jaro je tady. Dal jsem do pořádku kola a začínám jezdit. Tento rok musím zabrat, minulý jsem hodně proflákal. Tento víkend byl hodně akční. V pátek v podvečer jsem byl na kole za Brnem směrem na Javůrek. Za světla tam, zpátky potmě, nádhera, moc mi to podvečerní ježdění chybělo. Nadchlo mě to a v sobotu jsem vyrazil na delší vyjížďku. Pěkných sto kilometrů po cestách i necestách na sever od Brna. A protože mi dal vědět kamarád z práce, že ve Sczyrku je sníh a téměř žádní lidé, tak jsme se večer sbalili a přejeli do Třince. Nedělní lyžovačka byla úplně parádní. Najezdili jsme skoro 60km a naklesali téměř 10000m. Sjezdovky, vleky i hospůdky byly prázdné.

Další (druhá) lyžovačka v Jeseníkch. Původně jsme jeli jen s Ládinem, ale v Karlově se zázračně zjevil Honza z Lokálky, tak jsme šli ve třech. Sněhu moc nebylo, s lyžema na zádech jsme museli šlapat celkem vysoko. Hlavní hřeben byl v mlze a na opačné straně hřebene bylo zataženo. Ale lyžování z Máje bylo krásné - deset centimetrů prašanu na tvrdém podkladu. Sjezd do Kotle taky fajn (žádní ochranáři). Sněhu bylo hodně málo, dojeli jsme až do Karlova, ale pro naše lyže nic moc. Pak přes Skřítek “ke Trámkům” na večeři a domů.

Celý únor jsme lyžovali. Zčásti v Koutech nad Desnou a zčásti v Polském Sczyrku, kde jsme si to velice oblíbili. Matyho to baví moc, Ádélku už trošku méně. A mě samozřejmě taky moc. Je to fajn, když už to dětem jde a zalyžují si všichni. Pro spestření jsme si s Matym jednoho mlhavého dne zašli na oběd na Kamenitý - v chatě jsme byli úplně sami. Já jsem jeden večer zmizel do ponurých stínadelských uliček Polského těšína. Tam se mi líbí, tam se budu vracet.

Je to skoro zázrak, že jsem se domluvil a vyrazil se starou bandou. V jemně sportovním duchu jsme běhali po svazích Pradědu, sedmkrát dolů a nahoru. I přes jemné neshody jsme vše přežili a zakončili výlet tradičně v Šumperku “U trámků”.

Lyžovali jsme dva víkendy po sobě. Zatím jen s Matym, holky se ještě doléčují. První víkend jsme, po vyzvednutí nových lyžích pro Matyho, jezdli v Koutech nad Desnou. Počasí bylo zimní se vším všudy - chumelilo, mrzlo a hodně fučelo. Ale zvládli jsme jezdit až do konce. Maty se pěkně rozjedil. Na další víkend jsme si půjčili Boženku a lyžovali na Staroměstsku. Na chatičku jsme se dohrabali (doslova) už v pátek večer, tak, abychom v sobotu ráno byli na sjezdovce první. Vše vyšlo. Svítilo slunce, bylo teplo a jezdilo se parádně - osm hodin v kuse na lyžích mluví za vše. Na neděli jsme přejeli na Ramzovou a lyžovali na svazích Šeráku. Sice více zmrzlé, ale taky krásné ježdění. Pak už jen pozdní oběd ve slunečné a zasněžené Branné a rychle domů.

Nutně jsem před jarními Tatrami potřeboval vyzkoušet nové boty na lyže. Využil jsem toho, že jsou obě děti nemocné a vydal se sám do Jeseníků. Předpověď na víkend nebyla nic moc, ale když se předem smířím s tím, že zmoknu, snáším to celkem dobře. V pátek večer jsem si našel pěkné místo úplně na konci Karlova. Ráno jsem vyrazil s lyžemi na zádech nahoru. Šel jsem neznámým údolím podél potoka Volárka. Výstup vodopádům volným terénem jsem zvládl s vypětím všech psychických sil. Prodírat se hustým podrostem s lyžemi, které se zachytávají za každou větvičku, to člověka “prověří”. Po sněhu už to bylo v pohodě. Na Ovčárně jsem si zaplatil dvě hodiny ježdění. Nádhera, chvílemi jsem byl na vleku úplně sám. Po poledni ale dorazila bouře. Než jsem se dostal dolů do chaty, byl jsem durch mokrý. Ale s tím jsem počítal. Odpoledne jsem si dal krásný sjezd Velkým kotlem