Modrý Pavouček

Neuběhl ani týden a jsem opět na Staroměstku. Opět mám s sebou kolo, ale tentokrát bez dodávky a bez Matýska. Udělali jsme si chlapský víkend na Božence. Tradičně jsme většinu času strávili v lesích běháním a ježděním na kole. Vždy večer jsme se sešli na Božence a provedli ověřený rituál - ohřát vodu v brutaru na sprchu, udělat oheň pro grilování, dát si pivo, vytánout židličky, osprchovat se (venku), udělat jídlo a pak do noci řešit problémy světa.

Holky jsou zase nemocné. Z plánovaného rodinného výkendu byla chlapská jízda. Mělo být teplo a plán byl jasný - Jeseníky a Rychleby. A protože měl Matýsek nové kolo (velké), zamířili jsme na Rychlebské stezky. V pátek večer jsme cestou v Olomouci nakoupili jídlo a na noc jsme se schovali na naše oblíbené parkoviště v lese nad Karlovou studánkou. Ráno bylo nádherně slunečno. Přejeli jsme na Základnu v Rychlebkách a hned vyrazili.

Je to k neuvěření, ale více než pět měsíců trvalo, než jsme se doma všichni uzdravili. Konečně jsme se mohli vydat do Třince za našima, na hory, je to zázrak to zdraví. Snad už teď bude líp. Já jsem si sám vyběhl v podvečer na Ostrý, prošel se pralesem Čerňavina a opět se setkal se sněhem. Nahoře napadlo deset centimetrů prašanu. V Tatrách to ještě bude na lyže. Zvládli jsme dva výlety s dětmi.

Na jarní prázdniny jsme byli pozváni na dalekou Šumavu. Na hory jsme ale nakonec odjeli jen ve dvou - já s Adélkou. Markét s Matýskem zůstali doma a bojovali s bacily. Na Šumavě bylo úžasně. Bydleli jsme v krásné chaloupce na samotě. Lyžovali jsme na nejvyšší Šumavské hoře - na Velkém Javoru. Áďa zvládla lyžovat, s přestávkou na oběd v hospůdce pod vrcholem, celý den až do zavíračky. Jsem na ni pyšný.

Po dlouhém churavění jsem potřeboval vidět Jeseníky a projít se na lyžích. Předpověď počasí na prvního března byla tak lákavá, že jsem neodolal a v pracovní den vyrazil sám za sluncem. Před pátou jsem vyjel z Brna a kolem osmé už jsem byl nahoře nad sjezdovkou v Koutech. Trošku mě vyděsila cedule se spoustou zákazů pro skialpinisty. nová doba si zřejmě žádá nová omezení. Platit za to, že jdu do kopce pěšky ale nebudu, i kdybych měl tahat lyže na zádech lesem.

Péťovo pozvání do Tater se těžko odmítá. Po roce jsem se znovu dostal do úžasného penzionu “V Ihličí”. Počasí bylo více než dokonalé - sluníčko, modré nebe, lavinový stupeň nízko a sněhu na lyžování dost. První den jsme šli přes Hrbienok na Téryho chatu a dál do Mačacího kotle. Sjezd krásný, ale nahoru se mi šlo příšerně. Po nemocech jsem úplně vyřízený, myslel jsem, že nedojdu. Při sjezdu dolinou se stal menší karambol při sjezdu hangu pod chatou, kdy Peťa spadl a na ledovém povrchu se nemohl zastavit.

S Alexem jsme v týdnu zajeli na jednu noc na Boženku. Já jsem podle předpovědi počítal s mlhou a nepěkným počasím, ale vše bylo jinak. První den jsme se projeli po krásně upravených stopách, dojeli jsme až na Smrk. Večer jsme oživili staré skialpy a Alex si konečně vyzkoušel ten pocit buldozeru (oproti běžkám), který vyjede každý kopec. Druhý den jsme trošku polyžovali na sjezdovce a frčeli domů.

Tento rok jsem Boženku hodně zanedbával. Rád jsem se tedy přidal k Ládinovi na víkendovou akci. Oba jsme měli své plány a počasí nám přálo. Sluníčko, modré nebe, ve stínu zima, ale jinak téměř babí léto. Oba jsme vyrazili do Polska. Láďa běžel na Czernicu, já jsem vyrazil na kole na velký okruh po Rychlebech a Klodzké kotlině. Veliká nádhera. Jel jsem přes místa, která mám rád a projel jsem si hodně úseků, které jsem si vytipoval z auta.

Ani velice špatná předpověď počasí nás nedokázala odradit od výpravy na naší Beskydskou chalupu. I v dešťi, zimě a mlze se dá vždy něco podnikat. Například vyrábět harpuny, jít fotit do pralesa Čerňavina nebo si skočit na turistickou chatu na nějakou dobrotu. V neděli vyšlo sluníčko a oteplilo se. To by člověk nevěřil jak se počasí dokáže takhle za pár hodin změnit. Šli jsme na Kamenitý na oběd víkend jsme si všichni užili.

Nedělní výprava s Kámou, Vagošem, Prokopem a Grétkou do Chřibů. Z Brna až na místo byla hustá mlha, ze které jsem vyjeli až nahoře na parkovišti. Pak už bylo krásně slunečno a teplo. Opět jsme se podívali na pár míst, na kterých jsme nikdy nebyli - např. na hoře Svaty Vincent, na které stojí přírodní motlitebna a malá dřevěná kaplička, nebo rezervace “Ocásek”, která je hodně podobná pralesu Čerňavina na Ostrém.