Modrý Pavouček

Páteční večer a sobota na Božence s Ládinem. Ani jednomu z nás se sice moc nechtělo, ale vzájemně jsme se trošku namotivovali a donutili. Nakonec to bylo fajn. Večer dobroty na ohni, troubení jelenů v říji, povídání dlouho do noci. Laďa šel v sobotu běhat, já jsem si dal pěknou stovku na kole. Projel jsem celé Adamovské údolí a úplně neznámé Ztracené údolí mezi Horní Lipovou a Vápennou. Večer před osmou už jsme byli zpátky v Brně.

Omluvili jsme děti ze školy a na prodloužený víkend jsme vyjeli na Šumavu. Ubytovali jsme se v kempu Antýgl, v samém srdci Šumavy. Je to vysoko, kolem teče Vydra a Hamerský potok a má to tam správnou horskou náladu. Ještě před setměním jsme s Matýskem podél Hamerského potoka vyběhli na Horskou Kvildu. V pátek jsme jeli podél Vchynicko-tetovského kanálu na Modravu a podél Roklanského potoka nahoru na Poledník. Těšili jsme se na dobrý oběd a zrada, neměli už nic k jídlu, jen poslední dva balíčky chipsů. Napravili jsme to po návratu do kempu v místním stánku s rychlovkama. A jako zákusek jsem si opekli brambory v ohni, který jsme si udělali přímo u auta.

Na víkend jsme zajeli do Třince. Hlásili škaredé počasí a docela jim to vyšlo. Skoro pořád pršelo. Na rychlo jsem si v noci vyběhl na Javorový. V neděli se počasí trošku uklidnilo a prošli jsme se na Gírovou. Šli jsme neznačenými chodníky přes Polanku a nakonec z toho bylo pěkných pár kiláků.

Na hřeben Orliček jsem se chystal dlouho. Vyrazil jsem v posledních dnech pěkného počasí. Spal jsem na Božence, poprvé úplně sám. Na kole jsem vyjel z Králíků, aby to nebylo tak daleko. První půlka cesty patřila celému hřebeni Orlických hor. Není to nic co bych musel jezdit víckrát, žádné výhledy, spousty asfaltek, jsou hezčí cesty po horách. Ale ten návrat zpátky po Polské straně, ten mě neomrzí nikdy. Jede se z kopce podél Divoké Orlice, kolem krásná příroda, domečky, staré kostely, křížky, kapličky. V závěru už mi trošku docházel dech. Počasí bylo pěkné až moc a sluníčko ze mě vysávalo energii. Došla mi voda a asi jsem měl i nějaký lehký úpal (nebo úžeh). Večer na Božence, před odjezdem domů, jsem asi hodinu poslouchál jeleny v říji. Pěkná tečka.

Poslední dny prázdnán ještě rychle nákam do hor. Maky vybrala jezero Elaufsee nedaleko Mariazellu. Z Brna to bylo kousek, za tři hodiny parkujeme v kempu nad jezerem. Nádhera. Šli jsme se hned koupat a z výšky na nás shlížela nejvyšší hora v okolí - Gemeindealpe. Druhý den jsme na Gemeindealpe vyrazili nejkratší (a nejprudší cestou). Pro děti asi největší tůra v životě. Nahoru to bylo skoro devět set metrů převýšení. Zpátky jsme se vraceli oklikou po okolních hřebenech. Nakonec to pro děti bylo i nejdelší pěší tůrou. Zvládli jsme to pěkně do tmy. Druhý den jsme měli odpočinkový. Poflakovali jsme se u vody a odpoledne jsme jeli vláčkem do Mariazellu - nejbližšího městečka, které je slavným poutním místem. Zpátky jsme došli pěšky. V plánu byly ještě vodní soutězky, ale poslední den se rozpršelo, tak jsme to nechali na příště. Výlet krásný a podle dětí dokonce lepší koupání než v Chorvatsku. To rádi slyšíme. Voda byla opravdu stejně čistá jako v Jadranu a hlavně - všude bylo málo lidí. Do Rakouska se tak určitě rádi vrátíme.

Blíží se konec prázdnin, tak ještě trošku toulání. V pátek večer jsme zaparkovali na našem oblíbeném lesním parkovišti nad Karlovou Studánkou. Bylo poznat, že jsou prázdniny. Většinou tam stáváme sami, ale tentokrát tam byly další tři obytňáky. Ráno jsme šli údolím Bílé Opavy na Ovčárnu. Hodně lidí, ale i tak to bylo pěkné. Adélka byla unavená, tak jsme vypustili Praděd a lovecké chodníky. Zajeli jsme dokoupit jídlo do Jeseníku a spát jsme jeli na další naše oblíbené místo na Staroměstsku. Noc byla hlučná, protože přes republiku přecházela vlna bouřek a prudkýchy dešťů. Ráno bylo krásně. Zaparkovali jsme v Brané a šli jsme po naučné stezce nahoru na Alojzovské louky. Úžasné výhledy. Jeseníky máme rádi.

Kemp v Hejnicích už známe, spali jsme tady minulý rok. Večer po příjezdu jsme s Matýskem ještě rychle vyrazili na traily. Dali jsme si část černého zvaného “Hejnický hřeben” a byla to nádhera. Museli jsme ho ale zkrátit, abychom nezatměli. Spalo se dobře, tentokrát se nekonal za plotem kempu žádný noční koncert. Druhý den jsme vyjeli na sedlo Smědava a projeli jsme se po hlavní hřebenovce do Kořenova. Všude byly zástupy lidí. Připomínalo nám to Třeboňsko. Ale krajina krásná. I obec Jizerka je moc pěkné místo. Na konci sjezdu podél Jizery jsme se zamotali do chumlu lidí a Áďa chudák spadla, protože to nestihla ubrzdit. Nic se jí nestalo, ale dál už se jí nechtělo. Vrátil jsem se pro auto na Smědavu sám.

Letošní tradiční akce byla velice vydařená. Poprvé jsme hráli nacvičené věci v ustáleném složení a myslím, že to znělo úplně parádně. Všechno to piplání s aranžemi stojí za to. V sobotu jsme podnikli průzkumnou výpravu ke zbytkům opevnění. Hledali jsme kabelové štoly. Jednu jsme nenašli, druhou ano. Adélka s Peťou z ní zachránili dvě žabky, které by tam jinak chcíply. Díky moc Frencům za organizaci takhle suprové akce. Na viděnou zase za rok.

Narozeninová oslava na Ostrém. Adélka na poslední chvíli onemocněla a Maky s ní zůstala v Brně. Celý víkend jsme strávili na chatě. Sobota byla deštivá, pršelo, mrholilo. Takovou krásnou mlhu jsem už dlouho neviděl. Totálně promočený jsem brouzdal po Čerňavině a fotil staré stromy. V neděli bylo naopak krásně teplo a svítilo sluníčko. Pojezdil jsem trošku po okolních kopcích. Obě noci jsem spal v hamace, konečně venku (zatím zkoušeno jen doma). Je to úžasné. V noci se kolem mě proháněly srny a něco okusovalo kůru ze stromů. Kontakt s přírodou je takhle mnohem větší než ve stanu. Už se těším na spaní někde na kopci, na samotě.

Do Orliček ke Frencům se nás o víkendu sjelo hodně - celá kapela a taky naši kámoši z Komína s dětmi. V plánu byla stavba kadibudky a to si nikdo nemohl nechat ujít. Zároveň to byla příprava naší horské kapely na letní akci “Orličky”. Luboš s Pájou dorazili na motorkách. Někteří chalupáři se určitě podivili. V Orličkách asi není úplně běžné, aby se po horské cestičce mezi chalupami šplhal obrovský Harley. V sobotu jsme stavěli kadibudku, v neděli jsme šli na Boudu. Z prohlídky ale všichni utekli. V podzemí byla taková zima, že nikdo (ani kluci) nechtěl pokračovat dál k objekům na prvrchu na druhé straně kopce. Příště s sebou aspoň dvě mikiny.