Modrý Pavouček

Poslední dny prázdnán ještě rychle nákam do hor. Maky vybrala jezero Elaufsee nedaleko Mariazellu. Z Brna to bylo kousek, za tři hodiny parkujeme v kempu nad jezerem. Nádhera. Šli jsme se hned koupat a z výšky na nás shlížela nejvyšší hora v okolí - Gemeindealpe. Druhý den jsme na Gemeindealpe vyrazili nejkratší (a nejprudší cestou). Pro děti asi největší tůra v životě. Nahoru to bylo skoro devět set metrů převýšení. Zpátky jsme se vraceli oklikou po okolních hřebenech. Nakonec to pro děti bylo i nejdelší pěší tůrou. Zvládli jsme to pěkně do tmy. Druhý den jsme měli odpočinkový. Poflakovali jsme se u vody a odpoledne jsme jeli vláčkem do Mariazellu - nejbližšího městečka, které je slavným poutním místem. Zpátky jsme došli pěšky. V plánu byly ještě vodní soutězky, ale poslední den se rozpršelo, tak jsme to nechali na příště. Výlet krásný a podle dětí dokonce lepší koupání než v Chorvatsku. To rádi slyšíme. Voda byla opravdu stejně čistá jako v Jadranu a hlavně - všude bylo málo lidí. Do Rakouska se tak určitě rádi vrátíme.

Blíží se konec prázdnin, tak ještě trošku toulání. V pátek večer jsme zaparkovali na našem oblíbeném lesním parkovišti nad Karlovou Studánkou. Bylo poznat, že jsou prázdniny. Většinou tam stáváme sami, ale tentokrát tam byly další tři obytňáky. Ráno jsme šli údolím Bílé Opavy na Ovčárnu. Hodně lidí, ale i tak to bylo pěkné. Adélka byla unavená, tak jsme vypustili Praděd a lovecké chodníky. Zajeli jsme dokoupit jídlo do Jeseníku a spát jsme jeli na další naše oblíbené místo na Staroměstsku. Noc byla hlučná, protože přes republiku přecházela vlna bouřek a prudkýchy dešťů. Ráno bylo krásně. Zaparkovali jsme v Brané a šli jsme po naučné stezce nahoru na Alojzovské louky. Úžasné výhledy. Jeseníky máme rádi.

Kemp v Hejnicích už známe, spali jsme tady minulý rok. Večer po příjezdu jsme s Matýskem ještě rychle vyrazili na traily. Dali jsme si část černého zvaného “Hejnický hřeben” a byla to nádhera. Museli jsme ho ale zkrátit, abychom nezatměli. Spalo se dobře, tentokrát se nekonal za plotem kempu žádný noční koncert. Druhý den jsme vyjeli na sedlo Smědava a projeli jsme se po hlavní hřebenovce do Kořenova. Všude byly zástupy lidí. Připomínalo nám to Třeboňsko. Ale krajina krásná. I obec Jizerka je moc pěkné místo. Na konci sjezdu podél Jizery jsme se zamotali do chumlu lidí a Áďa chudák spadla, protože to nestihla ubrzdit. Nic se jí nestalo, ale dál už se jí nechtělo. Vrátil jsem se pro auto na Smědavu sám.

Letošní tradiční akce byla velice vydařená. Poprvé jsme hráli nacvičené věci v ustáleném složení a myslím, že to znělo úplně parádně. Všechno to piplání s aranžemi stojí za to. V sobotu jsme podnikli průzkumnou výpravu ke zbytkům opevnění. Hledali jsme kabelové štoly. Jednu jsme nenašli, druhou ano. Adélka s Peťou z ní zachránili dvě žabky, které by tam jinak chcíply. Díky moc Frencům za organizaci takhle suprové akce. Na viděnou zase za rok.

Narozeninová oslava na Ostrém. Adélka na poslední chvíli onemocněla a Maky s ní zůstala v Brně. Celý víkend jsme strávili na chatě. Sobota byla deštivá, pršelo, mrholilo. Takovou krásnou mlhu jsem už dlouho neviděl. Totálně promočený jsem brouzdal po Čerňavině a fotil staré stromy. V neděli bylo naopak krásně teplo a svítilo sluníčko. Pojezdil jsem trošku po okolních kopcích. Obě noci jsem spal v hamace, konečně venku (zatím zkoušeno jen doma). Je to úžasné. V noci se kolem mě proháněly srny a něco okusovalo kůru ze stromů. Kontakt s přírodou je takhle mnohem větší než ve stanu. Už se těším na spaní někde na kopci, na samotě.

Do Orliček ke Frencům se nás o víkendu sjelo hodně - celá kapela a taky naši kámoši z Komína s dětmi. V plánu byla stavba kadibudky a to si nikdo nemohl nechat ujít. Zároveň to byla příprava naší horské kapely na letní akci “Orličky”. Luboš s Pájou dorazili na motorkách. Někteří chalupáři se určitě podivili. V Orličkách asi není úplně běžné, aby se po horské cestičce mezi chalupami šplhal obrovský Harley. V sobotu jsme stavěli kadibudku, v neděli jsme šli na Boudu. Z prohlídky ale všichni utekli. V podzemí byla taková zima, že nikdo (ani kluci) nechtěl pokračovat dál k objekům na prvrchu na druhé straně kopce. Příště s sebou aspoň dvě mikiny.

Na víkend jsme se vydali za našima do Třince. Dlouho jsme se neviděli. A taky jsme chtěli pobýt na chalupě a projet nové auto. Cestou na Ostrý jsme stihli radovánky u Jany v Hrádku. Nahoře jsme se nenápadně dali do kosení trávy. Děti to začalo bavit a tak jsme kmitali až do setmění. Pak oheň v krbu, špekáčky a druhý den zase tráva. Na výlety moc času nebyo, ale zašli jsme aspoň na turistickou chatu na kafe (já s Maky) a pohladit koťátka (Áďa s Matym).

Po delší době konečně víkend v plné rodinné sestavě. Hlavním cílem výpravy byl koncert Letní kapely v Tančírně. Magické místo a pro Švejdíka je to domovská scéna. Když někam na jeho muziku, tak právě sem, i když je to odlehlé a nedostupné místo. Pro děti to byl první koncert s tvrdší muzikou. Na poslední chvíli dojeli Frencovi a zbytek víkendu jsme tak měli super parťáky. V noci po koncertu jsme přejeli na oblíbené sedlo Travná, kde jsme spali. V sobotu jsme šli na Borůvkovou horu. Z rozhledny je krásný rozhled - jsou vidět Soví hory, celý hřeben Rychleb, takhle by se rozhledny měly stavět. Odpoledne a večer jsme strávili v bývalých Hraničkách. Seděli jsme u ohně přímo u jednoho zboru. Je to nejhezčí místo celých Rychlebských hor. Večer opět přejezd. Spíme na Videlském sedle v Jeseníkách. Před spaním pěkný večírek u nás v autě, děti spaly, venku svítil měsíc, ticho, nádhera, kolem třetí něco štěkalo (asi srnec). V neděli jsme přes Kamzičí horu vyběhli nahoru na Švýcárnu, když mají děti parťáky, šlapou jako dospělí. Parádní víkend.

Náročný prodloužený víkend. Z pátku na sobotu jsem spal v Bílovci, kde jsme měli s kámošem Martinem první hudební zkoušku. Po zkoušce se popíjelo dlouho do noci, ráno jsem se musel hodně přemáhat, abych jel dál. Ráno, nevyspalý a unavený, jsem přejel na Rejvíz, kde probíhala Muzikantská dílna Ondry Kozáka. Hned jsem vyrazil na kolo užít si okolní krajinu. Nádhera, nádhera. A večer jsem ještě stihl rychlou zkoušku a malé vystoupení.

Měli jsme jet do Prahy, ale Adélka den před odjezdem onemocněla. Na rychlo měníme plány a jedeme s Matýskem do Orlických hor. Nestihl jsem si nachystat trasy ani vytipovat místa na spaní. Ale s pomocí map a kámošů máme za chvíli seznam, který se za dva dny nedá stihnout. Noc z pátku na sobotu jsme spali na hranicích, nedaleko tvrze Adam, na místě kterým jsem minulý rok cestou z Polska projížděl. Moc se mi tehdy líbilo a sliboval jsem si, že tam musím někdy přespat.