Modrý Pavouček

Dlouho plánovaná výprava za naší oblíbenou muzikou. V pátek jsme spěchali přes celou republiku na sever do Tančírny v Rychlebských horách. Zvládli jsme vyrazit včas, objet kolonu před Lipůvkou, projeli jsme zavřené Hanušovice, odstáli jsme si havárku auta s vlakem před Brannou. To vše, abychom stihli veřejnou zkoušku Letní Kapely. Krásná muzika v dokonalém prostředí. Spali jsme klasicky v sedle Travná. V sobotu jsme se toulali kolem polského Mezihoří (Miedzygorze). Kostelíky, vodopády, skály, vše jsme prošmejdili. Trapně jsem si naběhl s jedním bavorákem, který se proháněl mezi lidma snad stovkou. Ale dobře to dopadlo. Do čech jsme jeli přes sedlo Adam v Orlických horách. Před rokem s Matýskem spali. Tentokrát jsme si jen uvařili kafe a jelo se dál směr Polička. Večerní minifestiválek, který pořádali kámoši neměl chybu. Jedna kapela lepší než druhá, dětem se to líbilo více než páteční Letní kapela. Dorazil Pája s dětma, taky Janča a v publiku seděl Robert Křesťan a Luboš Malina z Druhé Trávy. Většina lidí (samí muzikanti) se tam znala navzájem. Takové akce mě baví. V noci jsme přejeli pod Devět skal. Krásná noc, nebe plné hvězd. V neděli už jen krátká procházka přes Samotín a Drátník. Akce to byla vydařená, jen (pro mně) trošku náročná na logistiku.

Po týdnu návrat do Polských Beskyd. Počasí se diametrálně změnilo. Minulý týden se člověk doslova koupal v potu, tento týden se na hřebenech ženili všichni čerti. Pršelo, sněžilo, všude bahno, mlha, to by jeden nevěřil, jak se vše dokáže za pár dní změnit. S Markét jsme prošli část Živeckých Beskyd. Je to nádhera objevovat úplně nová místa a mít to takový kousek od domu. Veliká škoda, že jsem měl tak dlouho vůči Polákům averzi, teď hodně lituji. Mají krásné hory a mohl jsem po nich chodit a jezdit mnohem dříve.

Nečekaně se objevilo nové kolo a bylo třeba ho pořádně projet. A taky bylo třeba přesunout stará kola někam pryč z Brna. A tak jsem se vydal k našim do Třince. Do kopců jsem vyrazil hned v pátek. Na Javorový jsem jel poprvé z Gutů, po cestě, ze které jsou úžasné výhledy na Třinec, Těšín a asi i Ostravu. Hřeben přes Velký Javorový na Kalužný jsem jel mockrát, ale ty úzké pěšinky mě pořád baví. Na Kamenitém jsem si dal pár dobrot a užíval si páteční večerní náladu, kdy je na chatě jen pár lidí. Stavil jsem se za ségrou v Hrádku a protože jsem ještě neměl dost, vyšlapal jsem ještě na Filipku a projel jsem údolí Hluchové. Mám na ta místa silné vzpomínky, kdysi jsme tam s klukama chodili tábořit.

Všichni zdraví a k tomu ideální předpověď počasí. Nedalo se než vyrazit někam ven. Volba padla na Českou Kanadu. Vzali jsme kola, abychom se trošku rozjezdili. Jeli jsme až v sobotu, protože Áďa byla na oslavě narozenin. Koumali jsme nad sobotní trasou, abychom jeli přes neznámá místa, ale už to tam máme docela dost proježděné. Z Rudolce jsme vyšlapali na Nový Svět a objevili samoobslužnou pípu. Dobrý vynález. Přes Rožnov jsme jeli úmyslně. Jídlo na zdejší bizoní farmě je velkou pochoutkou. Dali jsme si tam oběd a nelitovali jsme. K autu jsme dojeli pozdě, ale místo na spaní jsme si našli ještě za světla. Úplná samota na louce, všude kolem jen lesy a nad hlavou černé nebe poseté hvězdami. Tak to mám rád. Druhý den jsme jeli napůl přes Rakousko, kde jsme objevili krásný malý kemp a u něj atrakce pro děti - pump track zabodoval. Na České straně jsme pak trošku bloudili, ale dopadlo to dobře. Objevili jsme nové cesty, nová místa, v Nové Bysřici jsme si dali oběd a po šesté jsme byli doma v Brně.

Nutně jsem před jarními Tatrami potřeboval vyzkoušet nové boty na lyže. Využil jsem toho, že jsou obě děti nemocné a vydal se sám do Jeseníků. Předpověď na víkend nebyla nic moc, ale když se předem smířím s tím, že zmoknu, snáším to celkem dobře. V pátek večer jsem si našel pěkné místo úplně na konci Karlova. Ráno jsem vyrazil s lyžemi na zádech nahoru. Šel jsem neznámým údolím podél potoka Volárka. Výstup vodopádům volným terénem jsem zvládl s vypětím všech psychických sil. Prodírat se hustým podrostem s lyžemi, které se zachytávají za každou větvičku, to člověka “prověří”. Po sněhu už to bylo v pohodě. Na Ovčárně jsem si zaplatil dvě hodiny ježdění. Nádhera, chvílemi jsem byl na vleku úplně sám. Po poledni ale dorazila bouře. Než jsem se dostal dolů do chaty, byl jsem durch mokrý. Ale s tím jsem počítal. Odpoledne jsem si dal krásný sjezd Velkým kotlem

Konečně jsem se vydal na první průzkum Nízkého Jeseníku. Z auta mě zdejší krajina vždy lákala svoji zapadlostí a zpustlostí. Kdysi tady žili Němci a, podobně jako Sudety, se z toho kraj nikdy nezapamatoval. Ve vesničkách stojí zbořené a zchátralé domy, vše je tady tak trošku pozadu. V údolích je hodně břidlicových dolů a na starších domech je často vidět krásná břidlicová zeď. Údolí jsou dlouhá a liduprázdná, v potocích hučí voda z nezalesněných hřebenů jsou daleké výhledy. Určitě bude pokračování.

Vyrazili jsme do Beskyd za asi posledním sněhem této zimy. Konečně v plné sestavě. Adélka sice těsně po nemoci, ale dost bylo sezení doma. Plán byl jasný - lyžovat celý víkend na sjezdovkách v Polsku. V sobotu jsme byli na Zlotem Groni. Byly tam závody a trošku poprchávalo. Nic moc, jsme trošku rozmlsaní z dlouhých sjezdovek v Orlických horách. K večeru jsem se proběhl přes Čerňavinu na Ostrý. Zkontrolovat stromy, prales, naši chalupu. V neděli jsme se vydali na průzkum nové lyžařské oblasti - Szczyrk. A bylo to úžasné. Krásné počasí, dlouhé sjezdovky, málo lidí, dobré jídlo. Matýsek naprosto spokojený. Sem se budeme vracet.

Na jarní prázdniny jsme se dlouho těšili. Osud nám ale opět nepřál. Adélka s Markét onemocněly a počasí onemocnělo taky. Místo sněhu z nebe padala voda sníh aby člověk hledal s lupou. Do Orlického Záhoří jsme tak odjeli sami s Matýskem. Bydleli jsme týden na chatě Luna. Špatné počasí naštěstí vyvážili lidé, kteří se v chat na jaráky tradičně potkávají. Večírky se protahovaly do ranních hodin, ale přes den jsme se s dětmi snažili něco podnikat.

Děti nemocné, sněhu málo a všude jen led. Tak mě napadlo kolo. Nabalil jsem dodávku a vyrazil na průzkum neznámých končin. V sobotu jsem jel velký okruh Českou Kanadou. Byla zima a foukal hodně silný vítr. Nejhoří byly ty otevřené pláně - v nárazech větru jsem měl místy problém i po rovinkách. Ale v lesích to bylo dobré. Takhle opuštěnou Kanadu jsem ještě neviděl - nepotkal jsem žádné cyklisty ani turisty. Večer se oteplilo, vítr ustal a byl úžasný západ slunce. Spal jsem na našem oblíbeném tajném místě v lesích na Třeboňsku.

Po dlouhých letech zase Jeseníky se Špekem. Na sedle bylo plno, parkovali jsme kousek pod ním. Ale vůbec to nevadilo, šli jsme na lyžích přímo od auta. Sníh byl tentokrát opravdu naprd. Tlustá ledová krusta, která se propadala. Akorát na hřeben byl úplně zmrzlý a pár desítek metrů sjezdu do Sněžné kotliny. Zato nahoru to byl boj. Neměl jsem haršajzny (mačky na lyže), lyže mi ujížděly, s lyžema na zádech jsem se bořil skoro po pás. Těch pár metrů zpátky na hřeben mě stálo spousty sil. Ale bylo krásně, fajn lidi, hory se neokoukají. Příště už ale jinam, trasa ze sedla na Vřesovou studánku je jak Václavák.