Modrý Pavouček

Nijak zvlášť pestrá trasa - prostě nahoru, dolů, nahoru dolů, pořád dokola.

Půl desáté v pátek večer. Vystupuji z auta do šílené chumelenice na přehradní křižovatce u mostu. Ostatní jednou spát do penzionu “Milouš”. Než se stačím přezout, převléct a přebalit bágl, mám polovinu věcí mokrou. To zas bude noc. Ťapkám v čerstvém prašanu směr Stráně. V tomhle počasí mě napadá spaní jednině v seníku pod Divokým dolem. Za necelé dvě hoďky jsem tam. Krásné místo na spaní … teda až na tu mrtvou srnku.

Tak jsme se zase jednou na poslední chvilku dohodli, že pojedem do HOR. Tom se sice z Tater zrovna vrátil, ale to vůbec nevadí. Vyrážíme klasicky - kolem sedmé z Brna. Ve dvě v noci jsme na Popradském a steleme si venku. A protože je zadní vchod do chaty odemčený , okamžitě vyhlašujeme: “Kdo vleze první do chaty, je srab”. Ráno jdeme na Tupou, první pilíř slibuje parádní lezení v tatranských mixech (drny, skála, sníh).

I za lavinové čtverky se dá lyžovat.

Dlouho plánovaná výprava za lyžováním ve svazích Tetřeví hory a Sušiny. Vypravili jsme se do míst, která znám jen za sucha, tedy bez sněhu. Dnes bylo všude metr sněhu a bylo zvláštní lyžovat zrovna tady, mezi řopíky.

Trajdání na skialpech v mých rodných Beskydech a noc v naší zasněžené chalupě.

Jeden z dalších typických Jesenických skialpových prašanových víkendů.

První letošní mixové lezení v proslavené jesenické divoké stráni. Podmínky na … tak jsme s Tomem jistili už v lese a na nástupových loukách. První lezeckou délku jsem tahal já a připadal jsem si jako Viktor čistič. Drny byly všechno možné, jenom nééééé promrzlé. Tož jsme vzdali pokus o diretissimu a obřím traverzem jsme naťapkali pod pravou vrcholovou část, ve které si pro změnu pěkně zabojoval Zobča i Tom. Luboš moc nelezl, spíš furt nadával a nacvičoval bigwallovou lanovou techniku.

Všichni už se těšili na skialpy a tak jsme vyrazili počasí nepočasí, sníh nesníh, na Stráně. Auty jsme dojeli až na Zámčisko k mostu, to jsem ještě nezažil. Vyběhli jsme na Vysokou Holi a lyžovali jsme v kotli. Se Zobčou jsem sjel centrální část, do které jsem vjel po ujištění, že nic nemůže spadnout (pípáky jsme pro jistotu schovali do báglu). Po příhodě z Mravenečníku se bojím jak čert. No … a stejně jsme pak jeli polovinu svahu po laviništi.

Pár dní v Roháčích s Dejčou a Alexem