Modrý Pavouček

Po dlouhé době užívání jsme se domluvili na pracovní víkend na Božence. Je třeba uklízet před bouráním velké chalupy, které se blíží. Mákli jsme si pěkně, už dlouho jsem nebyl tak unavený. Zkoušel jsem spát v hamace, ale probudila mě zima. Aspoň jsem neplánovaně vyzkoušel spaní v Toyotě. Bez práce nejsou koláče a tak jsme si zasloužili spousty dobrot - Ládin nám udělal zelňačku, hamburgery a dokonce borůvkové klendlíky sypané perníkem.

Konečně jsem se dostal na akci Bílý Kámen. Jednou za rok se díky spolku Lubavia otevřou brány vojenského újezdu Libavá pro veřejnost. Krajinou zaniklých obcí, starých křížků, kopců a náhorních planin ten den putují hordy cyklistů a pěšáků. Letos jich bylo přes sedm tisíc. Vyrazil jsem velmi brzy. Přes vstupní bod mě pustili už před sedmou a jen díky tomu jsem si krajinu užil relativně bez lidí. Kolem poledne už to bylo peklo a vícekrát už nepojedu.

Dlouho plánovaná výprava za naší oblíbenou muzikou. V pátek jsme spěchali přes celou republiku na sever do Tančírny v Rychlebských horách. Zvládli jsme vyrazit včas, objet kolonu před Lipůvkou, projeli jsme zavřené Hanušovice, odstáli jsme si havárku auta s vlakem před Brannou. To vše, abychom stihli veřejnou zkoušku Letní Kapely. Krásná muzika v dokonalém prostředí. Spali jsme klasicky v sedle Travná. V sobotu jsme se toulali kolem polského Mezihoří (Miedzygorze). Kostelíky, vodopády, skály, vše jsme prošmejdili.

Po týdnu návrat do Polských Beskyd. Počasí se diametrálně změnilo. Minulý týden se člověk doslova koupal v potu, tento týden se na hřebenech ženili všichni čerti. Pršelo, sněžilo, všude bahno, mlha, to by jeden nevěřil, jak se vše dokáže za pár dní změnit. S Markét jsme prošli část Živeckých Beskyd. Je to nádhera objevovat úplně nová místa a mít to takový kousek od domu. Veliká škoda, že jsem měl tak dlouho vůči Polákům averzi, teď hodně lituji.

Nečekaně se objevilo nové kolo a bylo třeba ho pořádně projet. A taky bylo třeba přesunout stará kola někam pryč z Brna. A tak jsem se vydal k našim do Třince. Do kopců jsem vyrazil hned v pátek. Na Javorový jsem jel poprvé z Gutů, po cestě, ze které jsou úžasné výhledy na Třinec, Těšín a asi i Ostravu. Hřeben přes Velký Javorový na Kalužný jsem jel mockrát, ale ty úzké pěšinky mě pořád baví.

Všichni zdraví a k tomu ideální předpověď počasí. Nedalo se než vyrazit někam ven. Volba padla na Českou Kanadu. Vzali jsme kola, abychom se trošku rozjezdili. Jeli jsme až v sobotu, protože Áďa byla na oslavě narozenin. Koumali jsme nad sobotní trasou, abychom jeli přes neznámá místa, ale už to tam máme docela dost proježděné. Z Rudolce jsme vyšlapali na Nový Svět a objevili samoobslužnou pípu. Dobrý vynález. Přes Rožnov jsme jeli úmyslně.

Nutně jsem před jarními Tatrami potřeboval vyzkoušet nové boty na lyže. Využil jsem toho, že jsou obě děti nemocné a vydal se sám do Jeseníků. Předpověď na víkend nebyla nic moc, ale když se předem smířím s tím, že zmoknu, snáším to celkem dobře. V pátek večer jsem si našel pěkné místo úplně na konci Karlova. Ráno jsem vyrazil s lyžemi na zádech nahoru. Šel jsem neznámým údolím podél potoka Volárka.

Konečně jsem se vydal na první průzkum Nízkého Jeseníku. Z auta mě zdejší krajina vždy lákala svoji zapadlostí a zpustlostí. Kdysi tady žili Němci a, podobně jako Sudety, se z toho kraj nikdy nezapamatoval. Ve vesničkách stojí zbořené a zchátralé domy, vše je tady tak trošku pozadu. V údolích je hodně břidlicových dolů a na starších domech je často vidět krásná břidlicová zeď. Údolí jsou dlouhá a liduprázdná, v potocích hučí voda z nezalesněných hřebenů jsou daleké výhledy.

Vyrazili jsme do Beskyd za asi posledním sněhem této zimy. Konečně v plné sestavě. Adélka sice těsně po nemoci, ale dost bylo sezení doma. Plán byl jasný - lyžovat celý víkend na sjezdovkách v Polsku. V sobotu jsme byli na Zlotem Groni. Byly tam závody a trošku poprchávalo. Nic moc, jsme trošku rozmlsaní z dlouhých sjezdovek v Orlických horách. K večeru jsem se proběhl přes Čerňavinu na Ostrý. Zkontrolovat stromy, prales, naši chalupu.

Na jarní prázdniny jsme se dlouho těšili. Osud nám ale opět nepřál. Adélka s Markét onemocněly a počasí onemocnělo taky. Místo sněhu z nebe padala voda sníh aby člověk hledal s lupou. Do Orlického Záhoří jsme tak odjeli sami s Matýskem. Bydleli jsme týden na chatě Luna. Špatné počasí naštěstí vyvážili lidé, kteří se v chat na jaráky tradičně potkávají. Večírky se protahovaly do ranních hodin, ale přes den jsme se s dětmi snažili něco podnikat.