Modrý Pavouček

Vrch Prašivá neměl kdysi široko daleko dobrou pověst. Údajně tady na tato místa v dávných dobách vyváželi na saních a na vozech lidi nečisté, nemocné a zemřelé na mor a jiné nakažlivé choroby. Nechali je tam pak i s povozy nebo saněmi a o jejich další osud se prý postarala lesní zvěř. Tak se tu po lesích údajně válelo plno lidských kostí. V neděli jsem se po několika týdnech vrátil na Kysuckou železničku. Opuštěné koleje mizející někde v horách mi nedaly spát. Prošel jsem tentokrát celou trasu ze skanzenu až do stanice Tanečník na druhé straně hřebene. Chtěl bych se někdy svézt vláčkem po celé délce trasy, musí to být zážitek. Chtěl jsem více fotit ve skanzenu, ale bouřka a průtrž mračen mě z hor vyhnali rychleji, než jsem chtěl. Vrátím se.

Sedíme takhle s Martinem v sobotu ráno u snídaně a najednou je tady nápad jet se někam podívat. Lovím z paměti tip na Jesenické skalky, ke kterým mi dal Alex kdysi průvodčíky. Sedáme do auta a jedem. Berem věci na spaní, kdyby se nám tam chtělo zůstat. Cíl je nejasný - podle průvodce je tam skála na každém kopečku :-). První zastávka je v Bohdíkově, kde se po poradě s místními domorodci dostáváme k opuštěnému lomu. Vypadá to nádherně. Hned lezeme cestu Idaho 5+. Ta stála za to, všem doporučujeme. S ostatními cestami už je to horší. Láká nás průstup policí ve středu hlavní plotny, ale jak se k ní dostat …. tak jsme trošku zabojovali v nějaké osmě a police pak nestála za nic. Ještě jsme si dali polovinu nějaké šestky a ostatní cesty už nás moc nelákaly - na kolmých plotnách jsou někde našroubované chyty, jinde zase vysekané díry. Jištění ale vypadá celkem udržovaně.

Brzy ráno jsem vyrazil z Brna, akorát tak, abych na vrcholu Kralického Sněžníku stihl východ slunce. Povedlo se.

Několik obrázků z místa, kde se zastavil čas.

Konečně Tatry. Týden na chatě u Zeleného plesa jsem si sice zpestřil dvoudenní neschopností se jakkoliv hýbat, ale i tak bylo pěkně. Prošli jsme část hlavního hřebene a nebýt počasí, přidali jsme ještě část mezi Černým a Kolovým štítem.

Po dlouhé době jsem strávil s maminou několik dní na chalupě na Ostrém.

Na odpoledne jsem vyrazil toulat se po staroměstských loukách. Spal jsem na úžasném místě - na panském, přímo na linii pod Tetřeví horou. Druhý den jsem jel přes Lichkov, Ústí na Orlicí, Letohrad, Litomyšl a Poličku do Milov na Vysočině trošku si zalézt. Je to nádherná cesta - všem doporučuji.

Kromě naší chalupy a obvyklého focení v údolí Tyrky jsem s našima vyrazil na Slovensko do Kysuckých Beskyd. Už dlouho jsem se chystal podívat se na kysucko-oravskou úvraťovou lesní železnici. Malinké kolejničky vysoko v horách, to je nádhera, jednou si to projdu celé až na Oravu. Je škoda, že už se tam nejezdí. Ve Vychylovce je skanzen s možností svezení se turistickým vláčkem do několika prvních úvratí.

Velikonoce jsem strávil u Viktora na chatě pod Rysy. Bylo to super potkat na takovém místě Vidláky, Milóše, Bonischovce, Ricardovce, Davida, Janka s gynekology, Viktora a další…

Už mi přijde trapné psát pořád dokola stejný víkendový scénář. V pátek večer na Popradské, noc venku, dva dny lezení a lyžování, v pondělí do práce. Tentokrát vyšlo počasí dokonale. Dva dny úplně čisté nebe a doslova spalující slunko (zapoměli jsme opalovací krém). V sobotu jsme sjeli Koprovák a zatím co šli kluci sjet ještě něco v Tupé, vyběhli jsme s Lubošem na Zlomiskovou vežu pro matroš, který mi tam zázrakem zůstal z minulého týdne. Neděle byla drsná. Puškášův pilíř na Tupou. Ideální podmínky tentokrát moc nebyly (vůbec nebyly). Hrabali jsme se tunami prašanu nahoru skoro devět hodin. Nahoře už jsem se jen plazil k vrcholu. Na chatu jsme místo plánovaných tří hodin došli až v půl osmé. No co už, stane se.